Hroby se otevřely
Benjamin Black (p)
Svérázný a životem těžce zkoušený dublinský patolog Quirke se dostává do zvlášť obtížné životní fáze. Sám má podezření, že s ním není něco v pořádku: zažívá halucinace, ztrácí vědomí a obává se nádoru na mozku. Lékařský verdikt je naštěstí milosrdnější. Quirke trpí následky starého úrazu hlavy, který utrpěl při jednom ze svých pátrání, a potřebuje si jen pořádně odpočinout. Jenže on se do důchodu rozhodně nechystá! Ostatně jako by si ho stále sami nacházeli další mrtví. Když v Dublinu po havárii vzplane auto a v něm uhoří řidič, podle policie se jedná buď o nehodu, anebo sebevraždu. Jenže důkazy z pitvy svědčí o něčem jiném...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2018 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Even the Dead, 2016
více info...
Přidat komentář
Asi bych dala 3,5*. Zločin, zápletka ani rozuzlení mě příliš nezaujaly. A hlavní postavy taky moc ne. Další autorovu knihu si už nejspíš nepřečtu.
Knihu jsem si vybrala v rámci ČV a zřejmě je chybou, že jsem nezkusila první díl série. Měla jsem problémy orientovat se v postavách i v náznacích minulého děje, kniha má poutavou zápletku, ale často byla zdlouhavá a předvídatelná. Celkově mě nezaujala natolik, abych zkusila jiné knihy autora.
Moc se mi líbila. Nevěděla jsem, že jde o díl ze série, a vůbec nevadilo, že neznám předchozí příběhy, ke kterým si teď jistě vrátím. Pozvolné, ovšem plynulé vyprávění není povrchní, děj je logicky vystavěn, postavy jednají pochopitelně a smysluplně.
Jediné, co mě maličko zamrzelo je závěrečný dialog patologa a policisty. Pointa byla zřejmá, tušená, vhodná a žádoucí, nebylo nutné ji explicitně vyplesknout, autor mohl čtenáři více důvěřovat.
Tahle kniha má 250 stran a já ji četla měsíc! Už dlouho jsem neměla v rukou dílo, které by mě tak neskutečně nudilo. Ani bych nespočítala, kolikrát jsem měla touhu ji odložit, ale nakonec jsem vytrvala. Na úkor jiných knih. Ale bohužel, ani konec nepřišel s ničím, co by můj názor změnilo. Ačkoliv zápletka špatná nebyla - Magdaleniny prádelny jsou samy o sobě dokonalá živná půda pro jakýkoliv (krimi)román, potenciál této zápletky byl udusán hluboko do země. Vždy, když jsem měla pocit, že se konečně začlo trochu vyšetřovat, opět přišla různá vycpávková vata ze života aktérů. Akce zde nebyla téměř žádná (což by mě osobně zase tak moc nevadilo, kdyby fungovalo aspoň něco) a povětšinou se přemítalo o "nesmrtelnosti chrousta". Ano, uznávám, v této oblasti umí autor chodit velmi umě, s elegancí a spisovatelskou grácií, ale pro mě to bylo pekelně málo.
Netvrdím, že je kniha špatná, ale osobně si krimi představuji jinak, tudíž je jasné, že pro mě určena rozhodně nebyla. Další díly číst určitě nebudu. Nicméně tetelím se radostí, že jsem pokořila pro mě nejnáročnější bod čtenářské výzvy.
Dáno do nedočtených,bo jsem si myslel, že je to třetí díl a přitom je to sedmý.
:)
Vzhledem ke kvalitě textu, vysokému noir a těžké melancholii se k němu snad časem pročtu.
:)
Příznivci detektivky budou asi trochu zklamáni. Nic moc se nepátrá, posedává se v hospodě, pije whisky a řeší se interpersonální vztahy. Musím přiznat, že psychologické pitvání umí autor skvěle, takže když zapomenu, že jsem chtěl číst krimi, mohu si leccos i vychutnat. Třeba i superkatolické chování k padlým ženám v Irsku a jiné místní zvláštnosti. Takže trochu trpělivosti třeba, ale konec dobrý, vše dobré.
