Quo vadis
Henryk Sienkiewicz
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/301971/bmid_quo-vadis-hkO-301971.jpg
5
2821
2821
Quo vadis je román polského spisovatele Henryka Sienkiewicze z roku 1896. Děj se odehrává v římském impériu za vlády císaře Nerona. Na pozadí milostného příběhu římského patricije Vinicia a křesťanky Lygie popisuje počátky křesťanství, krutosti ze strany Říma, Neronovu znuděnou zvrhlost, požár Říma atd. Významnou roli hraje také Petronius, Viniciův strýc a Neronův arbiter elegantiarum neboli soudce ve věcech vkusu. Název tohoto díla vychází ze staré křesťanské legendy, která je vylíčena v závěru románu. Svatý Petr je v době Neronova pronásledování křesťanů přesvědčen svými stoupenci, aby odešel z Říma do bezpečí. Cestou potkává Ježíše Krista, který kráčí do města, a Petr se ho překvapeně ptá: „Quo vadis, Domine?“ (Kam kráčíš, Pane?), „Když ty opouštíš můj lid, jdu do Říma, aby mě ukřižovali podruhé.“, odpovídá mu Ježíš. Poté se Petr obrací nazpět a později umírá na kříži stejně jako jeho Pán. Z pokory však, aby Ježíše nenapodoboval, si Sv. Petr vyprosí, aby jej ukřižovali jinak – hlavou dolů... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1904 , E. BeaufortOriginální název:
Quo vadis: Powieść z czasów Nerona, 1896
více info...
Přidat komentář
Knížka, která mě ovlivnila jako málo co. Četl jsem jí asi v šestnácti a pomohla mi najít si své místo na světě - ne, že by mě přiměla stát se křesťanem, ale spíš začít přemýšlet o světě a lidech jinak, než mi v dětství vštěpovala rodina a učitelé. Podle mě kniha, kterou by si měl přečíst opravdu každý.
Mohlo mi být snad sedmnáct. Konverze ke křesťanství v plném proudu, přesněji řečeno má vědomá odpověď na ni. A můj milý a milovaný, nepříliš přesvědčený agnostik, mi nabídne ke čtení takovou knihu! Dalo se vůbec vybrat něco lepšího?
Vzala jsem si knihu. I jeho, o něco později :o)
"Přinášíme lásku."
Láska a pokora. To jsou dle mého hlavní témata tohoto skvělého historického románu.
Po všechny ty roky, kdy jsem titul Quo vadis obcházel, jsem nevěděl, o co přicházím. Polské filmové zpracování před x lety mi mnoho nedalo a ani ve škole mě k četbě šesti set stránkové bifle nepřesvědčili. Teprve až 100 NEJ z DK mě přimělo k tomu, abych si knihu přečetl. Čekalo mě překvapení. Příběh má sice už více jak sto let za sebou, nečte se lehce, ale jinak je výborně poskládaný, nadčasový, všechno je v něm vyvážené. Za úspěchem stojí především výborně napsané postavy. Některým jsem fandil, jiné jsem zatracoval. Knihu přesně vystihl a charakterizoval uživatel woodward: „Sienkiewitzem je velký vypravěč, jeho příběh má sílu i hloubku,“ to podtrhuji.
Quo vadis je příběh o tom, jak křesťanství začalo proměňovat západní svět. Henryk Sienkiewicz je veliký vypravěč, jeho příběh má sílu i hloubku, je v něm i romantika a dobrodružství, protože takový tenhle autor prostě je. Ale opravdu nemá smysl se pozastavovat nad tím, že je tam toho náboženství až moc, jak tu zaznívá v některých komentářích. Všechny ty křiklavé barvy a ruch kosmopolitní starověké metropole tvoří jenom výrazné pozadí přísné jednoduchosti křesťanské víry; právě ta je totiž v tomto velikém díle světové literatury hlavní "postavou".
Kniha mi přišla místy až moc nábožensky založená, což mě osobně nikterak nevadilo, spíše naopak. Nero je pro mě jedna z nejzajímavějších historických osobností, proto knihy pojednávající o době jeho vlády naprosto hltám, Quo vadis však patří mezi skvosty všech knih podobného založení. Napsáno příjemným, ne složitým jazykem, děj je krásně přehledný a není třeba nad knihou namáhavě přemýšlet, i když oddechové čtení to není ani náhodou.
Málo poučený čtenář možná bude mít problém vyznat se ve všech jménech vyskytujících se v knize a nebo mu jednoduše pouze nebudou nic říkat.
Doporučuji i zhlédnutí stejnojmenného filmu.
Bezesporu jeden z vůbec nejlepších historických románů. Jenže přestože jsem knihu četla několikrát v průběhu řady let, ani jednou jsem se nedokázala úplně ponořit do děje, vždycky jsem pociťovala určitý odstup. Jednou z příčin je určitě nekritické vynášení křesťanství a křesťanů nad ostatní (viz komentář Nyki), ale zápletka kolem Vinitia a Lygie a pojetí jejich postav mi pořád jaksi nesedí - pokaždé, když jsem knihu i v odstupu let četla, se mi to zdálo trochu naivní, neobratné. Naproti tomu postavu Petronia, ale i atmosféru doby autor vystihl geniálně.
