Racek (Čejka)
Anton Pavlovič Čechov
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/343285/mid_racek-eya-343285.jpg
4
564
564
Hra založená na řadě neopětovaných milostných vzplanutí. Celou hrou se proplétá motiv literatury a dramatické tvorby a vztah literatury a divadla k životu.
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1948 , Otakar Růžička - Divadelní nakladatelství a knihkupectvíOriginální název:
Чайка (Čajka), 1896
více info...
Přidat komentář
Smekám. Za mě velmi krásné drama napsané tak trochu v hádankách. Je mi líto, že díla pana Čechova nemáme v seznamu povinné četby, ale i tak jsem ráda, že jsem si ze svého vlastního zájmu knihu přečetla. Nemám moc v oblibě e-knihy, ale i když jsem Racka četla v elektronické verzi, moc se mi líbil. Ruská literatura má v sobě něco mystického, už jen kvůli častému motivu sebevražd. Doufám, že se mi v nejbližší době podaří shlédnout divadelní hru Višňový sad a Tři sestry, aby můj dojem z pana Čechova byl úplný, ale již teď mohu tvrdit, že mne minimálně zaujal stylem svého psaní. Mimo jiné mne zaujala jména postav, která byla jednou z věcí, kvůli kterým jsem si Racka chtěla přečíst. Obálka je jako vždy velmi vkusná. Zajisté doporučuji dalším čtenářům.
Krásné drama.
Od počátku až do konce jsem byla napnutá a čekala, kam se děj posune. Konec mě naprosto dostal.
Musím říci, že Čechov měl opravdu smysl pro humor, když tuhle hru nazval komedií :). Za mě je to něco na pomezí činohry a vyloženě tragédie...ano...i přes to, že má kniha takový konec, jaký má, tak jsem se místy i zasmála :).
Má sice složitější jazyk, ale rozhodně doporučuji si toto dílo přečíst.
Čteno kvůli studiu.
A z velké lásky k písním Tomáše Kluse. Z té především.
Četla jsem to jakoby skrz tlusté sklo. Nemohla jsem se k postavám dostat. Jejich skučení nad životem a nad neopětovanými city mi rvalo nervy. Nevěřila jsem jim to. Nevěřila jsem jim jejich strasti.
Nebavilo mě debatování nad pojetím divadla, v tom se nevyznám...
Je těžké pro mě napsat komentář natož práci do školy, neb vůbec nevím, jak toto dílo hodnotit. Naprosto mě nezaujalo.
Nejsem zvyklá číst divadelní hry, možná, že kdyby byl Racek příběh prozaický, zaujal by mě mnohem více. Možná, že kdybych měla možnost s postavami pobýt trochu déle, měla bych šanci si nějakou z nich zamilovat... A možná bych i pocítila ty emoce, ty city. Ale jak lze ve čtyřech dějstvích obsáhnout to, na co někdy nestačí 400 stran?
Uznávám nadčasovost příběhu. Vztahy mezi hrdiny jsou jak vystřižené z dnešní doby (ale ne všechny), jejich stěžování si a hledání smyslu je více než dnešní.
Fascinuje mne, co za velkolepé texty Tomáš Klus stvořil. Teď ještě více, když mě jeho inspirace vůbec nedostala do kolen. Každopádně teď jeho písním více rozumím.
Čekala jsem asi něco úplně jiného... A dostala jsem především zmatek a rozčarování nad tím, že jsou mladým lidem nucena číst díla, kterým buď ještě nemohou rozumět, nebo se jim mohou i vysmát. Ačkoliv to může být neúctyhodné...
(SPOILER) Nějak jsem nepochopil, proč Čechov nazval tuto hru komedií, když je to čistá tragédie od začátku do konce. Není to ale tragédie vyumělkovaná, nýbrž že života. Knížečka, ač tenká, představuje úplné panoptikum lidských charakterů narušených různými vadami - egocentrickou a ješitnou Arkadinovou, nezodpovědného Trigorina, nerozumnou a citovou Zarečnou, neurvalého Šamrajeva, poníženého a uťápnutého Medvěděnka a především zneuznaného a nihilistického Trepleva marně hledajícího smysl svého života. Jedinou výjimkou by snad mohl být starý a nemocný Sorin, jehož okrajová postava snad, pokud právě nespí, vyjadřuje jakési zdravé životní jádro. Všichni pak dostávají to, co nechtěli, a chtějí to, co nemohou dostat (přičemž klíčem k pochopení lidského neštěstí je to druhé spíše než to první). Celé dílo je pak nadčasové, že by se stejně dobře mohlo odehrávat v Česku 21. století jako v Rusku století devatenáctého. Moje vnímání příběhu bylo do značné míry ovlivněno Klusovým stejnojmenným albem, které mě ostatně k jeho přečtení inspirovalo. V závěru jsem tak byl překvapen, když se zdánlivě schylovalo k happyendu, ale to si jen Čechov pohrál se čtenářem či divákem, aby vzápětí nechal vše vyústit v nevyhnutelný a nezvratný tragický konec.
Kraťoučká a velmi smutná komedie o nenaplněných touhách a láskách. Díky Rackovi se pustím do dalších Čechovových her.
Viděla jsem asi 5 různých divadelních uvedení a přesto se ráda vracím k té verzi na papíře. Je to komedie možná proto, že je to ohromně zábavné. Charaktery postav jsou přirozeně odlišné a dobře vykreslené a v každé z nich se člověk alespoň trochu vidí...tím společným charakterem je nešťastná láska, týká se nás všech, bez ohledu.
Duse je racek
Leta u jezera
A ma duse navzdy leta s nim... Miluji tuto hru nemene miluji Klusovo stejnojmenne album...
