Pýcha a predsudok
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487587/bmid_pycha-a-predsudok-qyj-487587.jpg
5
7505
7505
Od veľkého nečakaného úspechu prvého knižného vydania v roku 1813 sa dielo Pýcha a predsudok stalo populárnym po celom svete a očarilo milióny čitateľov. Autorka Jane Austen nazvala román „svojím drahým dieťaťom“ a jeho hrdinku Elizabeth „najrozkošnejším stvorením, aké sa kedy v knihách objavilo“. Ľúbostné peripetie medzi nezávislou slečnou Bennetovou a hrdým pánom Darcym sú skvostnou ukážkou dvorenia a spoločenských pomerov na začiatku 19. storočia. Hrdinovia románu na jeho stránkach roztancujú delikátnu štvorylku plnú flirtovania, pôvabu a dôvtipu, ktorá poteší a pobaví nielen priaznivcov románovej tvorby regentského obdobia v Anglicku. K slovenskému čitateľovi sa kniha dostáva v novom preklade.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2022 , Ikar (SK)Originální název:
Pride and Prejudice, 1813
více info...
Přidat komentář
Tato kniha mě upřímně moc nebavila, očekávala jsem od ní hodně vzhledem k tomu, že se oni píše v hodně knihách. Ano zamyšlení nad pýchou a předsudkem je v knize napsané skvěle, ale děj už mě tolik nenadchnul.
Tento obľúbený román od Jane Austen dýcha anglickou dobovou atmosférou. Jane a Elisabeth sú tie rozumnejšie sestry, Lýdia a Kitty zase splašené a Mary je niekde na pomedzí. V románe sledujeme náklonnosť, predsudky, tancovačky, cestovanie a samozrejme aj viaceré žiadosti o ruku. Darcy a Lisa sú jednoducho nádherná dvojica svetovej literatúry.
Samozřejmě asi nejsem cílovka, ale přesto musím říct, že šlo o kvalitní knihu. Ano, té někdy až naivní romantiky tam na mě bylo možná až moc a celkově to skončilo až moc růžově, ale četlo se to dobře a myslím, že to podalo víceméně věrný obrázek o tehdejší aristokracii, kde největší starostí bylo dobře provdat svou dceru. Myslím, že je dobře občas vystoupit ze své literární bubliny a přečíst si i trochu žánrově odlišnou knihu, jako je tato.
Nostalgické spomienky na moje literárno-kritické študijné začiatky a tiež prvé pokusy o čítanie v angličtine a hlavne prvý radostný úspech, kedy som dielo poberala a sledovala v tom cudzom jazyku ako celok, stíhala, užívala si a chápala, zabudla, že nečítam v rodnej reči. :))) Okrem toho sa mi akožto dievčaťu mladému príbeh veľmi páčil, mohla som sa trochu uvoľniť uprostred celej záplavy vážnych a náročných diel, ktoré sme museli z týždňa na týždeň čítať a detailne komplikovane rozoberať. Príjemné, upokojujúce, rada som sa k tomu vrátila v slovenčine pre výzvu a pre porovnanie - po tom ako som videla filmové adaptácie, vrátane jednej veľmi vtipnej bollywoodskej (Bride and Prejudice) :D
Nečekal jsem nadšení, ale tohle čtení alespoň do půlky bolelo. Vlastně se to nečetlo špatně, slovní obraty jsou zajímavé, jen jsem necítil takovou tu motivaci rychle pokračovat, bylo mi to tak nějak jedno.
Je to samozřejmě 200 let staré, ale uvažování a jednání těch lidí je vážně otravné. Nevím, zda se tenkrát jednalo o satiru společnosti, každopádně neustálé podbízení a prázdné tlachání mě pravidelně a úspěšně po večerech uspávalo po 3 stranách.
Druhá půlka se jeví už zajímavěji a dala by se i nazvat zábavnou.
Celé sráží navíc otřesné vydání od Omegy z roku 2015, kde jsou na mou věru úplně nestoudné gramatické chyby, které na první pohled bijí do očí. A za to někdo dostal zaplaceno :)
Podívám se někdy i na film, Keira by mohla být dobrou Elizabeth.
Asi budu za burana, ale přiznávám, že od Austen jsem právě přečetla první knihu. A také se přiznávám, že jsem se trochu obávalam že to bude nuda - ptostě klasicistní román... Román to je, pravý, nefalšovaný román se vším všudy, psaný tak, že téměř každým odstavcem by příběh mohl být ukončen a nevyznělo by to divně. Občas máte pocit, že víte, jak skončí a v zápětí zaváháte, jestli to nebude jinak.
Překvapovala mě hloupost paní Bennetové i mladších dcer Lydie a Kitty. Také si nedokážu představit takto zahálčivý život jaký celá rodina vedla, ale je to obraz tehdejší doby a Austenová je nestárnoucí klasika.
