Putování mysli do Boha
Bonaventura da Bagnoregio
Nejznámější spis sv. Bonaventury obsahuje vše podstatné, co charakterizuje autora jako filosofa, teologa a mystika. Obsahuje předmluvu C. V. Pospíšila.
Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: 2003 , Krystal OPOriginální název:
Itinerarium mentis in Deum
více info...
Přidat komentář
Studie, kterou autor nového překladu dílo doplnil, je skvělý úvod do Bonaventury obecně. Samotný text Putování je ale velice náročný. Způsob uvažování odráží tehdejší kosmologii, symboliku čísel, a vůbec středověké paradigma, dnešnímu člověku téměř nesrozumitelné. Pokud jsem si z knihy něco odnesl, vděčím za to semestru středověké filozofie a každému, kdo by se na ni chystal, vřele doporučuji začít nějakou průpravou, která trochu poodhalí myšlení středověku a alespoň rámcově přiblíží základní pretexty (Augustina, Anselma, Dionýsia Areopagitu...).
Přes to vše z díla i na mě, nevzdělance, probleskovala autorova hloubka coby myslitele a mystika, jakož i jeho genialita literáta. I kdybych z Bonaventury nepochopil nic, předloužil mi sám sebe jako vzor člověka a světce. Ne strojeně, spíš jen tak mimoděk, "nechtě". Právem si zaslouží pět hvězd.
Dílko, ze kterého čerpal autor Božské komedie a které je stále inspirativní, s výbornou úvodní studií prof. Pospíšila.
Zamilovat si Bonaventurovu mystiku může jen člověk, který si libuje v krystalicky čisté logice scholastiky. Nejsem oním člověkem. Ovšem coby rádoby-intelektuál smekám před genialitou mistra. No a ta studie C.V.P. je samozřejmě pecková. Neváhejte se tedy vydat do hlubin věku, v němž lidé považovali neprůstřelný argument za pravou cestu víry.
Samotný Bonaventurův spisek bych asi "neskousl". Na knížce mi přišla nejlepší, velmi čtivá a srozumitelná předmluva (delší než samotný text knihy :-)) nynějšího Prof. Ctirada Pospíšila.
Putování mysli do Boha je asi nejlepší Bonaventurova kniha. Je svědectvím jednak intelektuálního zpracování františkánské spirituality, jedna vrcholně středověké filosofie, jež bere vážně Aristotela a zároveň se nehodlá vzdát augustinovského platonismu. Fascinovaně jsem Itinerarium četl a čerpal z něj už za studií, a když vyšel překlad C. V. Pospíšila, jako "rozlobený mladý muž" jsem obratem napsal recenzi, kde jsem panu profesorovi vyčetl neochotu zohlednit filosofické aspekty knihy. Válka mezi námi utichla vlastně až před pár lety a nyní si celkem rozumíme. Recenzi na první vydání vkládám do příslušné složky.