R.U.R.
Karel Čapek
Rossum´s Universal Robots : kolektivní drama o vstupní komedii a třech aktech . Edice: Aventinum ; sv. 25.
Přidat komentář
Sice to není úplně můj šálek kávy, ale RUR za sebe řadím mezi nejlepší Čapkova díla. Ze školy ho známe všichni, ale proč se k němu po čase nevrátit?
Jaký by měl být vztah mezi člověkem a technologií? Jaké jsou hranice lidské moci, když vytváříme „umělé“ životy? A co se stane, když stroje, stejně jako Čapkovi roboti, získají schopnost rozhodovat samostatně?
I po sto letech, kdy technologie a umělá inteligence dosahují stále pokročilejší úrovně, působí Čapkovo varování o rizicích masové automatizace a odcizení téměř prorocky. Zajímavé je i sociální téma „dehumanizace“ práce: jakmile stroje masově zastoupí lidi, může lidstvo paradoxně skončit v situaci, kdy sice není nutné pracovat, ale chybí pocit smyslu a účelu. Dílo tak vnímám jako určitý apel na etické a morální otázky lidského pokroku, na naši roli jako tvůrců, na odpovědnost za to, co vytváříme, a na hodnoty, které při tom prosazujeme. Potud za mě 100 % a jasných 5 hvězd, jenže ono tu je pár částí, které působí trochu zvláštně. Například Helenino až příliš rychlé rozhodnutí přijmout Dominovu nabídku k sňatku. Následně mě překvapilo i rozhodnutí začít vyrábět roboty s city, které jde proti původnímu smyslu robotiky – vyrábět roboty s minimem potřeb a za minimum peněz. A to vše jen kvůli Heleně? Proč?
A závěr? Plošná neplodnost žen a vyslání dvou robotů k „zalidnění“ Země... Měl tedy konec symbolizovat novou naději, nebo jen zdůraznit, že „nový život“ bude postaven na umělém základě? A roboti Primus a Helena tak symbolizují spíše pokračování dědictví lidského omylu než skutečnou naději?
Jasně, chápu, proč došlo k rozhodnutí vyrábět roboty s duší, pravděpodobně ne z lásky, jak to působí, ale aby se člověk mohl cítit jako Bůh. Stejně tak rozumím plošné neplodnosti, která vyjadřuje ztrátu lidské naděje a budoucnosti, ale celkově se nemohu ubránit pocitu, že je příběh místy až příliš naivní nebo nedostatečně rozvinutý.
Nicméně, pane Čapku, už jen za to, že jste ve mně vyvolal tak obrovskou explozi otázek a přiměl mě napsat tak dlouhý elaborát, Vám dávám 5 hvězd.
Závěrem si tu odkládám několik pro mě stěžejních myšlenek:
„Odpusťte, Domin má své ideje. Lidem, kteří mají ideje, by se
neměl dávat vliv na věci tohoto světa.“
„Copak se bude věšet? Jen morálně, paní Heleno. Hledá se viník. To je oblíbená útěcha v pohromách.“
„Vy jste dobrý! Copak si myslíte, že pánem výroby je ředitel?
I toto, pánem výroby je poptávka. Celý svět chtěl mít své Roboty.“
Považuji Karla Čapka za nejlepšího českého spisovatele. Má nenapodobitelný a porozuměníhodný sloh. Toto dílo je považováno za utopické, dle mého pokrokové až prorocké.
Není třeba představovat Čapkovo utopické drama varující před pokročilou technologií a automatizací, lidskou leností a hraní si na Boha. České klasické dílo, které dokázalo oslovit čtenáře po celém světě, a zaujmout i čtenáře po sto letech. Vznik slova robot a jeho celosvětové přijetí, je jen třešničkou. Přečteno během dvou knižních kávových dýchánků. A po dočtení závěru se mi připomněla hláška - "život si najde cestu".
18.7.2024 - 4,5* (audio)
Hra naposlouchaná na mujRozhlas, skvěle zpracovaná, rozhodně jsem si z toho odnesla více než z prvního čtení v tom roce 2011. Nebo jsem si z toho možná odnesla něco jiného právě pro to čtení až po letech. :)
28.6.2011 - 3,5*
Pan Čapek mě přesvědčil, že i pro nenadšence čtení z české literatury existují knížky, které bych si vzal do rukou i vícekrát. R.U.R. je přesně kniha pro ty, které zajímá sci-fi žánr, svět s roboty, napínavé tajuplné drama a taky za mě jasná volba do povinné četby. Jsou zde pasáže, kdy se děj trochu táhne, ale ke konci se dostanete tak rychle, že si to ani nestihnete uvědomit.
Doporučuji.
V době umělé inteligence by ta kniha měla být bibli pro všechny vývojáře. Co kdysi byla fantazie začíná být pomalu realita.
Audio ČRo: Myslím si, že kdyby se nad tímto dílem každý čtenář pořádně zamyslel, rozhodně bychom nemohli žít v takovéto společnosti.
(SPOILER)
Přečteno v rámci povinné četby, takže hodnoceno jinak, než mé oblíbené žánry :)
R.U.R. je velmi čtená kniha, lidé ji obdivují za ta varování, která nese, a říkají, že opravdu stojí za přečtení. Já s nimi můžu jen souhlasit.
Příběh byl čtivý, srozumitelný, nikde nebyl zbytečně natahovaný a šlo se přímo k věci. I když je to drama, četlo se mi dobře, rychle mě vtáhlo do děje a nutilo číst dál, dozvědět se, jak to celé dopadne.
