Radost z ticha
Erling Kagge
Ticho není pouhou absencí zvuku, nýbrž kýženým stavem, kdy můžeme konečně slyšet sami sebe. - Jak souvisí ticho se štěstím? - Ochuzují nás slova o hloubku prožitku - Jak najít ticho uprostřed vřavy velkoměsta? Podobné otázky se staly vášní norského polárníka a spisovatele Erlinga Kaggeho. Dobrodružný filozof začal o tichu přemýšlet, číst, přednášet a psát, až nakonec dospěl k třiatřiceti odpovědím. Přinesl je v meditativní knize, jejíž četba dokáže lidem změnit život. Radost z ticha se stala světovou knižní událostí a dočkala se překladu do několika desítek jazyků. Na světě není mnoho polárních badatelů, s nimiž byste se mohli bavit o Immanuelu Kantovi, a stejně tak nenajdete mnoho filozofů, kteří by si obuli sněžnice a vydali se na nejodlehlejší místa planety. V této knize proto nejde o to, kolik Erling Kagge podnikl polárních, námořních a vysokohorských výprav, ale o poznání, které si z nich přinesl zpět. Jak napsal další světově proslulý cestovatel, sir Ranulph Fiennes: „Mezi objeviteli je Erling Kagge světová třída a do stejné kategorie patří i jako spisovatel. Tato dechberoucí, inspirativní malá kniha nás učí, jak najít vzácné okamžiky ticha – na pláních Antarktidy i ve vlaku uprostřed dopravní špičky.“... celý text
Literatura naučná Osobní rozvoj a styl
Vydáno: 2018 , Jan MelvilOriginální název:
Stillhet i støyens tid, 2016
více info...
Přidat komentář
Radost z ticha je radost číst a radost nad tématem rozjímat. Určitě jsem ovlivněna i svojí láskou k Norsku a extrémním počinům, kterých má autor v zásobě opravdu dost.
Podstatné jsou zde však úvahy o tichu a jeho roli v našich životech. A v tomto ohledu si zde každý najde svoje.
Nejsem si úplně jistá, o co přesně autorovi šlo. Připadalo mi, že obkecává ticho v různých podobách, aniž by nějak dospěl k jádru věci. Kdybych měla sepsat krátké shrnutí a říct, o čem kniha vlastně byla, měla bych velký problém, poněvadž autor skákal od skutečného ticha, kupříkladu v Antarktidě, k tichu metaforickému, míněno odpojení od sociálních sítí a mobilu, aniž by v kterémkoli bodě šel do hloubky. Bylo to prostě takové... o ničem a o všem zároveň. Přiložené fotografie ale byly nádherné, to je pravda.
Zajímavá kniha ještě se zajímavějším obsahem. Ten mě donutil se zastavit a zamyslet se. Určitě si to téma chci nechat v hlavě a pracovat na něm. Kniha mi přišla napsaná hezky, ovšem hodně se v ní autor opakoval (nevadilo by pár stran vynechat). Knihu vám doporučuju, pokud máte rádi seberozvoj a posunování svých hranic.
Milé čtení. Autor popisuje ticho, jako nedostatek dnešní doby, s tím nejde než souhlasit. Dá se zažít, když třeba stojíte na prvním nástupišti vlakového nádraží, před vámi to hučí, lidé ševelí a vlaky brzdí, vy jste v tu chvíli ve svém vlastním vnitřním tichu - klidu. Avšak to funguje i naopak. Jedete autem, vedle vás sedí člověk, se kterým si chcete povídat, ale ticho, které mezi vámi panuje, vám to jaksi nemůže dovolit, v tu chvíli se dá říct, že ve vás je to “opačné” ticho - neklid. :))
Ticho je nový luxus, hýčkejte se jím. Tato myšlenka je nám vtloukána do hlavy napříč celou knihou. Chápu. Ale co už nechápu a co jsem se nedozvěděl je, jak ticho najít například uprostřed toho velkoměsta. Kniha obsahuje některé zajímavé myšlenky, ale na spoustu otázek se mi nedostalo odpovědí. Autor nezašel moc do hloubky.
Kniha obsahuje poměrně dost zajímavých myšlenek, pravd. A i proto si zaslouží přečíst. Tématem je ticho "které má mluvit". Autor "filozofuje" nad naším přístupem k tichu. K tichu, kterému se většina z nás vyhýbá. Protože "Když jsme vydáni napospas tichu, mysl a myšlenky se začnou rozpínat". A to málokdo z nás chce.
Kniha vám neporadí, jak začít. Co dělat proto, abyste to ticho našli. Ale možná vám zasadí brouka do hlavy a vy tu cestu k tichu začnete hledat.
Knížečka o tom, jak je důležité zpomalit, ztišit se sám v sobě a užívat si přítomný okamžik. Takový úvod do mindfulness.
