Pygmalión
George Bernard Shaw
Slavná komedie o pěti dějstvích nese název podle pověsti o řeckém sochaři, jenž vytvořil sochu tak krásnou, že se do ní zamiloval a na bohyni Afrodité pro ni vyprosil řeč a život. Stala se předlohou slavného muzikálu My Fair Lady. 42. svazek edice D poprvé vychází česky včetně autorovy předmluvy a doslovu, který se věnuje dalším osudům hlavních postav hry... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2013 , ArturOriginální název:
Pygmalion, 1912
více info...
Přidat komentář


Viděla jsem muzikál a teď konečně přečetla předlohu. Obecně nerada čtu divadelní hry, takže jsem byla mile překvapená, jak děj svižně ubíhal. Konec byl trochu jiný než v muzikálu, což byl pro mne bonus. Na muzikál s jeho chytlavými melodiemi však nedám dopustit


Skvělá kniha a velmi mě překvapilo, že konec je jiný než ve filmu My fair lady. Ten mám moc ráda, takže mi při čtení zněla hlavou píseň "Just you wait, Henry Higgins, just you wait" a hlavní hrdiny jsem si nemusela představovat.


Pygmalión jsem viděla v různých zpracováních ve filmu, na divadle a naposled přečtené poslední vydání v Arturu. Mám ráda hvězdné zpracování v muzikálu s Audrey Hepburn, ráda si i zazpívám notoricky známé melodie.


"Rozdiel medzi dámou a kvetinárkou nie je v tom, ako sa správa, ale ako sa druhí správajú k nej."
Higginsa som mala chvíľami chuť prefackať a Lizu sestersky objať. Aj to považujem za dôkaz Shawovho majstrovstva; i cca storočie po vzniku tohto diela a zmene spoločenských pomerov dokáže touto svojou hrou rozdúchať emócie, vzbudiť čitateľský záujem o výsledok neobvyklého fonetického experimentu (aj keď ten mnohí poznajú už zo školských osnov ;)) a podnietiť k úvahám o možnostiach i limitoch, ktoré nám osud dáva už len tým, kde a komu sa narodíme.
"Keď neviete oceniť to, čo máte, choďte a majte si to, čo viete oceniť."


Viem, že vznikli azda stovky divadelných a filmových spracovaní, ale ja som videla len ukážku v škole, keď sme si mali na jeden zo seminárov literárnej kritiky Pygmaliona prečítať a rozoberali sme ho z úplne inej stránky než tej dejovej (čo bolo dobre). Prečítané v originále, ukážka akcentu a výslovnosti tiež videná v originále a zážitok čitateľský naozaj vysoký. Toto bola jedna z klasík, kde som nad ňou strávila tých pár hodín rada, neľutovala som peňazí za tlač originálneho textu (v tej dobe neboli ešte čítačky a internet len na školskej chodbe... ;)), takže doporučujem. A povedala by som, že podobne ako The Importance of Being Ernest (Je dôležité mať Filipa) aj začiatočníkom v čítaní v originále anglicky písaných textov ;)


Viděla jsem film My fair lady, muzikál My fair lady v plzeňském divadle a Pygmalióna v Divadle na Vinohradech, ovšem kniha mi ještě chyběla. Čtení jsem si užívala, děj lehce plynul a najednou byl konec, který mne sice lehce překvapil, ale konečné vysvětlení se mi naopak líbilo.


Vtipná hra o rozdílnosti lidské společnosti, která ukazuje, že když dostane člověk příležitost a chce něco dokázat, může se podařit. Přišlo mi, že lidé z takzvané vyšší společnosti jsou mnohdy jednodušší ve svém myšlení, než lidé, kteří se musí více prát se životem. Každá doba má své, ale přijde mi, že dříve byla více klidná.


KAŽDÝ SE MŮŽE ZMĚNIT :-)
Líza prodává na ulici květiny.
Jednoho dne jí déšť svede dohromady s panem Higginsem, který tvrdí, že by z ní dokázal udělat vévodkyni, samozřejmě po stránce jazykové a výchovné.
Líza se druhý den nečekaně objeví u jeho dveří a dohoda je na světě :-).
A také sázka mezi Higginsem a jeho přítelem Pickeringem.
Líza se učí a jde jí to dobře a zatím ani neví, co jí taková změna přinese do života.
Vlastně to neví ani pan Higgins, prozatím chce vyhrát sázku.
Jednoduché, vtipné, poučné.
Připomnělo mi to film Falešná kočička :-).
ČV téma č. 13


Konverzační komedie o tom, že i ženy mají duši.
Podle této předlohy vznikl muzikál (i film) My Fair Lady.


