Racek
Anton Pavlovič Čechov
Hra založená na řadě neopětovaných milostných vzplanutí. Celou hrou se proplétá motiv literatury a dramatické tvorby a vztah literatury a divadla k životu.
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1973 , DiliaOriginální název:
Чайка (Čajka), 1896
více info...
Přidat komentář
Hra z údobí, kdy v Rusku čas ještě neexistoval, jenom tam ti Rusáčci leželi na kanapátkách a strašně se nudili. Je to taková zkratka ruské povahy: hlava v oblacích, pořád se o něčem přemítá a staví se vzdušné zámky, což jednoho tak vyčerpá, že nakonec není schopen žádného činu, nanejvýš polovičatého, zemdleného.
Racek je klasický Čechov: Treplev miluje Ninu, ta ovšem nemiluje Trepleva, ale Trigorina, jenž je zároveň milencem Arkadinové, matky Trepleva; Máša, dcera správcových, miluje Trepleva, ten ovšem, jak už bylo řečeno, miluje Ninu; Mášu přitom miluje učitel Medvěděv a matka Máši, správcová, miluje lékaře Dorna...
Nakonec se životy všech zúčastněných nenapravitelně poserou a Rusáci chlastají a střílí se do hlavy.
Jestli budeš někdy potřebovat můj život, tak přijď a vezmi si ho...
Na Čechovovi je zvláštní a svým způsobem krásné to, že se vše podstatné děje mimo scénu. Vždycky mi je tak trochu líto Arkadiny, že zůstala sama, Trepleva, že se z nešťastné lásky zabil, Niny, že prošla peklem a Trigorina, že musí žít s tím, že tohle všechno způsobil
Po malinkatém zklamání z Višňového sadu mi Racek zlepšil náhled na Čechovovu tvorbu. Příběh dobrý, v postavách jsem se orientovala dobře a k tomu překvapivý závěr. 4*
Musím se přiznat, že ,,děj" knihy mě tolik nezaujal, asi k němu musím ještě dospět. Překvapilo mě, jak byla Arkadina zlá na svého syna Trepleva...asi proto, že sama měla co dělat se sebou. Konec se u takovéto hry dá, myslím, očekávat.
Nevím co víc o tomto dramatu napsat, snad jen, že pro úplné vžití se do postav ještě jednou přečíst...zatím se mi více líbí hudební zpracování od Tomáše Kluse. Víc tomu rozumím.
Zprvu mě překvapil téměř nulový děj. Lyrické drama jsem četla poprvé. Myslela jsem si, že se mi nelíbilo, právě kvůli absenci jakékoli zápletky. Samá nešťastná láska, smůla v životě, postavám nic nevychází jak má. Na to, že to má být komedie, mi přišel Racek dost negativistický a nezasmála jsem se ani jednou. Na konci jsem ale zjistila, že přes všechny "chyby" se mi kniha líbila, právě pro onu jedinečnou originalitu.
Místo oddané lásky jsme dostali dva roky, ve kterých si ji můžeme vymyslet. Místo spasení jsme dostali smrt ve všech podobách, které umí jenom láska, a to nemusíte ani umřít.
Velké drama na malém prostoru, Čechovova dominanta, ve které spojuje naději s beznaději.
Její syn se chová krajně netaktně. Nejdřív se chtěl zastřelit a teď se chystá vyzvat mě na souboj...
Konečne príbeh, ktorý neukazuje ženskú lásku ako niečo, čo odveje prvý závan vetra. Neviem za zbaviť pocitu, že hrdinku akou bola Nina som doteraz ešte v knihe nestretla.
