Putování leklé ryby
Lucie Vaňková
Ištván Jeseter se narodil jednoho zářijového odpoledne v tramvaji číslo 17 ze špatně vyrešeršovaného novinového článku – jeho otcem je nepokrytá lež a matkou mizerná novinářská práce. Jediné, co má, je rybí šupina pro štěstí a doklad o tom, že je duševním dědictvím jistého Metoděje H., který ovšem tvrdí, že je to celé nějaký omyl. Ištván se musí rychle zorientovat nejen v hektickém postmoderním světě, ale i v tom, odkud přišel a co je vlastně zač on sám. Naděje, že není jediný svého druhu, mu svitne, když si v Kunderově Nesmrtelnosti přečte, jak se postava Agnes zrodí z jediného gesta postarší dámy u bazénu. Ištvánovi je jasné, že musí Agnes za každou cenu najít. Ale co když ani ona nezná odpovědi na všechny jeho otázky? A proč se Ištván při pohledu do zrcadla nemůže zbavit dojmu, že každé ráno vypadá jako trochu někdo jiný? . Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.... celý text
Přidat komentář
Vtipné, trefující se do všeho možného, svižné a plné pěkně citovatelných hlášek. Jen ten prostředek se trochu opakuje a táhne.
Svěží, absurdní, rýpavá a rozhodně originální prvotina! Je trošku šmrnclá sci-fi a zajímavým způsobem otevírá environmentální problémy. Navíc je psaná příjemným jazykem.
Autorka do příběhu zakomponovala jako postavy i Patrika Ouředníka (autora Europeany) a Milana Kunderu (i když o něm se tam jen mluví a ne zrovna hezky, ale podstatná je jeho Agnes z Nesmrtelnosti).
Autorka má hodně narážek na dnešní dobu, místy jsem se dobře bavila, místy jsem si říkala, jestli to není až moc :-) Ale naprosto mě dostala poslední věta!
Hurá! Česká literatura ještě žije! A jaká! Velmi milé překvapení, dokonce ani humor nechybí, a to sice jemný, inteligentní, vynalézavý! A všechna ta magie a fantazie: Günter Grass a John Irwing by se radovali! Dávám pět hvězd (více bohužel dáti nelze...)
Skvělá mystifikační záležitost. Dotýká se spousty otázek a zároveň je přiměřeným způsobem ironizuje. 10/10 za deus ex machina Patrika Ouředníka a s tím spojené kunderování.
Na tuto knihu jsem slyšela samou chválu a domnívám se, že právem. Je to originální, vtipné, chytré. Je fajn, když se na literární scéně objeví něco nového a všichni nepíšou jen o tom samém, co už jsme četli stokrát. Osobně to ale bohužel není můj styl a nesedlo mi to.
Skvělý postmoderní úlet. Určitě jsem nepochytala všechny aluze, ale i tak to byla jízda!
Rozhodně nejzajímavější kniha, kterou jsem za letošek četla. Chytré, vtipné a tak jiné než všechno ostatní!
Původně se to zdálo jako super nápad plný zabavnosti. Ale to mě po 40 stránkách dávno opustilo. Zarekl jsem se, že budu dočítat jen to, co mě bude hodně bavit. Tedy nedocteno.