R.U.R.
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499333/bmid_r-u-r-8MA-499333.jpg
4
5929
5929
Slavná antiutopická divadelní hra Karla Čapka z roku 1920, ve které poprvé zaznělo slovo robot, náleží do žánru sci-fi. Ústředním tématem je zkáza lidstva skrze příliš vyspělou techniku, která se vymkla kontrole. Aby se lidé zbavili nutnosti pracovat, stvoří si umělé sluhy–roboty, kteří se však vzbouří a lidstvo vyhladí. Nakonec ale dvojice těchto umělých stvoření, původně neschopná citů, mezi sebou objeví lásku a s požehnáním starého vynálezce se stanou novým Adamem a Evou.... celý text
Přidat komentář
S Bílou nemocí jsem objevil kouzlo Karla Čapka a tak se mi ještě nechtělo ho tak rychle opustit. Další na řadě bylo R.U.R. Chvilkami je to jak naivní film z meziválečné doby třeba s Adinou Mandlovou, či Oldřichem Novým, ale hlavní pointa je naprosto v něčem jiném. R.U.R. - Rossumovi universální roboti. Ano, roboti. Slovo, jenž Čapek dal světu. Prorocká vize budoucnosti. Člověk si hraje na Boha a neví, že si hraje s ďáblem. Problémy s porodností, rostoucí kvalita AI. Po sto letech se to až mrazivě blíží. Uvědomujeme si, že za několik třeba i desítek let může mít AI třeba 300, 500 IQ ? Díky tomu, že je dílo dramatem, tak děj je intenzivní a graduje. Možná by mohl skončit před závěrečným dějstvím. Čapek asi chtěl dát naději....opravdu ale takou naději chceme ? Další nadčasové dílo, které umocňuje fakt, že je z roku 1920.
Knihu jsem četl ve svém životě již po třetí. R.U.R. od Karla Čapka je nadčasové dílo, které mistrně spojuje sci-fi prvky s hlubokými otázkami o lidství, technologiích a morálce. I po letech zůstává fascinující a myšlenkově podnětné. Rozhodně stojí za přečtení. Doporučuji všem věkovým kategoriím.
Nadčasový román Karla Čapka o robotoch. Pri súčasnom nástupe AI človek nachádza isté paralely. Kto vie ako to s nami dopadne :)
Sice to není úplně můj šálek kávy, ale RUR za sebe řadím mezi nejlepší Čapkova díla. Ze školy ho známe všichni, ale proč se k němu po čase nevrátit?
Jaký by měl být vztah mezi člověkem a technologií? Jaké jsou hranice lidské moci, když vytváříme „umělé“ životy? A co se stane, když stroje, stejně jako Čapkovi roboti, získají schopnost rozhodovat samostatně?
I po sto letech, kdy technologie a umělá inteligence dosahují stále pokročilejší úrovně, působí Čapkovo varování o rizicích masové automatizace a odcizení téměř prorocky. Zajímavé je i sociální téma „dehumanizace“ práce: jakmile stroje masově zastoupí lidi, může lidstvo paradoxně skončit v situaci, kdy sice není nutné pracovat, ale chybí pocit smyslu a účelu. Dílo tak vnímám jako určitý apel na etické a morální otázky lidského pokroku, na naši roli jako tvůrců, na odpovědnost za to, co vytváříme, a na hodnoty, které při tom prosazujeme. Potud za mě 100 % a jasných 5 hvězd, jenže ono tu je pár částí, které působí trochu zvláštně. Například Helenino až příliš rychlé rozhodnutí přijmout Dominovu nabídku k sňatku. Následně mě překvapilo i rozhodnutí začít vyrábět roboty s city, které jde proti původnímu smyslu robotiky – vyrábět roboty s minimem potřeb a za minimum peněz. A to vše jen kvůli Heleně? Proč?
A závěr? Plošná neplodnost žen a vyslání dvou robotů k „zalidnění“ Země... Měl tedy konec symbolizovat novou naději, nebo jen zdůraznit, že „nový život“ bude postaven na umělém základě? A roboti Primus a Helena tak symbolizují spíše pokračování dědictví lidského omylu než skutečnou naději?
Jasně, chápu, proč došlo k rozhodnutí vyrábět roboty s duší, pravděpodobně ne z lásky, jak to působí, ale aby se člověk mohl cítit jako Bůh. Stejně tak rozumím plošné neplodnosti, která vyjadřuje ztrátu lidské naděje a budoucnosti, ale celkově se nemohu ubránit pocitu, že je příběh místy až příliš naivní nebo nedostatečně rozvinutý.
Nicméně, pane Čapku, už jen za to, že jste ve mně vyvolal tak obrovskou explozi otázek a přiměl mě napsat tak dlouhý elaborát, Vám dávám 5 hvězd.
Závěrem si tu odkládám několik pro mě stěžejních myšlenek:
„Odpusťte, Domin má své ideje. Lidem, kteří mají ideje, by se
neměl dávat vliv na věci tohoto světa.“
„Copak se bude věšet? Jen morálně, paní Heleno. Hledá se viník. To je oblíbená útěcha v pohromách.“
„Vy jste dobrý! Copak si myslíte, že pánem výroby je ředitel?
I toto, pánem výroby je poptávka. Celý svět chtěl mít své Roboty.“
Považuji Karla Čapka za nejlepšího českého spisovatele. Má nenapodobitelný a porozuměníhodný sloh. Toto dílo je považováno za utopické, dle mého pokrokové až prorocké.