Čechov by měl Klusovi líbat ruce, jak to tady tak čtu :D
No jo, mě taky nalákal Klus :) Šla jsem na to jako detektiv... tak jsem ho poslouchala, říkala si, že to je podezřelý ty ruský jména v písničkách... pak jsem je googlila... a vyšel mi Racek od Čechova.... a pak! jsem si vzpomněla na verš "duše je racek, létá u jezera"....aha! aha!. .. a řekla jsem si, že jsem fakt dobrá, dočetla jsem se, že Tomáš Klus učinkoval dlouhou dobu v divadelní hře Racek - všecko to sedělo, prsy se mi dmuly pýchou.... a pak mi docvaklo, že celý album se jmenuje Racek a kdybych nebyla takovej trol, došlo by mi to dávno a o dost snadnější cestou :)))))))))))) Ono to žádné tajemství není :D
Jinak ta divadelní hra se mi líbí. Nikdy jsem ji neviděla, jen teď přečetla. Má zajímavý postavy, nad kterýma mě to nutí přemýšlet. Jsou tam velké city, propletené vztahy, alkohol, smrt, ale i znuděnost, nadhozené téma venkov vs. město, chudoba vs. bohatství... ale mně osobně se nejvíce líbí ta psychologie podivným způsobem smýšlejících lidí. No, já ještě budu asi chvíli přemýšlet. Nejvíc mi vadila Arkadinová, tý bych kolikrát jednu flákla. Některých mi bylo líto.... no, prostě vyvolalo to emoce a to je to, co tak od knih očekávám :)
Taky jsem si tuhle hru přečetla na popud písní Tomáše Kluse. Líbí se mi závěr, ale jinak jsem byla zklamaná, díky hudbě jsem očekávala víc. Možná by mě uspokojilo divadelní provedení;-)
Nikdy bych neřekla, že Tomáš Klus mimo jiné dokáže tak zpopularizovat ruskou klasiku(-: Krásné, stručné dílo, které se dá velmi lehce přečíst, ačkoliv bychom v něm cokoliv jednoduchého hledali marně.
Stejně jako všechny hry Čechova je i tuto lepší vidět na živo v divadle. Mnohem snáž se pochopí a lépe se dá vžít do všech postav. V dobrém zpracování na vás přenese vše, co má. Od toho také divadelní hry jsou. Žádná z Čechovových postav není z počátku příliš oblíbená, ale způsob podání nás donutí nakonec soucítit se všemi nebo všechny přinejmenším pochopit. Ke zpracování Tomáše Kluse jsem se dostala až později a jsem za to ráda, protože to dojem z celé hry dokonale podtrhne.
Mé první setkání s Čechovem a určitě ne poslední! Racek se pro mě stal neobvykle čtivým a zajímavým dramatem s rychlým spádem.
A ač se to možná dalo v průběhu čtení předpokládat, při posledních větách Dorna k Trigorinovi se mi zatajil dech. Výborně promyšlený, tím pádem i skvěle podaný konec.
Má nejoblíbenější hra vůbec, stále se k ní vracím a vždy objevím něco nového a právě tím mě nepřestává fascinovat...
A Racka jsem neobjevila díky Tomášovi, ale Tomáše díky Rackovi...:-D
jako hodně dalších mě k téhle knize přivedlo hudební zpracování Tomáše Kluse.. chtěla jsem vědět víc o tom, o čem vlastně zpívá... po přečtení ale prozatím nemůžu dělat velké závěry... rozhodně si jí přečtu znovu, později... a třeba v ní déle naleznu ten hlubši význam.. =))
Racek klame "tělem". Celou hru můžeme pojmout jako metaforu tohoto stvoření - racek chechtavý, zdánlivě veselý, útlý a jednoduchý, prázdný a přelétavý... Mýlka! Čechovův Racek je plný hloubky, poznatků okolního světa a myšlenek. Obsahuje typické prvky a postavy realistické ruské literatury a je jakousi satirou na tehdejší společnost i umění, snad proto jej Čechov nazval komedií. Racek se totiž umí smát, ale pouze cynicky a trpce.
P.S. Racka výborně zinscenovalo Dejvické divadlo.
Autorovy další knížky
1976 | O lásce |
1933 | Pavilon číslo 6 |
2008 | Povídky (6 povídek) |
1962 | Okamžiky |
2002 | Ivanov |
Kdyby to měla být klasická próza, chyběl by mi tam děj. V tomhle smyslu mě zaujalo až posledních pár řádků.
Ale když si Racka představím na jevištních prknech, tak funguje dobře. Rusům tohle prostě jde.