Kniha se mi líbila. Ačkoliv čtu naprosto jiný žánr, chtěla jsem si tak nějak zkusit odpočinout u klasiky. Ze začátku se na mě dej trochu táhl.. Ovšem humor, kterým oplývá otec pan Bennet mě nepřestával bavit do konce knihy. :-)
Čte se to dobře, má to děj, ale je to o ničem. Ona ho miluje, on jí taky, pak jí nemiluje, takže pro ní končí svět. Ta druhá je zase rozumná, taky miluje, ale střízlivě, když přijde na to, že je to jinak, tak to jakoby pochopí, ale vlastně vůbec nepochopí.
Pracovat netřeba, protože ty prachy prostě mám (to jsem nějak nepochopil). Všichni furt paří, drbou.
Když proti tomu postavíte Olivera Twista, tak nebe a dudy. Neurazí, ale nic jsem si z toho neodnesl. Jen, že byli všichni tak nějak divní. 65/100
Ač jsem se tentokrát pustila mimo známé vody a zalovila v jiném žánru, musím uznat, že mě to bavilo. Příběh je psaný tak, že jakmile se do něho člověk začte (nebo poslouchá), chce znát jeho konec, a to i když ten zná už skoro od začátku a to i bez spoilerů. Má své kouzlo, které čtenáře prostě upoutá. Co mě na celé knize však mrzelo, byly postavy. Devadesát procent z nich bych propleskla, kdybych se musela zdržovat v jejich přítomnosti, a nejspíš ne jen jednou za den, a i hlavní dva protagonisté mi občas neuvěřitelně lezli na nervy. Jejich "obrat" v osobnosti nebo chování mi nepřišel úplně přirozený. Spíše dosti násilný tak, aby vyhovoval záměru knihy pro (promiňte mi moderní pojem) hate to love zápletku. Přesto nelituju, že jsem se obohatila zas o jednu znalost "klasiky" a můžu ji vřele doporučit i dál.
Ač jsem, co školou povinná dívka, četla vášnivě a (ve srovnání se spolužáky) ve velkých objemech, spousta "klasiky" a dokonce i povinné četby mě vlastně minula. Proč se taky otravovat s Babičkou, když knihovna rodičů ukrývala Mayovky, sci-fi, detektivky, Angeliku... A nedošlo ani na tak profláknutá díla, jakým je bezesporu Pýcha a předsudek.
A třebaže jako čtenář miluji, když děj uhání, jako splašená herka, kteroužto vlastností kniha nijak neoplývá - líbilo se mi to. Stoický pan Bennet, nepopsatelná paní Bennetová, příšerná Lydia, tragický pan Collins, úzkoprsé poměry venkova, klepy, zvyky...
Skláním se před ženou, která se - sice pod pseudonymem - přesto dala v té době na spisovatelskou dráhu.
Jane Austenová – Pýcha a predsudek(Pride and Prejudice, prel. E. Kon-drysová, originál vyšel v r. 1813) Pýchu a Emmu jsem cetl jako kluk, a když jsem se k Austenové vrá-til, cekalo me prekvapení... Vždyt to je jasná cervená knihovna!, ríkal jsemsi. Ano, co se týce koncu, snad.Myslím, že jsem v prubehu let precetl všechno, co bylo preloženo.Pýchu mám porád nejradeji.A nekdy po tricítce jsem v ní zalistoval a cetl, jak jde Elizabeth zaotcem kvuli požehnání
A pak jsem nalistoval další místa, kde vystupuje pan Bennet, a jak jsemse chechtal, uvedomil jsem si, jak dobre se Paní Jane musela bavit pripsaní. A mel jsem podezrení, že si (a nejen ze svých postav) delá legraci.„Nu dobre, holcicko,“ prohlásil nakonec. „Už nic neríkám. Je-li tomu tak,pak si te zasluhuje. Nemohl bych se stebou, smou drahou Lízinkou, roz-loucit kvuli nekomu, kdo by te nebyl hoden.“ Aby dokreslila príznivý obraz,vyprávela mu pak, jak se pan Darcy dobrovolne ujal Lydie. Vyslechl ji svel-kým úžasem.„Dnes vecer se dejí samé zázraky! Je to tedy všechno Darcyho zásluha –on na to dal peníze, primel Wickhama kženitbe, zaplatil mu dluhy a koupiljmenování! Tím lépe. Ušetrím si tak spoustu nepríjemností i výdaju. Kdybyto býval zarídil strýcek, byl bych mu to musel zaplatit.Tihle vášnive zamilovaní ženiši berou všecko na sebe. Zítra mu reknu,že se sním vyrovnám, on bude blouznit o tobe a vykládat, jak te miluje,atím celá ta záležitost skoncí.“ Pak si vzpomnel, jak ji pred nekolika dnyprivedl do rozpaku, když jí precetl dopis od pana Collinse, a zacal si ji kvulitomu dobírat; nakonec ji propustil a vyprovodil ji ke dverím se slovy: „Jestlisi ješte nejaký mládenec prijde ríct o Mary nebo Kitty, pošli ho za mnou, žemám práve cas.“A zatímco muži bez zábran popisují, jak se chovají ženy – samy mezisebou, Austenová to nedelá, ani kdyby to bylo žádoucí – Bingley sDar-cym asi mluví, Darcy a pan Bennet jiste mluví sWickhamem, ale my seo tom dovídáme jaksi zprostredkovane. VEmme si Knightly taky nepo-hovorí sjejím otcem.JaneAustenová,by setotižmusela prestrojit, abypo veceri mohla opustit dámy a zapálit si doutník a tak se dovedet, o cem a jak mluví muži – když jsou mezi sebou. Nebo by si musela vymýšlet. Skvelá autorka detektivek P.D.Jamesová(detektiv Dalgliesh)má jakoprílohu ve své knize Život nejsou jen vraždy(Time To Be in Earnest,prel.J. Vanek) prílohu c. 2, kde Austenové Emmu vypráví jako detektivnípríbehVtipné a chytré.