Není třeba představovat Čapkovo utopické drama varující před pokročilou technologií a automatizací, lidskou leností a hraní si na Boha. České klasické dílo, které dokázalo oslovit čtenáře po celém světě, a zaujmout i čtenáře po sto letech. Vznik slova robot a jeho celosvětové přijetí, je jen třešničkou. Přečteno během dvou knižních kávových dýchánků. A po dočtení závěru se mi připomněla hláška - "život si najde cestu".
18.7.2024 - 4,5* (audio)
Hra naposlouchaná na mujRozhlas, skvěle zpracovaná, rozhodně jsem si z toho odnesla více než z prvního čtení v tom roce 2011. Nebo jsem si z toho možná odnesla něco jiného právě pro to čtení až po letech. :)
28.6.2011 - 3,5*
Pan Čapek mě přesvědčil, že i pro nenadšence čtení z české literatury existují knížky, které bych si vzal do rukou i vícekrát. R.U.R. je přesně kniha pro ty, které zajímá sci-fi žánr, svět s roboty, napínavé tajuplné drama a taky za mě jasná volba do povinné četby. Jsou zde pasáže, kdy se děj trochu táhne, ale ke konci se dostanete tak rychle, že si to ani nestihnete uvědomit.
Doporučuji.
V době umělé inteligence by ta kniha měla být bibli pro všechny vývojáře. Co kdysi byla fantazie začíná být pomalu realita.
Audio ČRo: Myslím si, že kdyby se nad tímto dílem každý čtenář pořádně zamyslel, rozhodně bychom nemohli žít v takovéto společnosti.
(SPOILER)
Přečteno v rámci povinné četby, takže hodnoceno jinak, než mé oblíbené žánry :)
R.U.R. je velmi čtená kniha, lidé ji obdivují za ta varování, která nese, a říkají, že opravdu stojí za přečtení. Já s nimi můžu jen souhlasit.
Příběh byl čtivý, srozumitelný, nikde nebyl zbytečně natahovaný a šlo se přímo k věci. I když je to drama, četlo se mi dobře, rychle mě vtáhlo do děje a nutilo číst dál, dozvědět se, jak to celé dopadne.
Kromě důležitého poselství o nebezpečí našich vlastních vynálezů a technického pokroku jako takového autor rozebírá i podstatu člověka. Děsivé je, že to bylo tak výstižné a přesné, že jsem nás v tom skutečně poznala.
Musím říct, že nejvíce mě zasáhl pesimistický konec lidstva. Jak se to poslední přeživší na ostrově ze začátku snažili zachránit, vysmlouvat pro sebe svobodu, zkusit před osudem uprchnout…
Postupně se ale jejich naděje vytrácela a všichni pochopili, že jdou na smrt, že se dostali do bodu, odkud už není návratu.
Na samém konci mi bylo opravdu líto Alquista, jak bez ostatních lidí neměl vůli dál žít, jak se o sebe nestaral a v podstatě čekal na smrt – jak viděl, že sám nic nezmůže a na světě už nezbyl nikdo, kdo by mu doopravdy rozuměl.
ach jo, pred temi vice jak sto lety to zrejme byla pecka - neotrele zajimave tema zpracovane zabehlym stylem. Autoruv, ve zpetnem pohledu lehce naivni ale i prekvapive pronikavy nahled, by mohl byt nadcasovy, nicmene co kdyby Rossum nezkousel vyrobit cloveka, ale neco mene androidniho? Co kdyby roboti nebyli jako lide, ale treba jako opice? Bylo by to tak angazovane? Chytlo by to lidi "za srdce"? Je zjevne, ze problem tu neni biologicka podstata, ale antropomorfni vzhled, aspon dle Asimovovych knih ;)
Ten dobovy pateticky styl se vsemi temi "jeminacky" a "bozinky", kde houf muzu na izolovanem ostrove obletuje jednu zenu a kazdy se s ni chce ozenit... - ten mi fakt nesedel.
Přišlo mi to takové ploché. Pár zajímavých myšlenek, ale jinak takové divné, zvlášť ten konec, nechci prozrazovat...
R.U.R. je, alespoň dle mého skromného názoru, na celosvětovém měřítku jedním z nejvýznamnějších českých literárních děl. Tato divadelní hra dala světu slovo robot (odvozeno od českého slova robota) a představila příběhový koncept, který se později stal jakousi šablonou pro téměř každé antiutopistické dílo s roboty v hlavní roli (resp. vzpouru robotů proti jejich lidským stvořitelům). Pohledem současného čtenáře se R.U.R. svým stylem příliš neliší od jiných Čapkových divadelních her (např. Bílá nemoc). Děj se chronologicky příliš nehýbe a spíše se zakládá na komentování a diskutování hlavních protagonistů. Ačkoliv pojem umělá inteligence je dnes velmi populární, každý, kdo ví, jak např. takový ChatGPT funguje, také ví, že k R.U.R. máme (naštěstí) ještě velmi daleko. Ale je také nespornou pravdou, že se blížíme.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie roboti zfilmováno divadelní hry rozhlasové zpracování dramata sci-fi klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Tak po delší době jsem si připomněla toto dílo a opět jsem se ujistila v tom, že Karel Čapek byl prostě geniální.