Četla jsem ji asi na čtyřikrát, konec jsem shlédla ve filmu. Nerada, ale v tomto případě pro mě byla lepší filmová podoba. Je to hodně náročné čtení na soustředění i na psychiku. Ale za téma a dějovou línii si určitě zaslouží minimálně čtyři hvězdičky ode mě.
Ta kniha patří mezi mé oblíbené, protože mě nikdy nezklamal a ve své funkčnosti. Popis, charakteristika postav, celkové charisma Neronova Říma ect. Tak prostě autor píše, v podstatě nekomplikovaným jazykem, otevřeně, bez zbytečných padějů někde kolem, styl se nezapomíná a přesto ho mohu číst znovu, protože dobrých knih je málo. Jakkoliv uměl autor i zde psát pro oko, psal hlavně pevně hlavou a pro duši a když autor umí psát má vždycky vyhráno. Mluví o tom stejně z patra jako např. Prus ve Faraovi nebo Tolkien v Pánů Prstenů, tj. jako by toho byl někde v pozadí přítomen a to je pak veledílo.
Velice lehce napsaná kniha, velice dobře srovnaný text, který se přes dialogy postav – tak opravdových a tak přesně zasazených do kontextu slov – a přes ohromnou tragédii hořícího Říma, vyjadřuje o lásce i povaze doby, která ačkoliv obsahuje tolik proměnných zůstává vždy ve své podstatě a ve svých nejbanálnějších kulisách neměnná. Z letmého pobláznění stává se krov o kterého by se mohla opřít sama nebesa jako o atlasova bedra a z domnělých přečinů, vyvstávají činy, které ani oheň neumí strávit, ani v popelu nezmizí. Lidské osudy se točí a nikdo to nezastaví.
HS byl samozřejmě plně saturován vlastní představivostí a nedá se říct, že by zůstal nestranný, ovšem to je subjektivní prvek, který má při sobě každý autor ( rozumějme člověk) a to je rys zcela samozřejmý, pokud není doslova logický.
Na Quo vadis mě nejvíce zaujala linka Viniciova přerodu a Petroiovo charisma. Sienkiewicz sepsal poutavé, vyzrálé dílo. Právě proto mu těžko odpouštím motivy, které vnímám jako plytké a nábožensky černobílé (Lygiina panenská unylost, ctnostní křesťané vs. dekadentní Římané, Chilónovo srdcervoucí prozření)... I přesto, že dávám stranou své ateistické přesvědčení, nedokážu vidět v Quo vadis zajímavý příběh: oceňuji pokus o zachycení doby a situace (byť tendenční), líbí se mi popisnost a gradace děje, ale tím to končí.
Nejlepší byl Arbiter Eleganciárum. Bez něj by to celé stálo za o hodně méně...
Byla to moje "první kniha pro dospělé" a tak jako k první lásce k ní mám naprosto speciální vztah. A nutno podotknout, že mnohem lepší, než k té první lásce :-) Je to stále moje srdcovka.
Klasika... poprvé jsem četla asi v 15 letech, po čase znovu a znovu. Podobně na mne působila i Tomanova Po nás potopa. Ale nic naplat - Sienkiewicz je Sienkiewicz !
Nelze popřít jistou kvalitu tohoto díla, přesto ji řadím k nudnějším. Opravdu jsem se u ní bavila pouze jednou a to když Ursus zachraňoval v aréně Lygii.
Dílo má mírný a pomalý děj. Kniha je hodně bohatá na popisy, mě osobně přišli i často se opakující/podobné a někdy i zbytečné, tudíž nudící.
Jako ateistka nejsem ani okouzlena tématem šíření křesťanství v Římě jako jsou nejspíše okouzleni jiní čtenáři. A láskyplná linie Viniciuse a Lygie mě též nezasáhla. Knize ale neupírám fakt, že je to příjemné nahlédnutí do historie Říma za vládnutí Nera.
Pro mě průměrná historická četba a mírné zklamání.
Četla jsem jedním dechem. Prvně asi v 15 letech, podruhé tak o deset let později. Autor umí úžasným způsobem vykreslit prostředí, vztahy a svým příběhem plným zvratů, napětí a živých postav vtáhnout čtenáře doprostřed děje.
Což by ale mohlo být přímo do středu arény.
Zaujaly mne charaktery postav, kde je pravdivě a poutavě ukázán jejich vývoj.
Že nikdo nejsme bez chyby.
Poprvé jsem četla asi v 16-ti letech a moc se mi líbila. Podruhé o deset let později a byla jsem nadšená.Nyní se na ni opět chystám a už se těším.
Nejdříve jsem četl Loukotkovou- "Není římského lidu", pak teprve jsem se dal do Sienkiewicze. Překvapila mě drsnost jeho pojetí požáru Říma, ale nezklamala, pouze překvapila. Dávám plný počet hvězdiček
Štítky knihy
křesťanství zfilmováno víra Řím mučednictví rané křesťanství pronásledování křesťanů Nero, římský císař historické romány klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1990 |  Quo vadis |
| 1988 | Pouští a pralesem |
| 1986 | Ohněm a mečem |
| 1988 | Potopa |
| 1995 | Pan Wolodyjowski |
To je ROMÁN!