Jsem na tom stejně, jako Konicekbily. Pod titulem knihy je napsáno "Irská detektivka", ale tato kniha je víc, než detektivka. Je napsaná velice do hloubky s niterným vyjádřením psychologie postav, které nás provázejí dějem vyšetřování. Nechybí přátelství, láska, nemoci, boj o moc, církev. Již jsem četla knihy o irských těhotných dívkách, které zavírali v prádelnách U Milosrdné matky, kdy po porodu byly děti dány k adopci do Ameriky. I toto téma je nenásilně v detektivce zakomponováno.
Nemocný Mal se baví s Quirkem o smrti.
" Ptal ses mě, jské to je. Je to jako zjistit, že jsi šel celou dobu po nataženém laně a najednou je na dohled jeho konec. Chceš seskočit, ale nemůžeš, nemůžeš se zastavit ani vrátit, musíš jít prostě dál, až už nebude kam. Takhle prosté to je."
Vůbec nevadí, že jsem knihy nečetla jako sérii, i takto samostatná mi dala mnoho témat k zamyšlení a k tomuto autorovi se určitě vrátím.
Zajímavá detektivka od pro mne zatím neznámého autora. Připadalo mi, že je tam spousta kapitol ze života osob z okolí hlavních hrdinů. Moc jsem tomu nerozuměl, až teď, vidím, že je to už sedmá kniha této série. Inu začnu pěkně od začátku, jak mi harena doporučuje ve svém komentáři. Děkuji.
Asi to není tak akční detektivka, na kterou je čtenář většinou zvyklý, ale detektivní příběhy pana Blacka (Banvilla) mají dokonalou psychologii postav a vynikají stylistickým mistrovstvím.
V Irsku to nemají osamělé budoucí matky lehké, tyto ženy a ženy, které nesplňují záruku dobré výchovy dětí, jsou stále unášeny a po porodu jejich děti předávány do katolických rodin v Americe. A to vše pod ochrannou rukou církve a některých zkorumpovaných politiků. Prostě velký byznys. Zdá se, že doktor Quirke má vážné zdravotní problémy, ale protože je do případu zapletena také jeho dcera Phoebe, začne pátrat se svým přítelem inspektorem Hackettem dál. Je dobré číst díly postupně od začátku, jinak může čtenáři připadat spousta věcí nejasných.
Klidná, staromódní detektivka, se kterou se přenesete do časů, kdy se na cestách míjely automobily s koňskými povozy, kouření bylo velmi módní, žilo se pomalu a klidně , ženy se stávaly samostatnější a rovnoprávnější. Vyšetřovalo se bez pomocí techniky, spíše na základě intuice. Přesto má kniha své kouzlo a zajímavá je i vazba na Magdaleniny prádelny, o kterých nyní vyšlo několik populárních knih.
Po nárazu do stromu uhoří v autě mladý řidič. Dle vyjádření patologa doktora Quirka musí policie přehodnotit své závěry o dopravní nehodě, nebo sebevraždě, a začít hledat vraha.
Možná víc než samotný detektivní případ mě bavilo sledovat osobnostní vývoj postav a jejich vztahů. Doktor Quirk, bývalý alkoholik, trpí halucinacemi a výpadky paměti. Velká část knihy se zabývá Quirkovými problémy, frustracemi, řeší vztah se svou dospělou dcerou, bilancuje život.
Měla jsem pocit, že mi chybí informace z předešlých knih. Asi by bylo i zajímavější sledovat vývoj osudů a charakterů postav od začátku. Každopádně mě autorův styl psaní oslovil.
Autorovy další knížky
2006 | Moře |
2008 | Kdo je bez viny |
2017 | Zkrotit vlka |
2011 | Anatomie strachu |
2016 | Černooká blondýnka |
(SPOILER) No, jak to říct... Je tam všechno, co mě v detektivkách nemám ráda - spiknutí, víc řešení vzájemných vztahů než pátrání, předvídatelný konec...
Ale musím uznat, že i přes výše uvedené mě to nenudilo a dokonu ve mě zůstala maličká zvědavost na předchozí díly.
No a líbí se mi název.