Rabbi
Noah Gordon
Rodinná kronika amerického rabína nás zavede do prostředí americké židovské komunity dvacátého století.
Přidat komentář
Tradice a pravidla mi připadají složitá, ostatně asi jako u všech náboženství. Co urazí jedny, potěší druhé a naopak.
No a pokud to nemáte v sobě, asi nemá smysl se to učit. Uměli byste žít v přetvářce?
Příběh je i o tom - o předsudcích a představách rodičů o dětech, několika životech v nelehkých dobách.
Příběhy z prostředí židovské komunity, jejich tradic plných příkazů, zákazů, omezení, zvláštních "provozních" pravidel v oblasti soukromého i veřejného života, jsou pro mne čtenářsky přítažlivé a svou nepochopitelností i zajímavé. Zejména díla Isaaca Singera a Chaima Potoka z prostředí amerických židů mne kdysi pro toto téma navnadily, ale Noah Gordon se jim žel nevyrovná. Každopádně mi však tento příběh potvrdil, že víru, vyznávané náboženství lze měnit podle potřeby, stačí jen chtít, a že židovství - na rozdíl od katolicismu - do svých řad jen tak nikoho nepřijme, naopak - snaží se to případným přeběhlíkům všemožně znesnadnit, a tím i vyzkoušet opravdovost jejich odhodlání. Právě proto mě dějová linka Leslie nejvíce zaujala.
Český překlad považuji za nepovedený, neboť si nemyslím, že by židovský rabín nebo příslušníci židovské náboženské obce při každém povzdechu, údivu, lamentování vzývali Ježíše Krista. Netuším sice, jak znějí příslušné pasáže v originální angličtině, ale myslím, že český překladatel měl zvolit jiná slova údivu či pobouření, než zvolání "ježíšukriste", "prokristapána" a podobně.
O židovství vím méně než málo, pouze notoricky známá fakta. Přitom člověk, zejména v české a evropské historii a kultuře, se s židovskými tradicemi, synagogami, rabíny, ale taky antisemitismem a vyhlazujícími tendencemi setkává takřka na každém kroku. S neortodoxním rabínem Michaelem (Riv)Kindem jsem tak s velkým zájmem prošla jeho životem od dětství v rodině židovského obchodníka do let jeho vyzrálosti společně s jeho k judaismu konvertovanou ženou a dětmi. Příběh Michaela Kinda není ani snadný ani přímočarý, k čemuž nemálo nahrává válečná doba, jakkoli v Americe rozředěná. Sága rodu Rivkindů, kterým Amerika poskytla domov po útěku z pogromy stíhaného Moldavska, je působivým románem, který nemusí člověk akceptovat v jeho jednotlivostech, ale ocenit jeho přínos k pochopení každodenního života Židů.
Pro mě velmi zajímavé téma....kromě jiného je to o lidskosti, takové té neobyčejně obyčejné lidskosti, o takovém tom člověku, kterým člověk je, nebo může být....
Na to, že je to autorova prvotina je to skvělá kniha. Na druhou stranu, jak tady je níže již zmiňováno, není to prostě Noah Gordon jak v ostatních svých knihách. Román mě zaujal, dobře se to četlo. Časová linie z autorovi současnosti (cca rok 1965) mi příliš nesedla, více mě bavilo, jak rabi vyrůstal, stal se rabínem apod.
Svým způsobem mi připomínal tento román „Katalánce“. Naprosto obyčejný příběh normálních lidí, který je podán tak skvěle čtivě. Gordonovo vlastní židovství je zde plně prostoupeno a román je „prošpikován“ mnoha židovskými slovíčky, kde by mi někdy sedl i slovníček nebo i vysvětlení toho, co to vlastně je.
Zklamal měl závěr knihy. Čekal jsem lepší zakončení té linie v 60. letech. Přišlo mi to jak kdyby se Gordon to rozhodl nějak rychleji ukončit, aby už to konečně dal do tisku.
Trošku slabší než jiné autorovi knihy s židovskou problematikou. Kniha se odehrává v 20.stol. a provádí nás životem mladého Rabína.
Trochu slabší než jiné knihy tohoto autora (zvláště skoky v čase na čtivosti nepřidávají), ale i tak příjemné čtení, mám tohoto autora rád.
Knihy Noaha Gordona jsou vždy zárukou podmanivého textu a zajímavého vykreslení příběhu, avšak z knih, které jsem od tohoto autora dosud přečetl, mne tato kniha příběhově upoutala nejméně. Jako většina knih tohoto autora je plná lidskosti, nezdolné vůle a dobrosrdečnosti...čte se velmi lehce a příjemně, ale nevyvolávala ve mě tak silné dojmy a pocity uspokojení, jako díla Katalánec, Ranhojič, Šaman či Poslední Žid...něco tomu zkrátka chybělo. Mé hodnocení 70%.
Milé a velmi lidské jako většina ostatních autorových knih. Rodinná soudružnost i rozepře, neidealizovaný a přitom romantický pohled na partnerský vztah a důležitost i úskalí jakékoliv víry pro člověka.. vše velmi pěkně a moudře naservírováno. Jen ten závěr mi přišel najednou jakýsi kvapný.
Noah Gordon patří k mým oblíbeným autorům, ale tuhle knihu jako by psal někdo jiný. Téma je celkem zajímavé, ale styl psaní mi moc neseděl. Rozhodně se nejedná o výpravný román, trochu mě vadilo i časové střídání jednotlivých kapitol a celkem jasný- předem čitelný děj. Celkem mě chyběli vysvětlivky k jednotlivým židovským výrazům, což by pro laika rozhodně bylo příjemné. Takhle jsem musela občas listovat na netu.
Velice poutavý příběh, rozšířila jsem si obzory z oblasti židovského náboženství, židovských hodnot i předsudků. Ranhojič se mi sice líbil více, ale i toto je skvostná kniha.
Knížka mě neuchvátila tolik jako Ranhojič, ale Rabi byl Člověk s velkým Č. Příběh pro mě byl oslavou člověčenství.
Zdravím Vás,
dočetl jsem včera večer tuto knížku a můžu říci, že je zajímavá. Příběh je pěkný. Jen mu musíte dát šanci, aby se rozjel. Pak se knížka čte lépe. Občas jsem se tam ztratil, ale stačí se vrátit o pár stránek nazpět a je vše vyřešeno. Jen se mi zdá, že konec byl na poslední chvíli zkrácen.
No a poslední otázka: nechal bych si tu knihu v knihovně? No nevím. Naštěstí se to vyřešilo samo. Mám ji zapůjčenou.
D
Z téhle knihy mám dobrý pocit, ale ani nemůžu popsat, něco my v ní chybělo a stále nevím co.
Živé vyprávění, poutavý "rodinný" příběh odehrávající se retrospektivně. Je to o životě, o náboženství, o lásce. Vřele doporučuji.
Chvili trvalo nez jsem se začetla. A a nakonec bavilo. Holt amerika multi kulti. Vlastne privandrovalci odevsad co nakonec vyhnali kde koho. Od indianu az....