Quo vadis
Henryk Sienkiewicz
Historický román o dejinnom stretnutí dvoch svetov. Upadajúceho Ríma, ktorý odumiera v nádhere, rozmaroch a duševnej prázdnote a nastupujúceho sveta, ktorý sa rodí hlboko v podzemných katakombách, je odtiaľ násilne vyvlečený a svojím hromadným mučedníctvom zahajuje novú éru Európy. Toto dejinné stretnutie Siekniewicz v celej mohutnosti a farebnosti, hostiny v paláci pološialeného cisára, zhromaždenia v katakombách, požiar Ríma, strhujúce scény od súbojov gladiátorov až k lesom horiacich krížov, na ktorých zomierajú vyznavači novej viery. Autor majstrovsky vykreslil postavy, ktoré od začiatku až do konca vzbudzujú obdiv alebo odpor, zanietení krestania, na čele s Petrom a Pavlom, patricij Vinitius a kresťanka Lygia a silák, verne jej oddaný, Ursus, Petronius, pohŕdajúci úpadkom okolo seba a na koniec pološialený cisár Nero. Na pozadí nástupu kresťanstva a úpadku Ríma je vykreslená láska medzi Vinitiusom a Lygiou, plná útrap, ale nakoniec so šťastným koncom, ktorý akoby ukazoval silu a nezlomnosť nového učenia. V ich osude je zobrazených mnoho charakteristických znakov vtedajšej doby, nikdo si nie je istý životom, Nero vládne neobmedzene, až chorobne sa oddáva múze a spevu a kto ho neobdivuje je mŕtvy. No dejeny sa menia a tak ten, ktorý bol ešte včera všemohúci, dnes zomiera sám a potupený. Román úchvatným spôsobom zobrazuje podstatu dejín ľudstva, je to úchvatná mozaika dejjiných skutočností, charakterov a činov, ktoré sa natrvalo ovplyvnili históriu.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1970 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Quo vadis: Powieść z czasów Nerona, 1896
více info...
Přidat komentář
Tuto knihu jsem přečetla kolem 15 roku věku. Byla to první "dospělácká klasika", a díky ní jsem pochopila, že vážná historická literatura, které jsme se tehdy bála (nevím proč), nemusí být vůbec nudná, ba naopak. Dlouho jsem jí pak měla pro sebe zařazenou jako "bestoffku".
Skutečně výborná kniha. Je v ní napětí i vtip, smutek i veselí. Dechberoucí příběh lásky.
Po přečtení této krásné knihy si říkám, proč jsem tolik let otálela s jejím přečtením? Velice krásný příběh.
Když jsem si přečetla, že patří mezi nejčtivější klasické knihy, tak jsem se dívala na komentáře. Pamatuji se, když jsem ho v mládí začala číst, tak mi právě odradilo množství pro mne neznámých výrazů. Ale jak tu čtu komentáře, tak s odstupem let se do ní opět dám a uvidím..........
Všechno tu funguje dokonale - precizně vykreslené postavy, jejich charaktery a vývoj, specifika prostředí i jedinečná atmosféra doby. Pasáž, kdy do arény vbíhá "germánský tur", a to, co následuje (záměrně nebudu blíže popisovat), je jednou z nejvíce fascinujících knižních scén, s nimiž jsem měl tu čest. 5 hvězdiček je málo!
Varování. Nepsal bych zatím komentář jako takový k tomuto nádhernému dílu, ale spíše takové malé varování před zatím posledním vydáním z roku 2013, nakladatelství Omega - Dobrovský, s.r.o.
V knize je nasekáno takové množství nehorázných chyb a překlepů, že není snad strany, kde byste si text užili. Přímo mlátit do očí vás budou takoví pořízkové, jako třeba "ťicho" a "Legie" (místo jména hlavní hrdinky „Lygie“), najdou se zde i pravopisné chyby, například psaní zájmen ji/jí se tu řídí nejspíše odhadem, ale rozhodně ne pravidly pravopisu. O tom, že se vedlejší věty oddělují čárkou, a tudíž i před „a“ může být čárka, nejsou-li věty spojeny poměrem prostě slučovacím, nejspíše autor tohoto překladu také neslyšel. A udělat z jestřába jeřába, to už je jen pověstná třešnička, která mou ženu ornitoložku značně pobavila (neboť jeřáb opravdu nekrouží nad kořistí). Tu změť písmenek snad před tiskem nikdo neviděl... Pobavila mě i ediční poznámka, že texty sjednotili, pravopisně přizpůsobili současné češtině a zachovali v maximální míře autorovy jazykové a stylistické zvláštnosti. Překlad mi chvílemi připadal jak z „google překladače“. Někdy, ve snaze věty rádoby zjednodušit, postrádaly tyto pak správnou stylistiku a bohužel i ono poetično. Z mého pohledu se tedy nevydařil ani překlad.
Samotný román je naštěstí tak silný, že nejde až tak znehodnotit ani touto prasárnou z produkce Dobrovského, ale nenechte si dílo tímto vydáním kazit a rozhodně se poohlédněte po jiné edici.