omlouvám se, tohle při přesunu dělá Word
Knihu jsem si již po několikáté přečetla - řekla jsem si, že tak učiním znova na začátek roku, než začnu s jinými.
Ačkoliv nejsem na romantiku, Jane Austen je moje guilty pleasure.
Děj ubíhá, má spád - ačkoliv je pravda, že se v takovém počtu jmen dá lehce ztratit.
Každopádně, mám vydání kreslené obálky od Dobrovského a tolik chyb v knize je doopravdy otřesné - na knihu je i jedna chyba příliš. Ještě se mi nestalo, abych v knize našla např: "rozSpoměl" nebo chybu v mě/mně. Proto ačkoliv je pěkná, tohle vydání doporučuji raději obejít.
To je prostě srdcovka. Prvně jsem viděla BBC seriál v r. 1996, když jsem dělala au pair v Londýně. A pak jsem tu knížku dostala jako dárek, když jsme jela domů a od té doby jsem ji přečetla ještě aspoň 4x. Nějak mě uklidňuje, nebo co. Vtipná a dojemná, super.
Taková oddechová romantika, konec lze celkem předpokládat, některé postavy na facku, ale hlavní dvě sestry Líza a Jane jsou celkem sympatické. Nicméně přečteno jako klasická literatura a už se ke knize vracet nebudu, jednou stačilo.
Přečetla jsem si to sama od sebe a začátek mě dost bavil, ale čím se knížka blížila ke konci, tím více mě děj nudil a už jsem se ve šlechtických rodech přestala orientovat. Dočíst to bylo fakt utrpení, ale upřímně na to že je to povinná četba, tak se to číst celkem dalo.
Klasická literatura učí nas poslat někoho do p...le a to slušně, bez urážky. Většina postav si zaslouží facku, ale naše vzdělaná Liza dokazala vse kulturně obkecat, hezky omluvit se a ještě dobre se provdat. Dobre ji tak.
Knihu jsem si vytáhla u maminky z knihovny a vrátila se o několik let zpátky, když jsem ji četla. Je zvláštní, že pohled na příběh se změní, když se čte ve dvaceti, nebo v padesáti. Člověk se svými zkušenostmi jako by to chápal úplně z jiného směru. V každém případě to má stále takové kouzlo, jako i film, který se vysílal před lety.
Štítky knihy
pro ženy zfilmováno 18. století anglická literatura romantika skandály a aféry společenské romány zfilmováno – TV seriál morální hodnoty anglické romány
Autorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Na přebalu knihy je napsáno "jeden z prvních rodinných románů", a já po prvních stránkách nabyla spíše dojmu, že je to jeden z prvních scénářů k sitcomu - někdo přijde, něco řekne a zase odejde.
Činností, ve smyslu, že by někdo něco dělal, je v knize pomálu. V zásadě lze říci, že Angličanky z vyšší společnosti v době Austen měly podobný režim jako nemocniční pacienti. Čekat, čekat, nic nedělat, třeba si číst nebo vyšívat a jít na procházku. Jediným úkolem bylo vdát se - a autorka řeší přelomovou myšlenku, že mimo svoji kastu.
Jaké štěstí, že jsme se tak moc posunuli jinam!
Ale když přijmete nudu v životech hlavních postav, tak je to velmi, velmi příjemné čtení. Se sladkým koncem na závěr.