Radium a paprsky X

Pokud se nemýlím (mýlím, komentář patří k té knize), kniha vyšla pod názvem Neviditelné paprsky v roce 1939 s úvodem Dr. Úlehly, ve kterém autor předmluvy vyslovuje přání, aby věda nezůstala v důsledku rychlého rozvoje přístupná jenom pár zasvěceným jedincům, opak by podle něj vedl k svého druhu záhubě. Vybízí k popularizaci vědy, ale ne na hranici, kdy se z pravdy stává jenom anekdota.

Upřímně doufám, že se čtením pobavím a poučím, už osoba autora je víc než zajímavá, a témata v knize jsou ještě ilustrovaná relativně jednoduchými pokusy, které mají nějaký výrazný projev ve fyzickém světě, na rozdíl dle mého novějších poznatků, které už nejspíš definitivně překročily hranici běžného chápání, a můžou tak stejně dobře sloužit jako princip špičkových přístrojů, či jako pohádka pro marketing vědomých či nevědomých podvodníků.

Úsměvná pro mě byla v knize oprava einsteinova vzorečku tužkou předchozího majitele knihy, netuším, jestli chybu vytvořil autor, vydavatel, Einstein, nebo byl majitel knihy opravdu geniální, či jenom příliš entusiastický.

Pro mě z knihy zůstanou experimentem ověřitelné jen některé jevy, například detekce infračerveného spektra, magnetického pole (měřit jde to zemské nebo třeba magnetické bouře ze slunce) nebo produktů ionizujícího záření (darlington s prvním tranzistorem pnp s bází na zem), štěpný materiál nehodlám shánět, i když už jsem na jedné elektroburze zahlédl zajímavý kontraband z dob, o kterých nám vyprávěla naše chemikářka, obdivovatelka M. Curie, kdy holky v továrně olizující štětce k natírání ciferníků nesvítily jen mládím a radostí ze života, ale byly jasně viditelné v právě té části spektra, o které mluví autor.