Putování pro nic za nic aneb na kole i v mačkách v pohodě i sračkách

30.08.2024

Moji kolegové vědí, že ráda čtu a že, ač to tak nevypadá, jsem se zdejší databází dlouhodobě spjatá.
Na našem cyklovýletě na Šumavu, kdy jsem byla pomalu nejstarší a občas zanadávala na ubytování, na záda, na to, že už nemůžu a moje věta"do p.d.l. já dal nejedu, nechte mě tady umřit" zazněla za tři dny nesčetněkrát...a přesto mi včera věnovali tuto knihu ...
čte se moc hezky, je to úžasně vtipně i mile vypracovaný cestopis....Kniha se mi fakt líbila, občas mě zarazilo až neskutečně, co člověk dokáže zpracovat...děkuji za knihu...určitě se k ní někdy ráda vrátím, možná i v tom stanu a s koupelnou v horské tůni...čte se to ve vlastní posteli skvěle...uvidíme...howg..

20.01.2024

Skvělý cestopis! Ojedinělé bezdomovecké putování na kolech za pár šupů, tolik inspiraceK tomu napsáno vtipně, s nadhledem a upřímnou sebe-srandou.
Kapitola “primitivní ekologie je jako příjemná tečka, se kterou souzním. Víc takových lidí.

04.03.2022

Cestopis Pavla Knebla o jeho expedičním cykloputování na východ je - díky svému autorovi, vyznávajícímu tzv. primitivní ekologii - velmi osobitým literárním útvarem, jak co se týče stylu tak i obsahu. Pavel ujel se svou společnicí Janičkou za rok a půl 21.000 km na kole a 5 600 km stopem, přičemž jeho výdaje činily pouhopouhých 250 USD/osobu. Za sebe mohu říct, že nejsem vyznavačem tohoto „homeless“ způsobu cestování, proto mě těžko může nadchnout Kneblův výzkum pohostinnosti národů. Zvláště když podtitul knihy „Na kole i v mačkách, v pohodě i sračkách“ začne v určitých pasážích nabývat až příliš naturalistických a vyhraněných forem, soustřeďujících se především na závěrečná slova tohoto sloganu. Živit se slupkami jablek, které zbudou na odpočívadle po japonských turistech, nebo vybírat kontejnery u supermarketů… i tohle může být pro někoho svoboda a volnost, ale promiňte, že nejásám. Je jasné, že Pavel Knebl má zážitkový práh někde úplně jinde než já, proto se mi nepodařilo spoluprožívat jeho cestu společně s ním. Občas jsem měl dokonce problém, pochopit jeho ironický nadhled a prodrat se sarkastickými poznámkami k jádru sdělení. Proto se mi kniha nečetla úplně lehce a pro sebe jsem z ní vytěžil jen málo.

21.11.2020

Když nic jiného, tak závěrečnou kapitolu „Primitivní ekologie“ by si měl přečíst každý. Ale celá kniha stojí za to, ona kapitola je vlastně jen shrnutí názorů, které se tu a tam (přímo nebo nepřímo) objevují v celé knize. A samozřejmě obdivuhodný způsob cestování téměř bez peněz. Takových je málo. A předpokládám, že většina mlčí, od mluvení jsou tady ti, kteří cestují za tisíce peněz denně, každý den platí za ubytování (a jiné služby) a když náhodou jednou ne, dělají ze sebe hrdiny.

20.03.2018

Je až k podivu, jak skromně a o to více dobrodružněji lze cestovat a poznávat jak přírodní krásy, tak pohostinnost místních lidí a gastronomické zážitky. V knize je popsaných spousta situací u kterých se budete válet smíchy.