Putování s oslem
Miloslav Šimek , Josef Fousek
Celá řada veselých historek je podmíněna kuriózním společníkem skupiny kamarádů: oslem Honzou, který 9 let dodával jejich toulkám charakter klukovského bláznovství.
Přidat komentář
Na knize je na první pohled poznat, že ji sepisovali dva čeští humoristé. Zatím co pan Šimek knihu pojal více reálně a jeho vyprávění bych téměř mohla označit za věrohodné, tak příhody od pana Fouska budou téměř celé vyfabulované. Těžko říci, co mě bavilo víc. Asi je to takto dohromady téměř dokonalé. Každopádně si dovedu zcela jasně představit jaký dobrodružství při putování s oslem musela skupinka těchto dobrodruhů prožívat. A závidím jim, uměla bych si představit být členkou tohoto nesourodého seskupení přátel přírody a milovníků nevšedních zážitků. Audioknihu svým typickým způsobem načetl pan Aleš Háma. A byl to zážitek.
Tak tohle je odpočinkové, pohodové čtení. Musím říci, že jsem se opravdu pobavil. Ten začátek chce vytrpět a užít si část na vandru s oslem, oslí reportáže už by tam ani nemuseli být, ty mě moc neba. Ale stejně jsem knihu přečetl 2x za sebou.
Kniha, která je doslova čím dál lepší. Úvod Miloslava Šimka tak trochu zdržuje, hlavní část, tedy Na vandru s Honzou, už je lepší a pěkně se v ní prolíná typický humor Šimkův ("Bratranec Bedřich se v 21.25 sekl sekerkou do nohy, což byl povel k zastavení práce, i když Bedřich prohlašoval, že to nic není a kvůli němu se v tempu polevovat nemusí.") a Fouskův ("Nakonec jsem debatu ukončil já prohlášením, že popularitu je možno koupit si za peníze, ale teprve příští generace můžou říct: Byl to blbec."), přičemž Fousek převažuje a na můj vkus je občas až moc patetický, ačkoliv je to pořád sranda. Spíše mi ale vadilo, že putování je souhrnem několika skutečných cest a přiznaně vymyšlených historek, a já bych raději četl autentický deník. Po slušné dávce fotografií, tedy po další části knihy, jsem se deníku ale dočkal, a bylo to přesně to, co jsem chtěl. Výpravy shrnuté samotným Miloslavem Šimkem, nepřimyšlené, ale stejně vtipné, no a po nich epilog, který mě fakt chytil za srdce, dojal a navzdory předchozím výtkám donutil přestat pomýšlet na nižší než maximální hodnocení.
První část knihy Na vandru s Honzou psaná stylem tradičních povídek Šimka a Grossmanna mě velmi bavila, následující fotky z cest jsou velmi špatné kvality a další část Oslí reportáže by již v knize nemusely vůbec být, neboť se v nich opakuje mnohé z první části, navíc psané formou nezáživných deníků.
Krásné oddechové vyprávění čtyř kamarádů na čundru Šumavou, propletené vtipnými historkami "ze života" Hlavní hrdina osel.
Kdo má rád humor Miloslava Šimka bude nadšen.
Varování: Není vhodné číst v posteli, když se drahá polovička snaží usnout. I přes veškerou snahu zklidnit záchvaty smíchu, si drahý připadal jak na rozbouřeném moři :-)
Krásné letní prázdninové čtení. Miluju oslíky, takže pro mě jednoznačně hlavní hrdina Honza. Kam nechtěl jet, tam se prostě nejelo, když chtěl přestávku, tak byla přestávka, když si usmyslel, že půjde jinudy, šlo se jinudy - jó, to je oslík. Pánové byli jeho skvělým doprovodem . Milé, vtipné, super.
Párkrát jsem si na začátku knížky "zahýkala" smíchy, ale jinak mi to přišlo spíš jako vzpomínání přátel na dobrodružství, kterého jste se nezúčastnili a tak moc netušíte, o čem je řeč, jste vně.
Posloucháno jako audiokniha. Některé pasáže jsou vynikající, některé méně. Asi jsem měla spíše sáhnout po papírové knize. :-) Ale i tak poslouchání nelituju.