Raclette
Borut Golob
Notoricky nezaměstnaný hrdina tohoto sžíravého románu s ledovým klidem rozebírá a vzápětí zahazuje do škarpy všechno, co se mu připlete do cesty. Neunikne nikdo: jeho partnerka (humanitární pracovnice), její kolega, její rodiče, nejbližší společný přítel (jehož náklonnost hraničí s intimním vztahem, ovšem pouze k ní), Habsburkové, bývalý spolužák (někdejší kriminálník, dnes úspěšný ekopěstitel), dokonce ani knihy, s nimiž se setkává a které pokaždé nějak záhadně souvisí s borovicemi. To vše vetkáno do příběhu odehrávajícího se během jediného dne, v němž se náš hrdina rozchází se svou partnerkou. A důvod? Rozteklý, pronikavě páchnoucí sýr s exotickým názvem: Raclette. Bravurní stylista Golob umí své čtenáře přinutit k bouřlivým výbuchům smíchu, přestože probíraná témata myslí smrtelně vážně. Jeho kousavě zábavná interpretace světa je tak konzistentně politicky nekorektní, až se téměř zdá, že vlastně docela korektní je.... celý text
Přidat komentář
Umím si představit, že pokud někomu styl této knihy sedne, může to být úžasná jízda. Mně ale bohužel nesedl (přijde mi to jaksi kostrbaté, věty a nápady v nich neplynou, jak by měly, ale člověk se na nich spíš zadrhává) a po 50 stránkách jsem to vzdal.
Raclette je o týpkovi, kterej jen seděl nezaměstnanej doma a kouřil a nasával, zatímco jeho buchtička dělala super džob pro nějakou charitu. Jinými slovy: ideální vztah. Bohužel, ženy po nás požadují víc než jen chodit kadit na záchod, takže jsem hned z kraje věděl, že se takováhle snová partnerská konstelace rozpadne dřív než by jeden řekl pomejebartošová. A taky že jo. Škoda, že nedokážu takhle předpovídat budoucnost i v Tipsportu.
No a tahle knížka je o tom, jak to jde všechno poslední den do kopru, což není tak lákavý jak to zní a to ze dvou důvodů, které jsem zevrubně zanalyzoval. 1. buchtička není doma, tudíž nedochází k přímé konfrontaci 2. Borut Golob to vše napsal stylem, kterej je velmi otravnej (ve větší dávce než 20 stran). Občas z toho vykoukne naprosto trefná a břitká sarkastická mačeta, ale po většinu času to spíš působí, jako by chtěl Palahniuk napsat esej o manuálu na sušičku. Ještě jsem to chtěl rozebrat, ale dal jsem si teď omylem panáka, kafe, jogurt a rohlík s Vysočinou, takže opět moje kariéra literárního kritika musí ustoupit záchodu.
Být vtipný za každou cenu a nemít na to.