Raději zešílet v divočině: Setkání s šumavskými samotáři
Aleš Palán , Jan Šibík
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484825/bmid_radeji-zesilet-v-divocine-setkani-s-N7O-484825.jpg
4
1477
1477
Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotkách, případně na horských samotách. Jeden přespává přímo pod stromy. K některým se dá dojet autem, k dalším se musí pěšky. Šumavští poustevníci, samotáři, jejichž názory a životy se nepodobají vůbec ničemu, co znáte. O setkáních s nimi je tato kniha. Osm rozhovorů s lidmi žijícími dlouhodobě mimo civilizaci přináší pohled do tajuplného světa, o jehož existenci nic nevíme. Setkáváme se zde s divokými zvířaty, krutými zimami, dokonce i s přízraky. Někteří samotáři jsou vysloveně racionální (zejména obě zpovídané ženy), jiní vyprávějí svůj život trochu jako mýtus. I ten má svou výpovědní hodnotu, jen jinou než výčet ověřených faktů. Způsob, jakým novodobí poustevníci v krajině přebývají, se ostatně dost možná mýtem brzy stane. Pokud se jím už nestal. Smyslem knihy Raději zešílet v divočině není katalogizace podivínů ani alternativní průvodce po největším českém pohoří. Je jím ponor do tajuplných zákoutí krajiny a lidské duše. Do dlouhodobé samoty a odloučenosti, do paralelního světa, který přesto tomu našemu klade velmi znepokojující otázky. Rozhovory s šumavskými samotáři vedl spisovatel a publicista Aleš Palán (Magnesia Litera, Cena Českého literárního fondu), snímky přispěl fotograf Jan Šibík (Czech Press Photo, Golden Prisma Award). 5.vydání... celý text
Přidat komentář
Když některé knížky skončí, stýská se po nich...těšilo mě setkání uplakané, moudré, filozofické, vesmírně knihomolské, ortodoxní, šamanské, s vílí tulačkou i s opuštěným požitkářem...bylo to povídání upřímné, otevřené a pokaždé překvapivé...a zdá se, že zatímco muži mluvili o pravdě a hledání, ženy osvíceně žily:)
Musím se přiznat, že kniha pro mne byla spíše zklamáním. Měla jsem naprosto jiná očekávání a v tom bude asi zakopán pes. Čekala jsem že se autor bude zaobírat více existenciálními problémy Šumavských samotářů, jejich soběstačností, bojem o přežití a souznění s přírodou. Velká část knihy ovšem obsahuje informace z jejich předchozích životů již od útlého dětství, které s jejich současnou situací ani nijak zvlášť nesouvisí. Často zde zpovídaní rozpravují i o nadpřirozenu, životní energii, magii, Bohu a jejich vlastní filosofii, která se ale dost často odvíjí i od způsobu života spojeného s drogami a alkoholem. Tomu pak často odpovídal někdy až paranoidní pohled na svět a sociální systém.
Rozhovory, které mají hloubku. Zajímaví, nevšední lidé, zajímavé životní cesty. Nutí zamyslet se nad tím, co nám vlastně život v civilizaci přináší. Jaký smysl pro nás má vydělávat peníze, být otroky systému, pracovního procesu, řešit vztahy, problémy společnosti. Do jaké míry jsme se všemi výdobytky této doby svobodní? Usnadňují nám věci, které si kupujeme, život, nebo nás naopak svazují? Co je v životě skutečně důležité, čím má smysl se zabývat?
Z každé výpovědi si odnesete něco obohacujícího. Knihu doporučuji všem, kteří přemýšlí o životě ve společnosti, o samotě, o smyslu života. Pokud vás všechno to lidské hemžení a shon ve městech už pěkně sere, tak tyhle rozhovory vás určitě pohladí na duši.
Když si čtu o životní filozofii lidí, kteří si jí dokážou realizovat navzdory všem nesnázím, které přináší neobvyklost, vyčlenění se a těžké životní podmínky, je to pro mě velká inspirace. Šli za svým stylem života a opravdu zblízka se dotýkají přírody. Musím se zmínit o krásných fotkách Jana Šibíka a touhy, kterou ve mě kniha zanechala, zajet na Šumavu a pokusit si jí prohlídnout trochu jinýma očima, než doposud.
Zajímavá kniha. Některé rozhovory úžasné, až jsem měla chuť si s dotazovanými samotáři popovídat sama, některé rozhovory byly zajímavé až zvláštní a jeden jsem nebyla schopná dočíst. Rozhodně kniha, kterou si za pár let ráda přečtu znova a věřím, že na ní budu nahlížet úplně jinak.
Výborný počin, tahle kniha! Ač větší a tlustější, přečtena za 2 dny, protože kniha je psána formou rozhovorů, tudíž stránky jsou vzdušnější. Takřka v každém příběhu bylo něco, co mě zaujalo či přimělo se více zamyslet. Ovšem nejvíce při zemi byly jednoznačně obě ženy, tyto příběhy jsem taky četla jako první. Obdivuji jejich vytrvalost a sílu. U mužských osudů bylo někdy až moc těch potíží (alkohol, duševní poruchy aj.), ale nejen, i tu jsou zajímavé myšlenky i příběhy. Taky bych potřebovala bydlet v tichu přírody, městský hluk mi nesvědčí, ovšem takto sparťánsky bych to rozhodně nezvládla...