Kromě důležitého poselství o nebezpečí našich vlastních vynálezů a technického pokroku jako takového autor rozebírá i podstatu člověka. Děsivé je, že to bylo tak výstižné a přesné, že jsem nás v tom skutečně poznala.
Musím říct, že nejvíce mě zasáhl pesimistický konec lidstva. Jak se to poslední přeživší na ostrově ze začátku snažili zachránit, vysmlouvat pro sebe svobodu, zkusit před osudem uprchnout…
Postupně se ale jejich naděje vytrácela a všichni pochopili, že jdou na smrt, že se dostali do bodu, odkud už není návratu.
Na samém konci mi bylo opravdu líto Alquista, jak bez ostatních lidí neměl vůli dál žít, jak se o sebe nestaral a v podstatě čekal na smrt – jak viděl, že sám nic nezmůže a na světě už nezbyl nikdo, kdo by mu doopravdy rozuměl.
ach jo, pred temi vice jak sto lety to zrejme byla pecka - neotrele zajimave tema zpracovane zabehlym stylem. Autoruv, ve zpetnem pohledu lehce naivni ale i prekvapive pronikavy nahled, by mohl byt nadcasovy, nicmene co kdyby Rossum nezkousel vyrobit cloveka, ale neco mene androidniho? Co kdyby roboti nebyli jako lide, ale treba jako opice? Bylo by to tak angazovane? Chytlo by to lidi "za srdce"? Je zjevne, ze problem tu neni biologicka podstata, ale antropomorfni vzhled, aspon dle Asimovovych knih ;)
Ten dobovy pateticky styl se vsemi temi "jeminacky" a "bozinky", kde houf muzu na izolovanem ostrove obletuje jednu zenu a kazdy se s ni chce ozenit... - ten mi fakt nesedel.
Přišlo mi to takové ploché. Pár zajímavých myšlenek, ale jinak takové divné, zvlášť ten konec, nechci prozrazovat...
R.U.R. je, alespoň dle mého skromného názoru, na celosvětovém měřítku jedním z nejvýznamnějších českých literárních děl. Tato divadelní hra dala světu slovo robot (odvozeno od českého slova robota) a představila příběhový koncept, který se později stal jakousi šablonou pro téměř každé antiutopistické dílo s roboty v hlavní roli (resp. vzpouru robotů proti jejich lidským stvořitelům). Pohledem současného čtenáře se R.U.R. svým stylem příliš neliší od jiných Čapkových divadelních her (např. Bílá nemoc). Děj se chronologicky příliš nehýbe a spíše se zakládá na komentování a diskutování hlavních protagonistů. Ačkoliv pojem umělá inteligence je dnes velmi populární, každý, kdo ví, jak např. takový ChatGPT funguje, také ví, že k R.U.R. máme (naštěstí) ještě velmi daleko. Ale je také nespornou pravdou, že se blížíme.
Jako žhavá novinka se tato hra uváděla po celém světě (i v Austrálii). Řekl bych, že v té době byla hlavní idea díla natolik nová a šokující, že způsobila tento až neuvěřitelný úspěch. Jinak řečeno: nezdá se mi to dnes tak úžasné, a to jak po stránce hlavní myšlenky, tak ani formálně. Nemohu zde nesrovnávat s textem Adam Stvořitel, který mi přišel daleko propracovanější, vtipnější (v tom nejlepším smyslu, ne jako nějaká řachanda), ne tak upjatý a snad až jaksi zapšklý jako R.U.R., kde se jednotlivými scénami a dialogy téměř neposouvá děj, ale kde jsme svědky jen příliš "velkých" slov. - - - A potom ten závěr!!! Ten mi přijde (s odpuštěním, pane Čapku) nevkusný a až morbidní. Autor (náš velký Demiurg!) zde stvořil (či zpitvořil) roboty, kteří, ejhle, díky tomuto "bohu" začli cítit, milovat atd. A toto je šťastným a naveskrz "pozitivním" koncem této hry: rozněžnělí roboti, ale stále roboti (!!), jež jsou novou nadějí světa! ("Jděte a množte se!" cituje se tu Písmo svaté a náš autor si nasazuje korunu všemohoucnosti a vševědoucnosti) - - - Není tohle jenom zlý sen? Před tímhle všichni padáte na kolena? Nějak tomu nemohu porozumět.
Četla jsem, když mi bylo 17 v rámci povinné četby. Tehdy se mi to celkem líbilo, byť se mi forma divadelní hry čte hůř.
Příběh vskutku nadčasový, od začátku bylo jasné, kam taková výroba může jedině směřovat. Myslím si, že v dnešní době se lidi k tomuto dílu budou více obracet. Jedná se o velmi jednoduše či srozumitelně napsané drama, kde každá postava zastává určitou skupinu lidí vnímající tento vývoj. Čapek ve své době představil tímto něco úplně nového, kdežto současnost nabízí už mnoho rozšířenějších děl týkajících se nebezpečí pokroku.
Alquist: Zločin byl vyrábět roboty!
Domin: Ne. Alquiste, ani dnes toho nelituju.
Alquist: Ani dnes?
Domin: Ani dnes, v poslední den civilizace. Byla to veliká věc.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie roboti divadelní hry rozhlasové zpracování čeští spisovatelé Karel Čapek, 1890-1938 klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Nadčasový román Karla Čapka o robotoch. Pri súčasnom nástupe AI človek nachádza isté paralely. Kto vie ako to s nami dopadne :)