R.U.R.
Karel Čapek
Čapkovo "kolektivní drama", teré patří k nejúspěšněším z dramatických děl světové literatury.
Přidat komentář
Zbožňuji tyto Čapkovo varující hry, které často ve scifi kontextu odkrývají společenské hrozby. Parádní!
Vracím se s dcerou k maturitní četbě, kterou jsem nikdy nečetla :-) Čapek nezklame, Pan spisovatel. Chtěla bych vidět hru.
Asi sa hanbím, že som to čítala až teraz, aj keď samozrejme povedomie , o čo ide, som mala už od základky. A priznávam, že jediné dramatické diela, čo som doteraz bola ochotná čítať, sú hry Divadla Járy Cimrmana :)). No zdá sa, že na Čapka si budem musieť posvietiť viac. Svetoznáme R.U.R. je svetoznámym zaslúžene, vo svojej dobe prevratný námet.
(SPOILER) Další z alarmujících Čapkových SCI-FI dramat, kde se autor zabývá otázkou člověka hrajícího si na Boha tím, že stvoří Roboty - tedy stroje bez emocí, které jsou určeny pouze k tomu, aby člověku sloužily a "Pán tvorstva" tak mohl lépe vytvořit ráj na Zemi, ale ... Nic není jen tak, experimentování a vylepšování Robotů, kteří už zdaleka nejsou tak tupé schrány, jejich zneužívání nejenom pro vojenské účely, dovedou lidstvo na pokraj vyhynutí a Roboti nakonec získávají vládu nad světem. Velice aktuální dílo v naší době, kdy chytrá síť zaplavuje svět, roboti se vyrábí ve všech odvětvích, ať si je představíme jako třídičku na lahve, nebo mechanické ruce v továrnách, a nebo sluhu, který vypadá téměř jako člověk - berou lidem práci, jsou pořád chytřejší a chytřejší, až jednou dojde na to, co se odehrávalo ve filmu Terminátor a nebo Já, Robot, kdy Roboti lidi vyhodnotí jako obrovské nebezpečí, což bez pochyby jsou, jak dokazují celou svou bídnou existenci, a začnou je likvidovat. Člověk tímto naplní proroctví o tom, že lidstvo ve své nadutosti nakonec zničí a vyhubí samo sebe.
Kniha, která mi na střední unikla, znala jsem jsem obsah, ale nečetla.
Příběh místy děsivý, napadala mě spojitost s dnešní umělou inteligencí.
Asi poměrně nadčasové dílo, formou a obsahem mne však příliš nezaujalo. Vlastně jsem se většinu doby spíš nudil.
(SPOILER) Asi 40 let po prvním přečtení jsem byl na R.U.R. v plzeňském Divadle J. K. Tyla. Velký zážitek. Následně jsem si text hry pořídil a znovu přečetl. Vladimír Čepek (dramaturg) a Fillip Nuckolls (režisér) aktualizovali drobně Čapkův text s ohledem na současné reálie. Vypustili moudře (až na závěrečný dialog Primuse a Heleny) celé třetí dějství. Tyto úpravy hře neobyčejně prospěly. V plzeňské inscenaci byli pobiti všichni lidé, včetně Alquista - což bylo pro celkové vyznění hry mnohem působivější. Summa: R.U.R. je po 100 letech mnohem aktuálnější než kdykoli předtím. A ta čapkovská varování před militarismem, před snahou vybudovat ráj na zemi, před vírou v pokrok, jemuž je třeba vše obětovat, před nacionalismem a dalšími ideologiemi ("Lidé, kteří mají ideje, by se neměl dávat vliv na věci tohoto světa."), to vše už není plakátové, ale mrazivě současné. A víra v lásku je stále dojemná, naivní - ale nakonec co jiného může člověka zachránit před sebezničením?
