R.U.R.
Karel Čapek
ROSSUM´S UNIVERSAL ROBOTS Divadelní hra Karla Čapka R. U. R. vyšla poprvé v Aventinu v roce 1920. Patří mezi nejčastěji vydávané autorovy hry.
Přidat komentář
Divadelních her jsem v životě moc nepřečetl, moc mě nebaví, protože nemají popis krajiny, myšlenek a různých abstraktních okolností. Jedná se většinou jen o rozhovory, stejně tak je tomu v R.U.R. Dostal jsem se ke knize náhodou, kdy jsme v rámci jedné luštící hry měli zjistit jméno prvního robota nové porevoluční generace. Tak jsem toho využil a místo CTRL+F jsem to celé přelouskal. Líbilo se mi to. Mělo to nadčasovou myšlenku, zajímavé rozhovory, ale byl tam pouze jeden či dva zvraty, málo dějové pestrosti a charaktery byly tak vznešené a ctnostné až jsem jim to přestal žrát. Určitě se jedná o top dílo české literatury a i přes svou stoletou vrásčitost má pořád co nabídnout hlavně dnes kdy máme roboty téměř na vše a materiální hodnoty se pro nás stávají symbolem víry.
Velmi se mi líbila hlavní myšlenka díla. Vezmu – li v potaz, kdy bylo dílo napsáno, tak klobouk dolů před autorem. Je až neuvěřitelné jak dokázal vystihnout vývoj technického pokroku. Myslím si, že tohle téma je čím dál tím více aktuální, díky tomu, že technika postupuje stále dopředu. Kniha mě donutila zamyslet se nad budoucností a celkově nad životem. A nakonec to bude láska, která nás zachrání.
Moje první čtená divadelní hra. Zvolila jsem si knihu do čtenářské výzvy a tak trochu se bála, že si nebudeme rozumět. Mýlila jsem se, kniha mi sedla jako hrnec na pr... Za mě tedy doporučuji. Myslím, že se v budoucnu vrhnu i na další dílka od tohoto autora.
Tak ve své době rozhodně originální dílo. Určitě bude lepší jako hra než v knižní podobě.
Na knížku jsem se těšila. Námět byl dobrý, zpracování mě ale zklamalo. Z toho důvodu bych u R.U.R. kladně hodnotila jen filozofické zamyšlení knihy a její konec.
Myslel jsem, že to bude těžké, nezáživné čtení, ale děj a hlavně myšlenka celého příběhu je tak silná, a vezmu-li v potaz, kdy to bylo napsáno. Za mě velmi kvalitní dílo!
Nějake tohle dílo nepotěšilo... Čapka jako autora mám ráda, ale tahle kniha se mi nějak nelíbila.... Jediný důvod proč jsem si ji přečetla byla maturita a nakonec si ji ani nevezmu...
Přečetla jsem to kvůli maturitě, ale nakonec jsem si ji do seznamu děl nedala. Jsem jediná, kdo to tak nějak nepochopil? Hlavně ten konec... Matka je rozhodně lepší, i když se mi četla hůř.
Opět skvěle napsaný Čapkův příběh. Obdivuji jak dokázal předem analyzovat scénáře, které mohou vlivem techniky nastat. Obávám se, že jednou takto opravdu dopadneme, protože již dnes je spousta lidí otroky svých mobilních telefonů a jiných vymožeností. Další dílo, které nás má varovat před apokalypsou.
Zase jedna povinná četba, u které nelituji, že jsem si ji poctivě přečetla.
Na to, před jakou dobou Čapek knihu psal, je fascinující, jak dokonale dokázal vystihnout vývoj technického pokroku. Opravdu mrazivá prognóza směřovaní naší civilizace.
Asi je to ode mě debilní připomínka, ale opravdu by mě zajímalo, jak ten člověk přemýšlel, když ho v roce 1920 napadla myšlenka jako je tahle. Já nejsem až tak vzdělaný, abych odhadl, jestli tenkrát byly určité náznaky robotího povstání, ale podle mě ne. Nemám ani pocit, že by byli náznaky nějakého extrémního rozšíření strojů do všech sfér tehdejšího života. Čapek prostě věděl, jak to bude a věděl to už tenkrát. Tahle kniha prostě dokazuje jeho genialitu a výjimečnost.
Brzy to bude rovná stovka let od sepsání téhle hry a stále nastoluje řadu otázek, která jsou aktuální i dnes. Čapek nás tady upozorňuje na to, že když lidé fyzicky a intelektuálně zleniví a předají práci a myšlení strojům, tak přestane mít člověk jako živočišný druh své opodstatnění a zanikne. To je velmi současné téma hned ve dvou rovinách. Jednak problémem umělé inteligence, která se může rozvíjet mimo lidskou kontrolu a pak je tu také naše nadměrná závislost na technologiích. Obojí Čapek docela geniálně předjímá – samozřejmě trochu přehání a zjednodušuje, ale to je dáno tím, že je omezen prostorem divadelní hry.
