R.U.R.
Karel Čapek
ROSSUM´S UNIVERSAL ROBOTS Divadelní hra Karla Čapka R. U. R. vyšla poprvé v Aventinu v roce 1920. Patří mezi nejčastěji vydávané autorovy hry.
Přidat komentář
Klasika, samozřejmě. Přesto se nemůžu tak docela srovnat s určitou zastaralostí. A teď nemyslím co se týče technologické předvídavosti nebo v rovině jazykové, ale spíš ideové. Mějte si mě za cynika, ale ta všespasitelnost lásky... takhle naivně se tragédie lidské civilizace rozklíčovat nedá. Ale beru v potaz dobový kontext, Čapkův jinak úctyhodný idealismus i možnost, že na divadle by byl dojem výrazně lepší. Takhle zůstává pocit, že jsem si doplnil důležitou mezeru ve vzdělání a nic víc. Na mém obdivu ke Karlu Čapkovi jako spisovateli i jako člověku to ale nic nemění.
Asi moje nejoblíbenější drama od Čapka. Naprosto nadčasové dílo a já jen zírám, jak pan Čapek dokázal něco takového napsat v minulosti. Je to poutavé, místy i deprimující (aspoň pro mě) a srozumitelně napsané. Za mě je to drama, které by si měl každý přečíst.
Divadelná hra, ktorá si zachováva pôvodnú aktuálnosť a myšlienkovú silu. Dielo je viacrozmerné a pri čítaní som mala pocit, že pán Čapek napísal hru nie o robotoch, ale o nás ľuďoch po tých 100 rokoch. Vplyvom rôzných autorít a technológií sa z nás stali len Roboti -
Bez vlastnej vôle.
Bez vášní.
Bez duše.
Bez lásky a vzdoru.
Záchraní nás láska ???
Dílo, které by nás mělo varovat, ale člověk je tvor nepoučitelný. Stojí za to vytvářet vynálezy, které nám mají pomáhat, ale nakonec nám víc škodí? Je neuvěřitelné, čeho člověk dosáhl, tolik neuvěřitelných objevů. Ale kam nás tyto objevy dovedou? Zdá se, že k lepšímu životu ne.
K R.U.R. jsem se dostala díky čtenářské výzvě a jsem za to ráda. Na povinnou četbu je to fajn čtení s jednoduchou češtinou. Kniha je jedním slovem nadčasová, Čapek zde poukazuje na nebezpečí přetechnizovaného světa, kde je skoro celé lidstvo vyhlazeno Roboty. Nakonec láska předčí technický pokrok.
Je neuvěřitelné, kolik toho stará sci-fi mohou říct i současnému člověku.
R.U.R. je knihou skutečně nadčasovou. Dala světu slovo robot, které se dnes užívá úplně běžně. Čtenáře z 21. staletí při četbě tohohle dramatu asi na samém začatku zarazí podoba samotných robotů, kteří zde kupodivu nejsou žádné ocelové stroje s hranatými hlavami a svítícíma očima, ale dokonalé kopie lidí. Přesto je představa, že před téměř sto lety někdo přemýšlel o umělé inteligenci, fascinující. Každopádně autor lidstvu představil, co se stane, pokud ta umělá inteligence bude v budoucnu přemýšlet sama o sobě a jednoho dne začne lidstvo vnímat jako nepřítele. Bude zle.
Skvělé čtení, k maturitě naprosto perfektní. Rozhodně něco na zamyšlení pro dnešní generaci.
Trochu mě mrzí, že je to podané a ploché jako divadelní hra. Opět se Čapek trefuje do černého z tak vzdálené minulosti kdy přemýšlel o tomto tématu. Od otázky ohledně využití robotů, varování před úpadkem lidstva díky technice, po duši a konče odkazem na biblického nového Adama a Evu.
Příjemné překvapení, hra mě moc bavila, je to velmi zajímavý a promyšlený příběh. Další skvělý výběr do četby k maturitě! Ráda si přečtu i další Čapkova díla.
Čapkovi roboti se mi líbí víc než ti Asimovi. Jejich vznik, princip i jejich motivace bojovat je bezvadně promyšlená. Ten konec i celková myšlenka jsou úchvatné.
Čte se to moc dobře a oceňuji myšlenky o špatném vlivu moderní techniky na člověka, ale jinak je to dílo reflektující typické přízemní, podprůměrné, lidumilské postoje k životu. Postava Heleny mi lezla silně na nervy. Ačkoli je v knížce vyobrazená jako kladná postava, je z celé knihy postavou nejzápornější - žádná jiná záporná postava tam totiž není. To kvůli ní se roboti vzbouřili proti lidem a vyhladili lidstvo. To ona přesvědčila Galla, aby robotům změnil emocionalitu. To ona pořád bulela, že se už nerodí děti- a co je na tom proboha špatného?! Lidí je na světě stejně přespříliš a neplodnost je snad ta nejjemnější cesta jak dosáhnout onoho žádoucího úbytku lidí na planetě.. To ona zničila to, co mohlo zachránit hlavní hrdiny na konci příběhu. Sice by se pak roboti ještě více rozšířili a možná začali úplně plenit Zemi, ale lidé dělají už tak to samé. Dále se mi nelíbilo ono zdůrazňování práce pro člověka, jako by to byl jeho hlavní životní smysl- to by pak člověk sám byl tak trochu robot. A vůbec v knize není podáno smysluplné vysvětlení o neplodnosti lidí. Alespoň doufám, že robotka Helena s Primusem založili osvícenější a k přírodě ohleduplnější civilizaci než je ta dnešní. I když vzhledem k tomu, jak na konci knihy robotka Helena básní o čoklech, co jí na zahradě lížou ruce jako o naprosto nadpozemském zážitku, tak o té osvícenosti dost pochybuju.. Průměrnost vládne světem...
Divadelních her jsem v životě moc nepřečetl, moc mě nebaví, protože nemají popis krajiny, myšlenek a různých abstraktních okolností. Jedná se většinou jen o rozhovory, stejně tak je tomu v R.U.R. Dostal jsem se ke knize náhodou, kdy jsme v rámci jedné luštící hry měli zjistit jméno prvního robota nové porevoluční generace. Tak jsem toho využil a místo CTRL+F jsem to celé přelouskal. Líbilo se mi to. Mělo to nadčasovou myšlenku, zajímavé rozhovory, ale byl tam pouze jeden či dva zvraty, málo dějové pestrosti a charaktery byly tak vznešené a ctnostné až jsem jim to přestal žrát. Určitě se jedná o top dílo české literatury a i přes svou stoletou vrásčitost má pořád co nabídnout hlavně dnes kdy máme roboty téměř na vše a materiální hodnoty se pro nás stávají symbolem víry.
Velmi se mi líbila hlavní myšlenka díla. Vezmu – li v potaz, kdy bylo dílo napsáno, tak klobouk dolů před autorem. Je až neuvěřitelné jak dokázal vystihnout vývoj technického pokroku. Myslím si, že tohle téma je čím dál tím více aktuální, díky tomu, že technika postupuje stále dopředu. Kniha mě donutila zamyslet se nad budoucností a celkově nad životem. A nakonec to bude láska, která nás zachrání.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie roboti divadelní hry rozhlasové zpracování klasická literatura
Autorovy další knížky
1948 | Bílá nemoc |
2004 | R.U.R. |
2017 | Válka s Mloky |
2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
2004 | Matka |
Pěkná kniha...