Radost z ticha. Proč zavřít dveře před hlukem světa ?
V hloubi duše odpověď znáte, přesto není na škodu si to občas připomenout.
Nebo jinak, proč si to nepřipomínat každý den..
Žijeme ve shonu, který si sami vytváříme. Neumíme se zastavit, zavřít oči,
mlčet a zaposlouchat se do ticha uvnitř sebe.
V tomto tichu totiž naleznete odpovědi na vaše nejniternější otázky..
Kniha ma zaujala svojim názvom a po prečítaní aj obsahom :)
Súhlasím, že v dnešnej dobe je ticho luxus.
Súhlasím, že niekedy sú slová na škodu a zbytočné.
A áno, súhlasím, že: " možná, že ticho v sobě obsahuje úžas, ale zároveň i určitou moc, skoro jako moře nebo jako nekonečná sněžná pláň. A ten, kdo nežasne nad touto mocí, se jí bojí. A mnozí se skutečně bojí ticha právě proto. (a proto také všude hraje hudba a všechno přehlušuje)"
Myslela jsem si, že jsem cílovka, ale nějak se to ke mně nedokázalo dostat blíž. Navzdory tématu a jistě i záměru autora se mi zdálo, že jen tak klouže po povrchu a stokrát variuje prohlášení, že ticho je dnes luxus a že ho neumíme najít, ale máme hledat.
Rozjímavé zamyšlení se nad cestou k sobě sama, která je tentokrát tvořena tichem. 33 krátkých kapitol nás zavede na Jižní pól i do vřavy velkoměsta. Kagge se nám snaží připomenout, že ticho v sobě neseme každý. Důležité je na chvíli se zastavit a zaposlouchat se do něj.
Soubor takových věčných pravd, které víte, ale je dobré si je jednou za čas připomenout. Moc hezká kniha, mám jí v knihovně vedle čtyř dohod.
V době tak rušné jako dnes, se ticho stává prakticky luxusem. Lidé se za časem honí, že chvíli klidu nemají, proto se s tichem se vypořádat neumějí. Avšak kniha Vám prozradí, že i ticho může být radostí.
To ticho tak jedinečné je velkým přínosem, kdy hluchý Beethoven ve svém tichu devátou symfonii složil, kdy básník tichem určitý okamžik zdůraznil, nebo když hudba po chvíli ticha začne hrát. Ten okamžik, kdy se člověk od hluku oprostí a myšlenky své utichne, jedině tehdy naše smysly zpozorní a my začneme vnímat to, co je před námi.
Pěkné úvahy jednoho zajímavého člověka a cestovatele o klidu vnějším a především tom vnitřním. Je to příjemné a zklidňující čtení nejen o cestách, sněhu a tichu, ale i o věcech, o kterých dobře vím a snažím se je uvědomovat (a často také trochu násilně ignorovat) jako je vliv technologií na osobnost člověka, hluk města, civilizace... přestože o těchto tématech bylo poslední dobou napsáno mnoho knih, postřehy "tichého" norského polárníka jsou zajímavé, někdy originální a osobité (a občas tak trochu násilně motivační, ale to ze mě možná jen mluví odpor k čemukoliv nucenému).
Líbil se mi především začátek, kde se autorovi podařilo jednoduše popsat důvod, proč ráda cestuji. Konec knihy už nedrží pohromadě, myšlenky jsou neucelené a téma zbytečně nadstavené, stejně jako formát a grafické zpracování knihy, ve kterém je cítit velká snaha o prodejnost. Škoda, mohl to být malý, kapesní, plnohodnotný paperback.
"Které cesty vedou k tichu? Já věřím v putování přírodou. Nechte elektronická zařízení doma a vydejte se někam do pustiny, kde kolem nebude živá duše. Zůstaňte tam sami tři dny a tři noci."
Příjemná, skoro meditační kniha. Přiznám se, nedala mi příliš moudrosti, ale dala mi pocit klidu. Vím, po čem sáhnu, až budu opět potřebovat kus Ticha.
Štítky knihy
Antarktida meditace rozvoj osobnosti, osobní rozvoj populárně-naučné publikace polární badateléAutorovy další knížky
2020 | Radost z chůze |
2017 | Ticho v období hluku |
2021 | Duše objevitelů pólu - Jak nás přežití učí porozumět životu |
Totální pohlazení po duši. Ticho se stává jednou z nejluxusnějších komodit. Na druhou stranu většina lidí se ticha bojí a vyhýbají se mu. Ticho vyvolává otázky, vyplavuje na povrch nepříjemné věci a otázky, které odmítáme a nechceme řešit. Ke knize se opakovaně vracím a pokaždé v ní najdu další skrytou perlu.