Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Aleš Palán , Jan Šibík
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391189/mid_radeji-zesilet-v-divocine-setkani-s-n0f-391189.png
4
1488
1488
Osm rozhovorů s lidmi žijícími dlouhodobě mimo civilizaci. Setkání s šumavskými poustevníky a samotáři přináší vhled do světa lidí, jejichž názory a životy se nepodobají ničemu, co známe. Někteří samotáři jsou vysloveně racionální, jiní vyprávějí svůj život trochu jako mýtus. I ten má svou výpovědní hodnotu, jen jinou než výčet ověřených faktů. Smyslem knihy je pak ponor do tajuplných zákoutí krajiny a lidské duše. Do dlouhodobé samoty a odloučenosti, do paralelního světa, který tomu našemu klade velmi znepokojující otázky. 2. vydání... celý text
Přidat komentář
Tak toto mě hodně bavilo, líbila se mi ta široká škála lidí, samotářů ze Šumavy. S některými čtenář sympatizuje více, s některými méně...pár z těch lidských příběhů bylo až politováníhodných, ale vždy něčím obohacující ve smyslu roztodivnosti lidí, osob, životních zkušeností, náhledů na život, svět a přírodu kolem nás. Za mě nejsympatičtější byly obě dámy a poslední samotář, zajímavá byla i dvojčata. Každopádně skvělá kniha, pan Palán má cit a umí pokládat ty pravé otázky v daném kontextu, jednoduše skvělé, nevšední a rozhodně doporučuji přečíst.
Fascinující osudy samotářů ze Šumavy, lidí, kteří jsou si na první pohled podobní tím, že se rozhodli vymanit se ze systému, ale přesto s různými životními příběhy i s různými pohledy na přírodu, na prostor, který je v jejich samotě obklopuje, ale všichni se zvýšeným vnímáním duchovních hodnot a otevření k sebepoznání. Jak tvrdí jeden z nich: "Sem tam není co jíst, ale mám svoje knihy, muziku a klid. Nemohl jsem vystát ten stereotyp od pondělka do pátku. A pak najednou zjistíš, že utekl měsíc a ty jsi stejně chudý jako předtím." Přiznám se, že si nejsem jistá, zda bych dokázala nastálo žit tak jako oni, protože všichni takto žijí již minimálně deset let, ale určitě jejich životní styl, jejich nezávislost na systému a jejich svobodu obdivuji.
Audiokniha
Interpreti:
Igor Bareš, Norbert Lichý, Jana Stryková, David Novotný, Petr Čtvrtníček, Leoš Noha, Vilma Cibulková, Stanislav Šárský
Ač se všichni interpreti svého úkolu zhostili výborně, nevyznělo jejich podání tak autenticky, jako by to bylo v případě samotných aktérů. Samotný autor se mohl zhostit alespoň své průvodcovské role. Hvězdičku ubírám.
S několikaletým zpožděním se mi konečně dostala do rukou kniha, která v roce svého vydání, působila na mnoho čtenářů jako svěží vítr a inspirace jak naložit se svým životem.
Beze sporu je to čtení zajímavé a pro mnohé fascinující. Nicméně pro všechny aktéry je to svobodně zvolená forma života a já ji respektuji, ale neobdivuji. Bohužel nějak nedokážu pochopit jejich výjimečnost.
Fotodokumentaci a zbývající dva rozhovory jsem si dočetla v knihovně.
Skvělý nápad a skvělá knížka. Pohled na svět očima lidí, kteří žijí více či méně mimo většinovou společnost. V rozhovorech nám vypráví své spletité životní osudy, které je dovedly k samotářskému životu. Miluju knížky, které mě nutí přemýšlet a tahle kniha mi zamotala hlavu. A našla jsem díky ní skvělou paní Macháčkovou s maringotkou na samotě u lesa, do které už několik let jezdíme.
Koupila jsem tuhle knížku bráchovi jako dárek a líbila se mu, tak jsem mu dokoupila i pokračování...a po osobním dočtení jsem se musela zpětně pochválit za skvělý kup..já během těch rozhovorů zažila tolik emocí...
