Putovní upíří show
Richard Laymon
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/37475/putovni-upiri-show-37475.jpg
4
18
18
Horký srpen 1963. Přilepené k výlohám obchodů, přišpendlené ke stromům objevují se po celém zapadlém městečku Grandville plakáty zvoucí na jediné představení Putovní upíří show. Nejsvůdnějším lákadlem vystoupení je nádherná Valerie, jediný žijící upír držený v zajetí. Dva místní hoši a jedna dívka si takovou událost nemohou nechat ujít. Navzdory tomu, že plakáty vstup mladším osmnácti let zakazují, jsou rozhodnuti se nějak na show dostat… Když se tři přátelé vydají někam, kam by neměli, začne příběh o kamarádství a odvaze, plný pokušení a hrůzy, na jehož konci všichni naleznou mnohem více, než očekávali…... celý text
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno: 2010 , ClassicOriginální název:
The Travelling Vampire Show, 2000
více info...
Přidat komentář
Nevím, jak to máte postavené vy, ale já když otevřu knihu s názvem Potulná upíří show a ještě k tomu od Laymona, očekávám záplavu roztrhaných tepen, prýštící krve, křičící oběti a kupu sexu. A to vše nejlépe najednou. Očekávat samozřejmě můžu, ale tentokrát to Laymon pojal úplně jinak.
Show totiž není primárně o krvi, ale o dospívání v americkém maloměstě v šedesátých letech minulého století. Je to román o snech a touhách a samozřejmě o sexu. O prvních nesmělých a poněkud trapných vyznání, prvních polibcích. O dobrodružstvích, za kterými se skrývají tužby alespoň na chvíli se odpoutat od fádního života v maloměstě a nechat se unášet fantazií.
A co více fantastického může být, než spatřit představení Putovní upíří show, která tvrdí, že má jediného žijícího upíra na světě. Přesněji upírku. Překrásnou upírku. Jednoduchá past na znuděné maloměšťáky.
Příběh se odehrává během jednoho dlouhého dne s občasnými pohledy do minulosti, aby čtenář lépe pochytil chování a motivace tří hlavních postav, které je velmi jednoduché si oblíbit. Nebo nenávidět. A jak den pomalu pokračuje, pomalu budovaná atmosféra se převrací v něco děsivějšího. Nastává noc. A v noci, se mohou dít velmi nepříjemné věci. Můžete zjistit, jak je to s upírkou doopravdy. Můžete narazit na staré známé úchyly. Můžete se zúčastnit boje se upírkou. Nebo taky může nastat totální masakr.
Putovní upíří show je dobrá kniha. Na Laymona trochu netradiční, ale já si ji užil. S dalšími knihami už nebudu tolik otálet.
Kniha me bavila sestupnou tendenci. Mel jsem chut na upirsky horurek, ale kupodivu me mnohem vic zaujala prvni (ta táhlejší) polovina knihy, kdy jeste ctenar netusi, o co vlastne pujde a atmosfera je prijemne nostalgicky/hororova ala King. Smerem k zaveru sem se ale musel do cteni cist a zaver samotny na me bohuzel pusobil az trapne.
Před otevřením knihy byste měli vědět dvě věci. Za prvé, v Putovní upíří show se upíra sice dočkáte, ale až v úplném závěru, a rozhodně to není citlivý hoch plný sex-appealu. Za druhé, na rozdíl od předchozích u nás vydaných autorových románů se tentokrát nejedná o masakroidní jízdu, podchycenou erotickým napětím. Protože tohle je především o postupném budování napětí, ne o potocích krve.