Já jsem sice optimista a nevidím to se světem tak černě (děsí mě spíš Bílá nemoc), přesto jsem dostal dost podnětů k zamyšlení.
Bohužel ani zde Karel Čapek svůj příběh nezaplnil živými postavami, muži i ženy jsou velmi archetypální. To není kritika, Čapek to dělá záměrně (to je už dáno třeba jmény postav, která jsou symbolická) a má na to právo, ale mě to trochu zabraňuje více si tuhle hru prožít a R.U.R. je tak pro mě vlastně filozofická esej podaná formou dramatu.
Bála jsem se, nemůže to skončit špatně, katastrofou, totlní apokalypsou...nemůže to tak skončit a neskončilo.
Spasení přichází skze lásku. Jeho oči to viděly a já odevzdávám, co jsem takto přijala.
Upřímně, od Čapka jsem si celou dobu slibovala pouze a jen překonané moralizování a dnes již tisíckrát ohraná témata, která čtenáři 21. století nejsou schopna ukázat nové úhly pohledu na společnost a její problémy. Mýlila jsem se, drama R.U.R. mě docela mile překvapilo některými myšlenkami, i když konec byl příliš hektický a na mě možná zrychlený až do té míry, že mi přišel méně autentický a uvěřitelný (budiž, na prknech to ve výsledku asi vypadá jinak...). Čapka tedy rozhodně nezavrhnu a do budoucna šáhnu ještě třeba po Bílé nemoci nebo po Věc Makropulos.
Velmi zajímavý příběh, ale nerozvinutý a celkem suchý. Přesto ale je to dílo hodné zamyšlení a myslím, že každý Čech by si měl přečíst nebo alespoň znát tohle dílo.
Nemůžu si pomoct, ale tato kniha má obrovský náboj...podle mně se stala obrovskou předlohou pro mnoho knih a i filmů, které vznikli po tomto neskutečném díle.
Orwellovský Čapek, tak jako je Čapkovský Orwell, v roce 1920 si představit roboty tak jak je chápeme doteď je naprosto úžasné, geniální a vizionářské. Tato výtečná pátečníkova anti-utopie je skvělou žalobou ale také obhajobou lidství, jeho existence, víry i vědy. Časový posun je zcela logický, neboť drama má předávat myšlenku a vyvolat katarzi (vnitřní uvědomění a duševní očista), nikoliv děj samotný, který je pouhým zprostředkovatelem/komunikačním kanálem. Kdo nechápe rozdíl drama - próza nemá tu co dělat a hodnotit. Nejlepší Čapkovo drama!
Co říci k tomuto velkému dílu, které proslavili české jméno. Tato kniha se Vám musí líbit i kdyby jste nechtěli.
Rychle se to přečte, ale musím říct, ze jinak je to příběh o ničem. Da se vůbec říct, aby se Vám kniha líbila, ale zároveň Vás nebavila... Čapek nám mohl příběh více rozebrat (ale samozřejmě by to poté byl jiný zanr)... Každopádně najdete si dole komentář od "pana" rohlika, který náramně vypsal to co napadne (skoro) každého z nás. Aneb Helena a 5 chlapů...
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie roboti divadelní hry rozhlasové zpracování klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Čte se to moc dobře a oceňuji myšlenky o špatném vlivu moderní techniky na člověka, ale jinak je to dílo reflektující typické přízemní, podprůměrné, lidumilské postoje k životu. Postava Heleny mi lezla silně na nervy. Ačkoli je v knížce vyobrazená jako kladná postava, je z celé knihy postavou nejzápornější - žádná jiná záporná postava tam totiž není. To kvůli ní se roboti vzbouřili proti lidem a vyhladili lidstvo. To ona přesvědčila Galla, aby robotům změnil emocionalitu. To ona pořád bulela, že se už nerodí děti- a co je na tom proboha špatného?! Lidí je na světě stejně přespříliš a neplodnost je snad ta nejjemnější cesta jak dosáhnout onoho žádoucího úbytku lidí na planetě.. To ona zničila to, co mohlo zachránit hlavní hrdiny na konci příběhu. Sice by se pak roboti ještě více rozšířili a možná začali úplně plenit Zemi, ale lidé dělají už tak to samé. Dále se mi nelíbilo ono zdůrazňování práce pro člověka, jako by to byl jeho hlavní životní smysl- to by pak člověk sám byl tak trochu robot. A vůbec v knize není podáno smysluplné vysvětlení o neplodnosti lidí. Alespoň doufám, že robotka Helena s Primusem založili osvícenější a k přírodě ohleduplnější civilizaci než je ta dnešní. I když vzhledem k tomu, jak na konci knihy robotka Helena básní o čoklech, co jí na zahradě lížou ruce jako o naprosto nadpozemském zážitku, tak o té osvícenosti dost pochybuju.. Průměrnost vládne světem...