Obří historický význam tomu asi upřít nelze. Dílo, které dalo světu slovo robot a celkově myšlenku přehnané robotizace, vzpoury robotů proti lidem atd. Což je poněkud paradox, protože Čapkovi roboti nejsou klasicky mechaničtí ale jsou čistě biologičtí a vlastně jde spíš o "bladerunnerovské" replikanty. Tedy syntetické lidi na zakázku s omezenou životností. Každopádně, RUR je především divadelní hra poplatná době vzniku a je tak i psána - jako scénář a ne jako román. I přes ohromnou nadčasovost řady nápadů a myšlenek to je tedy jen takové komorní krátké dílko s pár postavami a velmi omezeným počtem prostředí. O velkých událostech se dozvídáme jen od postav které je zmiňují nebo vidí z okna mimo scénu atd. Vizionářské to je v mnoha ohledech neuvěřitelně ale žádný velký zázrak nečekejte.
Pan spisovatel Čapek byl velký vizionář. Uměl analyzovat současný vývoj lidstva a zaobíral se myšlenkami, kam by, podle tehdejší doby - hypoteticky, mohlo lidstvo dospět. A v tomto dramatu dospívá k myšlence, že se lidstvo může samo zničit, pokud setrvá ve svém současném vývoji. Před sto lety se vše jevil jako utopie, ale nyní to již se vše stává realitou. Atomové zbraně, zahrávání si s DNA, létající stroje bez posádky, "umělá inteligence" a spousta dalších "vynálezů" ohrožuje samu podstatu lidstva. Těmto nebezpečím věnoval autor pozornost před sto lety! Přečtu si další jeho hry se záměrem se zamyslet na jeho odkazem k dnešku.
Velmi nadčasové sci-fi drama na dobu, ve které bylo toto dílo napsáno. Poslechnuto jako audiokniha. Nemám tento druh sci-fi o robotech ráda, ale dílo je velkolepé. Díky knize se čtenáři seznamují s továrnou umělých lidí - robotů, aby nahradil v budoucnu člověka. Opravdu je robot pomocníkem člověka? A proč se nerodí další lidé? Nejen odpovědi na tyto otázky jsou důležité mezníky v této knize.
Já vám nevím, i když je toto drama všeobecně hodně populární, já mu nějak nemůžu přijít na chuť.
Když bych to bral z pohledu, v jaké době Čapek toto dílo napsal, tak rozhodně klobouk dolů. Protože opět krásně vykreslil jednu z nemilých možností budoucnosti. Pokud se nad tím ale zamyslím z hlediska dnešního čtenáře, tak je to hodně slabý. Je na místě říct, že se není z jedné strany čemu divit, ale zase taková Bíla nemoc je výborná i pro dnešního čtenáře.
Hlavní problém je především v délce. Drama je poměrně krátké a převážně vyplněné ne úplně záživnými dialogy. Ani o samotné revoluci robotů se toho moc nedozvíte. Lehké nástiny ano, ale přímo proč a jak, to ne.
Stále se jedná o drama, které se čte dobře a hlavně rychle, což je výhoda.
Takhle to zní hodně zle, ale nejedná se o nic příšerného. Spíš mi přijde, že se autor zaměřil pouze na myšlenku než na příběh, což je velká škoda, protože to opravdu mohlo být mnohem lepší.
Jsem rád, že jsem si R.U.R. přečetl. Opravdu se jedná o drama na jeden krátký večer. Pokud vás láká, tak proč ne. Za mě se ale jedná o Čapkův slabší počin.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie roboti divadelní hry rozhlasové zpracování klasická literatura
Autorovy další knížky
1948 | Bílá nemoc |
2004 | R.U.R. |
2017 | Válka s Mloky |
2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
2004 | Matka |
Na to že mám Karla Čapka jako spisovatele velmi ráda a už jsem četla od něj pár knih a líbily se mi tak tahle mi nesedla. Kniha je strašně špatně pochopitelná a vlastně doteď mi určitý části nedávají smysl takže tuhle Knihu bych znovu nečetla Raději bych si od něj přečetla znovu válku Smoky třeba která mi sedla více.