Viz také článek: http://www.databazeknih.cz/blog/quo-vadis-vydani-2013-omega-1589
(pfa)
Beletrie; Historický román
Toto je kniha, která s vámi zamává. Autor skvěle popisuje starověký Řím, to jak lidé žili. Za sebe mohu říct, že jsem knihu málem zavřela pouze v okamžiku, kdy vypustili v koloseu na křesťany dravou zvěř. Je to skutečné jako celá kniha, proto se mi místy dělalo špatně z toho, co ti lidé museli zažít a jaká zvěrstva byli jiní schopní dělat druhým. Nero je zde opravdu značně vyšinutý "pošuk". Jinak ale mohu doporučit, úžasný příběh.
Petronius je skvělá postava a je opravdu škoda, že nedostal více prostoru. Taky je ohromně zajímavé, že přes všechny ukřižované, roztrhané, upálené a sežrané křesťany vyzní kniha vlastně hrozně pozitivně a že přes smrt některých kladných postav vám jich vlastně ani není líto, protože se odeberou ke Kristu, kde se budou mít mnohem lépe, než v Neronem sužovaném Římě.
Slušná kniha, ale protože znám množství knih zajímavějších a poutavějších, hodnotím ***.
Jestli existuje nějaká opravdu pro-křesťanská kniha, není to Bible, ale právě Quo vadis. Popisuje křesťanství v jeho nejčistší podobě, tak jemné a zranitelné - a zároveň pevné jako skála, tak skromné a milující... Román ale nevykresluje svět černobíle, přestože by se to mohlo zdát; dává jen na výběr. Vždyť Petroniův styl života je taky zajímavý... :)
Dnes už se téměř neví, že původním základem křesťanské víry je láska a odpuštění. Křesťan se nepozná podle toho, jestli chodí do kostela nebo jestli je pokřtěný... křesťan věří. Pevně a doopravdy. Když čtete tuto knihu, nemusíte se bát o osudy hrdinů... buďto z trablí vyváznou a budou spokojeně žít, nebo zemřou a půjdou do nebe. Ne jenom jako, ale doopravdy.
Quo Vadis není lehká kniha, nezačtete se do ní hned, ale jakmile se vám to podaří, nemůžete se dočkat, až k ní zasednete znova. Myslím, že je to ten typ knihy, kterou doceníte až po přečtení. Téma je opravdu velmi zajímavé, ale trochu mi vadilo, jak je tam křesťanství vykreslováno a chváleno na každé straně, protože křesťan ani věřící nejsem. Petronia jsem si oblíbila takřka hned. Jeho intelekt a osobnost mi imponovala. Pokud vás kniha po pár stránkách nezaujala, zkuste vytrvat, litovat určitě nebudete.
Nejlepší kniha, jakou jsem kdy četl. Určitě si přečtu i další romány od Henryka Sienkiewicze. Zanechala ve mne hezký dojem. Doporučuji.
Je tomu už pár let, co jsem to četl-ale když někdo zmíní Quo vadis, tak si hlavně vybavím, jakým způsobem podal Sienkiewicz Petronia.
Bejval bych dal klidně 5*, kdyby nebylo ústředním motivem křesťanství. Jinak zajímavý, stylisticky hezky napsaný dílo. Sienkiewicz to ani jinak neumí.
Výborný...Bejt křesťan, tak snad z toho i pohonim, za což bych se následně nechal ukřižovat, sežrat medvědem a upálit najednou samozřejmě..
Skvělé! Šílené! Thriller! Na podkladě historických okolností starověkého Říma za vlády Nerona (cca 64 n.l.) autor vykresluje atmosféru té doby v příběhu lásky Lygie a Marca Vinicia a jejich ochránce Petronia. Lygie je mladá křesťanka z cizího národa a Marcus je římským občanem a vojenským tribunem. Román barvitě popisuje události té doby - orgie v paláci, bídu otroků, šílenství Nera, zapálení Říma, zvěrstva při zabíjení prvních křesťanů. Velmi čtivý dojemný příběh útrap lásky dvou mladých lidí ve zkaženém a zhýralém Římě, učení o Kristovi a milosrdenství tohoto náboženství. Apoštol Petr při útěku z Říma potká Krista, který naopak jde do Říma, aby se nechal znovu ukřižovat - "Quo vadis, Domine?" ...a Petr pozná, že nemůže opustit křesťany v Římě, vrací se zpět zemřít a vydobýt tak vládu Krista nad Římem!
Štítky knihy
křesťanství zfilmováno víra Řím mučednictví rané křesťanství pronásledování křesťanů Nero, římský císař historické romány klasická literaturaAutorovy další knížky
1990 | Quo vadis |
1988 | Pouští a pralesem |
1986 | Ohněm a mečem |
1988 | Potopa |
1995 | Pan Wolodyjowski |
Nejdříve jsem četl Loukotkovou- "Není římského lidu", pak teprve jsem se dal do Sienkiewicze. Překvapila mě drsnost jeho pojetí požáru Říma, ale nezklamala, pouze překvapila. Dávám plný počet hvězdiček