Borisi, Borisi, necht je vam peklo tesne
Prisaham Borisi, ze vas budu strasit ve snech...
Prý komedie! Tedy řeknu vám, Anton Pavlovič měl vskutku zvláštní smysl pro humor. Ale tak nebudu se hádat. Už vím, že leckoho rozesmává Kafka (včetně mé maličkosti), možná i toto dílko vzbuzuje u někoho úsměv na rtech. Na tak u mě, mě od začátku do konce bolelo u srdíčka. Za zmarněné sny Niny, Trepleva, Sorina i Máši. Bída života, jak je portrétovaná v tomto dramata, na mě zkrátka dolehla.
Jedná se o mou první zkušenost s Čechovem, jistojistě však ne poslední.
Moje nejoblíbenější divadelní hra, po shlédnutí v divadle si udělala neodmyslitelné místo i v mojí knihovně.
Moje srdeční záležitost :) nejdříve jsem viděla v Praze hru pak šla do knihovny. Kniha ve mě něco zanechala.
Čechův Racek je významné dílo to bezpochyby. I když jsem v něm neviděl to, co v něm viděl Tomáš Klus, tak ve mě stejně vyvolal velké dojmy. Místo milostného trojúhelníků zde máme snad milostný hexagram, kde každý cíp miluje někoho jiného. Takřka všechny postavy jsou duševně vymřelé, nešťasné. Někdo už v prvním dějství, někdo až v tom posledním. Ale nikdo, z těch co se honili za svým cílem, tedy láskou, ho nedosáhli. Ba naopak, spadli do hlubiny nicoty, se kterou každý bojoval jinak. A o tom Racek přesně je.
Chladná, depresivní tragédie s prosvítající nadějí, která zhasne stejně rychle, jako život padající postřeleného racka na jezerem.
"Budeš-li kdy potřebovat můj život, přijď a vezmi si jej"
Komorní drama, v němž nikdo nedostane to, po čem touží, a autor to označil za komedii! Všichni milují, ale všichni jednostranně. I když své city otevřeně vyjeví, nedočkají se opětování, ale ani sami lásku opětovat nedokážou. Je to docela depresivní obrázek - touha končí fiaskem, ambice neúspěchem, vztahy jsou zklamáním a každá postava je individualistou neschopným porozumět druhým. Komedii (absurdní) připomínají snad jen dokonale banální hovory, afektované Ninino připodobňování se k rackovi a občasné hlášky typu:
- "To je tragédie mého života. Já jsem i v mládí vypadal, jako když od rána do večera piju."
- "Včera jsem v deset ulehl a probudil jsem se dnes ráno v devět s takovým pocitem, jako že se mi od dlouhého spaní přilepil mozek k lebce."
Co mi utkvělo v hlavě, je motiv neopětované lásky. Nikdo vlastně není šťasten. Jinak velmi zajímavé spektrum charakterů. Rozervaný Treplev, Arkadinová žijící ze střípků své někdejší slávy, každou chvíli si prozpěvující Dorn, Trigorin hnaný stálou potřebou psát...
Jsem ráda, že jsem se díky albu Racek pustila do četby této divadelní hry, protože mě opravdu zaujala, jen si nejsem jistá zda jsem vše pochopila a naprosto se neztratila, takže možná bude nutné přečíst ještě jednou a lépe pospojovat...
tak konečně vím kde se Klus inspiroval. Trigorin, Treplev, Nina, Arkadina čtyři krásné písně a třeba po dočtení hry narazím na další spojitosti s písněmi od Klusííka :)
Kniha se mi hodila do čtenářské výzvy, ale již delší dobu jsem si říkala, že bych si ji mohla přečíst už jen ze zvědavosti. Jména....no hokej v tom mám ještě dnes :-), kdyby se jmenovali Igor, Máša, Saša tak by to bylo jednodušší, ale proč psát knihy jednoduše, že. První půlkou jsem se musela prokousat, ale pak to šlo už hladce. Přečteno během dne a pocit - zvláštní. Holt, život byl i jen složitý a každý nemůže mít to po čem jeho srdce touží.
I po letech mi utkvěla v paměti věta, která podle mě dokonale vystihuje krásu a děsivost lásky.
"Jestli někdy budeš potřebovat můj život, tak přijď a vezmi si ho."
_________________________________________________________________________
......a ještě děsivější je, když si ho ti nedočkavci usoužení láskou vezmou sami.
Knihu jsem přečetla "nechtěně" :D. Původně jsem ji měla číst do školy na referát, ale od jiného autora. Ale musím říct, že kniha nebyla špatná. V postavách jsem se ze začátku ztrácela, ale jinak se mi to celkem líbilo.
Štítky knihy
sebevražda ruská literatura divadlo mezigenerační konflikt
Autorovy další knížky
| 1976 |  O lásce |
| 1933 | Pavilon číslo 6 |
| 2008 |  Povídky (6 povídek) |
| 1962 | Okamžiky |
| 2002 | Ivanov |
Čechov za svůj život důvěrně poznal člověka, jeho tužby a strasti. Nevyhnutelná tragikomičnost života, osudu nebo jekkoliv tomu hodláme říkat, která zmítá s protagonisty jeho příběhů, je patrná i v mistrovském dramatu Racek. Protože jeho samotné jméno je podobenství, nachází se na jeho stranách mnoho dalších takových, více či méně skutečných. Pravdou však zůstává, že primárně se jedná o příběh lidí, kteří touží a nedostávají. V tomto aspektu lidství, které tu Čechov ukazuje, se jistě shlíží mnoho čtenářů, ke kterým Racek promlouvá jejich jazykem. Já sám se s notnou dávkou ješitnosti vidím v Treplevovy.