Knížka si mě našla, až když už jsem měla přečteno od pana Palána kde co, takže jsem nečekala žádné překvápko..a bum, všechny ty osudy mě opět dostaly, baví mě, těší, povznášejí - každý příběh jiným způsobem, ale všechny mají jedno společné - když je pročítám, působí na mě jako nějaké záhadné antidepresivum
Každý rozhovor odhaluje unikátní osobnost, která se vydala cestou dobrovolné izolace, ať už z důvodu nespokojenosti se společenským systémem, osobních traumat, nebo hledání klidu a harmonie. Líbí se mi, že se autor nesnaží postavy ani idealizovat, ale ani je nesoudí, což bych si nedovolila ani já, protože znáte to přísloví o těch botách. Kniha je napsána citlivě a s respektem.
Jen mi přijde zajímavé, že se v komentářích nachází tolik lidí, kteří na hlavní aktéry nahlížejí jako na ty „divné“ lidi na okraji společnosti, přitom vybočit z davu a jít si svou cestou bez ohledu na to, jak je to v životě nastavené, umí jen málokdo.
Zajímavé čtení. Nechtěla bych žít takhle v samotě, ale asi v každém příběhu bylo něco inspirujícího. A nejkrásnější lidská svoboda.
Pan Palán se ptá dobře a kniha je pěkně sestavená, každý z příběhů končí slovy samotáře, které vedou k zamyšlení. To hodnotím 5 hvězdičkami, ale samotné vyprávění samotářů 3 hvězdičky, jsem ráda, že je osobně neznám.
Měla jsem od knihy úplně jiné očekávání...ve vetsine jde příběhy ne úplně duševně zdravých jedinců a jejich životy v kostce, což je zajímavé (proto ty 2 hvězdičky), ale spíš jsem nad tím kroutila hlavou, než uznale tleskala, že se sbalili a šli žít do přírody.
Neskutečný zážitek. Křehké duše v nehostinném prostředí. Co člověk, to osud jako na román. Neuvěřitelné čtení.
Ach, jak já jim rozumím! Tohle čtení pro mě bylo velmi zajímavým zážitkem a moc by mě zajímalo pokračování. Některé postavy mi byly sympatické více, některé méně, ale všichni představují to, co část mé duše tiše táhne. Oni se dokázali vzdát veškeré pohodlnosti a prostě ŽÍT. Moc pěkné čtivé zpracování.
EKNIHA.
Jsem z knihy taková rozpačitá, vůbec jsem se na ní netěšila a nakonec mě dostala celkem do kolen a k nemalému zamyšlení.
Jedná se o zpověď několika samotářů, žijících v krásných koutech naší země. Na jednu stranu jo, docela by mě to i lákalo, na druhou stranu mi ale chybí dost odvahy k takovému kroku. Asi jsem si moc zvykla na pohodlí, na své věci a na způsob svého života. Na lidi ne, v tom se všemi samotáři souhlasím, na to je nás tu prostě trochu moc. :)
Knihu jsem rozečetla, po pár stránkách jsem si říkala, že jako nic moc... no ale včera na směně jsem to rozečetla znovu a dnes mi to nedalo, a v knize jsem pokračovala až do konce.
Obsahuje povedené fotky. Obsahuje vážně zajímavé rozhovory. Líbilo se mi to. :)
Velmi zajímavá kniha, která se četla s lehkostí. Někdo vám bude sympatický, někdo méně. Každopádně je to zajímavý pohled do života zajímavých lidí.
Někdo si zvolí svou osobitou cestu životem cíleně, někoho život usmýká, někdo si se životem neumí poradit. Zajímavé exkurze do života lidí, kteří žijí jinak.
Příběhy lidí, kteří se z různých důvodů vzdali vymožeností civilizace. Sama jsem introvert a zastánce ticha, jednoduchosti a skromnosti - i když v reálném životě oceňuju pohodlí a mám ráda věci - ovšem takové, které pro mě mají i nějakou vnitřní hodnotu. Ze svého dětství na malém městě si pamatuju několik podivínů žijících na okraji společnosti, někteří chodili i k nám domů a v mé paměti jsou s nimi spojené drobné úsměvné historky. V podstatě jsou takoví lidé určitou ingrediencí zpestřující život menšího společenství maloměsta či vesnice. Proto mi i tato kniha byla blízká. Mám ji ve své knihovně a určitě se k ní budu vracet.
O samotářích na samotách. Chápu, rozumím ale neztotožním se s nikým z nich. Kniha je vedena formou rozhovorů, čte se lehce občas nutí k přemýšlení. Půjčeno z knihovny.
Perfektní kniha s trefným názvem je vedena formou šikovných rozhovorů. Je o lidech, kteří se rozhodli žít na samotě v krásné šumavské přírodě. Hlavně mimo dosah nynějšího civilizačního konzumního šílenství.