Takovéto knihy by rozhodně měly vznikat, a těším se na případnou knihu o podobným způsobem žijících rodinách s dětmi.
Rozhodně doporučuji.
Velmi zajimavy nahled do zivotu lidi zijicich na samote. Moc se mi kniha libila, uplne jine hodnoty nez jsou dnes bezne u vetsiny lidi. Stoji za precteni.
Knížka se mi moc líbila. Jednotliví samotáři mi byli (až na čestné výjimky) velmi sympatičtí. A kde je vlastně ten normální svět? Tady, kde se stále jen honíme za penězi, nebo tam, kde lidé prostě mají čas?
Já tedy nemám důvod psát sáhodlouhé elaboráty a zpětně se jimi kochat, stejně tu záplavu "myšlének" nikdo nečte :-). A ke knize samotné - bezpochyby skvělé téma, skvělá řemeslná práce... Jen nejsem z těch, kdo má potřebu adorovat nepřizpůsobivé jen proto, že řeknou, že je v lese krásně... Moje chyba, nevybrala jsem knihu vhodnou pro mě.
Hrozně jsem se téhle knihy bála. Odjakživa tíhnu k myšlenkám, že do tohoto světa nepatřím a že by mi bylo lépe samotné někde v lesích. Bála jsem se, že tohle bude poslední kapka, po které nebude cesty zpět. Ale bohužel (nebo bohudík) na mě kniha takový účinek neměla. Hodně ve mně rezonoval první rozhovor, s tím jsem se velmi ztotožňovala. Ale na změnu to nestačilo. Zůstávám ve městě a žiju pro další přečtené knihy.
Povedená kniha, která určitě stojí za přečtení a za zamyšlení. Pro dokreslení atmosféry a příběhů v knize zachycených doporučuji ke zhlédnutí rozhovor s autorem knihy dostupný na internetové televizi.
Ti lidé, se kterými autor mluvil, jsou jiní, mají jiné myšlení. Jsou, až na jednoho, zcela normální. Prostě jen žijí jinak, po svém. Nejsou prostě "normální". Já obdivuji jejich odvahu žít, jak žijí. Trochu jim to i závidím, ale nedokázal bych takto žít. Ne že by mi scházely výdobytky modernosti, ale ta nejistota, jak vyžít, by mne deptala. Autor zde použil formu rozhovorů, což je asi nejlepší forma knihy. Nějaký popis jejich života by tak nevyzněl. Určitě by byl dost neosobní.
Velkolepě pojatá kniha fotek a příběhů šumavských samotářů. První rozhovor byl na mě příliš dlouhý - kolem 100 stran, ale chápu autorův záměr. (snad :-) Doporučuji k přečtení, člověk si ujasní, že žít lze opravdu jinak a nejde jen o přežívání, jak by se nám některým mohlo zdát. Většina dotazovaných cosi s běžnou civilizací měla a občas dosud má. Kniha je velice vhodná jako dárek. Má krásný matný papír vyšší gramáže a je vcelku nevšední i tématem.
Poněkud zklamání. Čekala jsem příjemné samotáře, kteří si přírodu vybrali kvůli vznešenějším touhám než neplacení složenek,achjo. Víc než polovina tázaných jsou bývalí feťáci, alkoholici, obyvatelé Bohnic apod... (výjmku tvoří poslední zpovídaný Mirek, který mě dostal svým obdivem k Ženě).
Proto musím vypíchnout obě holky, to jsou přesně ty osobnosti, kterým bych se nejradši poklonila.
Ukázka za všechny: ,,A já najednou ve své matce uviděl čarodějnici a přirozeně jsem na ni stáhl svůj meč, abych ocelovým hrotem zapůsobil na fyzické tělo čarodějky. ................ A pak se mi stala nevysvětlitelná věc, můj meč mi normálně uletěl. Podle mě se rozplynul do vesmíru." Nojo, 27 let hulení má očividně ozdravný účinky. Doufám, že až se vydám na Šumavu, potkám tam milou paní se stádečkem ovcí a ne muže, co se považuje za převtělenýho Adolfa Hitlera.
Přesto bych chtěla velmi poděkovat autorovi za ten nápad. Četlo se to velmi dobře, jen jsem prostě čekala jiný vliv knihy - místo chuti rozjet se do hor jsem ráda, že žiju na poetickým pražským Břevnově :)
Pohled do světa lidí, se kterými se nemáme možnost setkat byl rozhodně zajímavý. První poustevník, Roman Szpuk mě bavil asi nejvíce. Fajn kniha ;)
Jednou takhle podobně možná taky skončím... na Samotě u lesa. Nebo začnu? :-) Jen snad z jiných pohnutek, ty popsané mě většinou naštěstí míjejí.
Pro člověka, co žije v uspěchaném hlavním městě, je tahle sbírka rozhovorů doslova balzám na duši. Můžete se nechat unést kouzlem Šumavy očima lidí, kteří se rozhodli, že život v přírodě je lepší než ten v městě, kde všichni spěchají za .. za čím?
Krásné příběhy s magickým nádechem, často jsem měla chuť se sebrat a odjet na tu Šumavu taky. Aspoň na pár dní. Poznat ten rozdíl. Skvělá kniha.