Radost i hoře

09.10.2018

Lesní studánka

Znám křišťálovou studánku,
kde nejhlubší je les,
tam roste tmavé kapradí
a vůkol rudý vřes.

Tam ptáci, laně chodí pít
pod javorový kmen,
ti ptáci za dne bílého,
ty laně v noci jen.

Když usnou lesy hluboké
a kolem ticho jest,
a nebesa i studánka
jsou plny zlatých hvězd.

Tuhle určitě zná většina čtenářů. Pro mne to je vzpomínka na dětství mé i mých dětí a doufám, že při ní budou jednou vzpomínat i vnoučata. Takže se o to moc snažím a recituji ji při každé příležitosti.

Co se tohoto výboru ze Sládkových sbírek týká, jsem trochu na rozpacích. Má název Radost i hoře, ale já tam té radosti našla opravdu málo. Snad jedině co se týká básní se sbírek, které byly určeny dětem / např. Lesní studánka, Pyšný Macek Pašíkova sláva/. Jinak se stále opakuje stesk po domově, vzpomínky na zemřelé, prohrané bitvy, smutek. Některé básně burcují a dodávají hrdost a sílu nepoddat se. Přesto jsou smutné. Nevím, co pana Havla vedlo k tomu, že ze všech sbírek vybral zrovna tyto verše. Já vím, že jsou tam i jiné, méně smutné.
Možná, že kritizuju zbytečně, že jsem jenom nebyla naladěna na smutek. Přesto nemohu dát víc než 3*