Záhada čínského pomeranče

04.01.2014

Vlastně mi přijde zatěžko to hodnotit. Začátek hodně odradí, celé to proplouvání slečny Diverseyové příštím místem zločinu a děje je příliš popisné a těžké ke čtení, někdy se slovními obraty, jež měly být asi intelektuální, ale uvítal bych něco jednoduššího. I potom se často objeví slovní a větné konstrukce, k nimž jsem se musel vracet, abych pochopil, co chtěl básník říci, možná je i otázka, nakolik za to může překlad. Protože třeba „go ahaed“ skutečně neznamená „jdi napřed“, jak je zde přeloženo, ale spíše „pokračuj“ nebo „jen do toho“. Použito je hodně odkazů a frází z klasické, ale i v té době moderní literatury (Hammet), a někdy jako popis nějaké skutečnosti. Pokud se člověk v klasické literatuře tolik nevyzná, rovněž bude chvílemi mimo. Kniha si ale drží svou eleganci, jinak se čte velmi dobře, postavy jsou dobře charakterizované, ironie hlavní postavy snesitelná, závěrečné rozluštění je nečekané a logicky velmi vykombinované. Což je ale pro mne také jakýsi kámen úrazu. Ocenil jsem, že si autor dal práci s takovou zápletkou, ale stejně mi v hlavě vrtá červíček, že vše šlo určitě řešit daleko jednodušeji (třeba kdyby vrah zavolal telefonem na recepci a odvolal tlustou recepční pryč, pak mohl snadno proklouznout těmi druhými dveřmi). Takže dojem je pro mne rozpačitý. Drželo mne to, napsané je to dobře, nadhled je příjemný, ale prostě je to až moc sofistikované a překombinované, nehledě na to, že na vraždu by asi nakonec nám předhozený pachatel asi z psychologického hlediska neměl nakonec koule.