Podobně jako Stephen King v povídce Tělo i Laymon využil partu náctiletých hrdinů, kteří si hned na začátku určí nějaký cíl, kterého se po celé vyprávění snaží dosáhnout. A stejně jako u Kinga i zde na tomto cíli zas tolik nezáleží, hlavní věcí je to dobrodružství před jeho dosažením. Problém Putovní upíří show je však finále, v němž se na scénu vrací staré Laymonovo já, které jakoby se utrhlo ze řetězu. Ač je vývoj událostí úžasně čtivý, v kontextu s předchozím (ne)dějem působí jako pěst na oko. Na druhou stranu, spisovatelovi fanoušci si bezesporu přijdou na své. A když ho miluješ, není co řešit.
Toto je velmi rafinovaný zasvěcovací příběh čtyř dospívajících dětí a jedné mladé ženy do kruté tváře světa. Je pravda, že na mnoha set stránkách se toho moc neděje kromě předtuch a podezření, ale konec vše obrátí naruby a hrůza je o to děsivější. V každém případě budu číst knihu ještě jednou, Laymon je vskutku Mistr hrůzy ale zároveň chápu lidi, kteří budou otráveni, protože to jako horor není psáno a pokud nemilujete Laymonův styl psaní, můžete se dost nudit.
Kniha mě trochu zklamala, čekala jsem něco jiného. Sem tam jsem si říkala, že ji snad ani nedočtu a párkrát jsem u ní dokonce i usnula. Kdyby autor stáhl z 200 stran, kde se nic neděje na to nejdůležitější, byla by mnohem čtivější.
:-D Je hezký pozorovat jak se naše názory rozcházej. Nebyla to špatná kniha, ale asi bych se hodně rozmýšlela jestli bych si jí přečetla ještě jednou. Až tak mě neuchvátila.
Vynikající,myslím že jedno z nejlepších děl tohoto autora,napínavé od začátku až do konce....
Tenhle příběh se mi líbil asi pro tu atmosféru, kterou autor skvěle popsal. No dobře, konec byl trošku zvláštní, ale musím říct, že mě tahle knížka chytla a musela jsem číst a číst, dokud jsem se nedozvěděla, jak to celé skončí.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Lunapark |
| 2009 | Sklepení |
| 2010 | Putovní upíří show |
| 2010 |  Jedné deštivé noci |
| 2011 | Ten, který ovládá tvé tělo |
O Laymonovi neradno si dělat úsudek a obrázek po jedné přečtené knize. Protože můj úsudek po přečtení jeho úžasné povídky v Nebezpečných vztazích a Sklepení byl jiný, než teď, poté, co jsem přečetl více knih. Pravda, sice pořád jede v jakési obecné rovině béčkového horroru, ale každá z pěti jeho knih vydaných v češtině je vlastně ve své podstatě jiná. Laymon dokáže napsat syrovou explicitní brutální sekačku plnou sexu, až dojemný mysteriózní psychologický horror anebo lehce dobrodružný horrorový thriller. Přesně tím je Putovní upíří show, příběh, který lehce klame tělem, překvapí jistým lehkým podprahovým podivínstvím a neustálým překvapováním, co se v příběhu trojice sedmnáctiletých kamarádů během cca 24 hodin dokážete všechno dozvědět z jejich života. Tohle má zpočátku fakt mrazivou a děsivou atmosféru, založenou na domněnkách, náznacích, mysli a představivosti toho, kdo knihu čte. Závěr pak nijak nezklame. PUS je vlastně poměrně zvláštní kniha, kdybych před ní nečetl TEN, KTERÝ OVLÁDÁ TVÉ TĚLO, byl bych snad i překvapený, ale takhle už vím, že Laymon je v rámci svých příběhů opravdu nápaditý a místy až nepředvídatelný. Navzdory lehké naivitě a nádechu idealističnosti, román docela strhl zajímavými a skvěle vykreslenými postavami, jejich vnitřními temnými stíny a vlastně celým průběhem. Škoda, že tu od Laymona toho nevyšlo více. Tímto jej definitivně pasuji na mého oblíbeného autora. Velice rád jsem svým hodnocením zvedl procenta ze 72 na 73, protože ta kniha si to zaslouží.