Krásné klasické drama s komediálními prvky nese název podle starořeckého mýtu o Pygmalionovi, který vytesal sochu, zamiloval se do ní, uprosil bohy, aby mu ji oživili.


(SPOILER) Kdysi na střední škole jsem si Pygmalion přečetla poprvé a uchvátil mě. Samozřejmě mě neminul film My Fair Lady a ani několik divadelních zpracování. Věděla jsem, do čeho jdu a přesto jsem byla vždy překvapená, jak každý režisér uchopil látku trochu jinak. Shaw nezamýšlel Pygmalion jako love story. Naopak. Vůbec se mu nelíbilo, pokud to tak někdo inscenoval. A já s tím naprosto souhlasím. Emancipace Lízy je mnohem nosnější téma než to, že by si Líza s Higginsem v závěru padli do náruče. Z mého pohledu by tento konec celou hru degradoval. Není to hra jen o jazyku, ale o tom, jak je vnímáno postavení muže a ženy. A není to ani o tom, že Higgins je stroj bez emocí. Evidentně k Líze chová city a Líza k němu, ale ani jeden z nich nechce ustoupit ze svých představ o životě. Je to mistrovské dílo.


Máte-li rádi knihy, které vás dokážou rozesmát, určitě sáhněte po Pygmaliónu. Ale nenechte se zmást, Shawův humor tu není pouze pro pobavení, nýbrž jako nástroj pro poukázání na tehdejší společenské problémy. Například Higginsova arogance a jeho pokusy o „vylepšení“ Lízy jsou sice komické, zároveň však odhalují pokrytectví a povrchnost vyšší společnosti. Z našeho dnešního pohledu pak i nerovnost žen a mužů. Pokud jste tedy žena, pravděpodobně budete s každou stránkou držet Líze palce víc a víc. Ta nakonec projde procesem sebeuvědomění a emancipace, a tak vlastně překoná osobní i společenské překážky.
Poslední myšlenkou, kterou takhle kniha podle mě nabízí, je, jak povrchní a nespravedlivé je soudit někoho podle vzhledu nebo způsobu mluvy, což samozřejmě platí i v dnešní době.

Další kniha z maturitní seznamu na středních školách. Jelikož jsem viděla před xlety ve VČD v Pardubicích jako představení My Fair Lady, pár let jsem si to chtěla přečíst, ale pořád jsem to oddalovala. Hltala jsem každou stránku, ale občas mi vadilo že se dost věcí opakovalo, chování pana Higginse bylo místy až moc otravné. I tak je to jedna z těch lepších divadelních her z maturitní četby.


Dílo, které jsem nejprve viděla v divadelním podáním MDB, které si krásně přetvořili na "My fair lady ze Zelňáku".
Toto originální knižní podaní mě, ale dost zklamalo. Na to, že knížka byla malá, tak dost věcí se tam opakovalo, místy mi přišlo chování Higginse až zoufale otravné, což byl zřejmě i záměr autora, ale mě to dost štvalo. Také mi přišlo, jakoby Líza byla jen vedlejší postava, která tam vlastně je jen tak. Nic neumí, nic není.


Jedno ze zábavnějších děl, které se objevuje v seznamech maturitní četby, které je dokonce krátké a jednoduché na čtení.


Prostě My fair lady,krásně se to četlo....klasika,která zůstává vždy u mě na prvním místě
Štítky knihy
láska zfilmováno divadelní hry chudoba, bída vývojová psychologie rozhlasové zpracování dramata lidskost, lidství hláskování, fonetika klasická literaturaAutorovy další knížky
2007 | ![]() |
1956 | ![]() |
2012 | ![]() |
1973 | ![]() |
1979 | ![]() |
Divadelní hra, která nás stále baví a přináší veselou náladu. Překvapil mě konec, který je jiný, než ve filmovém zpracování.