Radosti života
František Gellner
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19007/radosti-zivota-19007.jpg
4
247
247
Gellner zůstává skeptikem, nepřizpůsobivým „zlobivým mladíkem“. Tato stylizace vyznívá velmi autenticky, slova pokory by čtenář nalézal jen velmi těžko. Ironie je zbraní bojovníka, rytíře z kaváren a hospod, který se nebál téměř v písňovém tónu vypsat z problémů dobové společnosti, a to činí knihu atraktivní i pro dnešní čtenáře ... celý text
Přidat komentář
Gellner ve sbírce zkoumá různá témata, od milostných eskapád a radostí bohémského života až po deziluzi a existenciální otázky. Jeho básně jsou často zasazené do městského prostředí, kde se střetává s rychlým tempem moderního života, které je zároveň fascinující i vyčerpávající. A já se ptám, změnilo se od té doby něco?
Jedna z mých nejmilejších...
Na dnešek měl jsem pěkný sen
o tobě, moje milá.
Zdálo se mi, však zdálo jen,
že jsi mou ženou byla.
Tvrdý chléb chudoby rádi jsme
v lásce lámali spolu.
Byl večer. Seděli za tmy jsme
u neprostřeného stolu.
Touha má kvésti počala.
Líbal jsem tvoje ruce.
Hlubokým dechem se zdvihala
hruď tvoje dětská prudce... (pokračování uvnitř)
„Nejlépe praštit uměním
a jíti oběsit se!“
CELÁ TATO SBÍRKA JE BANGER ZA BANGEREM
Dvaadvacetiletý literární pankáč bilancuje svůj dosavadní život, a čím víc zjišťuje, že hlavní chyba bude spíš v interním systému, tím víc se drží hesla „No future“. No, zřejmě si myslel, že je to známka punku :-)
Četl jsem ve vynikající edici, doplněné o Gellnerovy kresby z roku 1974, tu fakt doporučuju. Nevím jinak, co bych dodal, snad jen: " Příteli, bratře, pojď se oběsit!"
Nejsem žádný expert na poezii, většinu básní jsem nepochopil. Sbírky krásně ukazují bohémský způsob života a tehdejší dobu, proto tuto knihu doporučuji lidem, které tato témata zajímá, avšak pro běžné smrtelníky je toto dílo dosti nepochopitelné.
Gellnerovy básně rozechvěly strunu v mém nitru. Jeho zdánlivě skeptická až cynická syrová pochmurná poezie je plná citu a rozhodně lahodí mému srdci.
Jsem smutný mládenec, rouhavý cynik,
v rozpuku mládí zhořkl mi svět,
v ovzduší krčem a v zápachu klinik
vypučel písně mé jedový květ.
Děkuju Bohu a děkuju čertu
za plaché chvíle prchavý dar.
Života číši jsem naklonil ke rtu,
piju z ní smutek, bolest a zmar.
Další kniha, ke které bych se asi bez výzvy nedostala. Otevřené básně popisují radosti i starosti mladého autora jsou čtivé. Básnická sbírka se mi líbila.
Klasik české poezie. To samo o sobě by stačilo napsat a nic nepřidávat. Pro mě to však bylo zvláštní setkání s tímto autorem, protože nejsem vášnivým čtenářem poezie, naopak, spíše se jí vyhýbám. Ani vlastně nevím, proč jsem v městské knihovně sáhl zrovna po této knížce, která byla již notně opotřebována a jak jsem záhy zjistil i prosta několika stránek.
Obsahem knihy byly nejen autorovy verše, ale i dobové recenze na tuto sbírku. Z dnešního úhlu pohledu je samozřejmě poněkud legrační pohoršení tehdejší společnosti nad tím, jak F.Gellner syrovým a samozřejmě opovážlivým jazykem vtahuje čtenáře do světa šantánu a lehkých děv, nad tím, s jakým ironickým a sebeironickým úšklebkem popisuje své pijatyky a zahálčivý život, místo toho, aby byl oceněn vybroušený jazyk, hra s češtinou, nečekané pointy a vskutku neotřelý jazyk...Po více než 100 letech nás již samozřejmě nikterak nešokuje obsah Gellnerovy sbírky a snad i díky tomu dokážeme plně vychutnat kouzlo těchto básní.
Velmi zajímavé básně. Některé mě oslovily velmi, jiné méně. A u některých nevím, jak je uchopit.
I kdo má moudrosti nejvíce,
málo jen chápe a myslí.
Kolem nás světů je tisíce,
pro které schází nám smysly.
Všichni mi lhali, všichni mi lhali,
blázna si ze mne dělali.
Přede mnou citem se rozplývali,
za zády se mi vysmáli.
Po letech jsem se vrátila ke Gellnerovi a opět jsem byla nadšená. Ta touha po životě, láska k ženám a alkoholu, ale taky něha a ryzí cit, které z básní prýští, nelze ho nemilovat.
Perfektně připravené vydání Gellnerových básní, fejetonů a esejí vkusně doplněné jeho karikaturami a kresbami. Oceňuji krátké texty od různých českých spisovatelů a básníků, které dokumentují Gellnerovu osobnost jejich očima. A samozřejmě nechybějí Gellnerovy básně plné lásky, něhy, empatie, ale také ironie a cynismu, který místy hraničí až s nihilismem. To, co mnozí vyjadřují bohatými a složitými prostředky, Gellner řekne holou větou. Díky za to! Ke sbírce i veršům se vracím často, básníkův nadhled a náhled na život, na jeho radosti i strasti mě i po mnoha letech stále baví a vrací nohama zpátky na zem :-)
Stejně pochmurné básně jako byl život spodní vrstvy obyvatel v době života básníkova.
Druhá sbírka Františka Gellnera a stejně jako v té první i zde ironizuje a otevřeně pohrdá falešnou morálkou. S otevřeností sobě vlastní popisuje svůj bohémský život. Svou lásku k ženám i k alkoholu. Básně ve kterých se vyznává z lásky jsou plné citu a něhy. A také smutku. Krásná sbírka !
-----------------------------------------------
Nic vyčítat ti nechci, moje milá
........
Můj život bez tebe je k smrti pustý,
a v lásku nevěřím, jež uzdraví.
Však aspoň krev, jež řine se ti ústy,
v přilnutí dlouhém ret můj zastaví.
----------------------------------------------
Já jsem k tobě nepřišel
......
A já k tobě nepřišel
v roztoužení tklivém.
Ruce jsem si zahřát chtěl,
mrtvé ruce zahřát chtěl
na tvém srdci živém.
Už se mi k smrtí protiví
ve svých citech se nimrat.
Už se mi k smrti protiví
bolestí svou se šimrat..
Na tomto vydání lze ocenit, že jako jedno z mála obsahuje i autorovy kresby (proč je to vlastně tak vzácné?)
Klasický Gellner. Básničky moc nemusím, ale ty jeho mě dokáží oslovit. Žil zvláštní život a uměl ho do básní otisknout.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Po nás ať přijde potopa |
| 1974 | Radosti života |
| 1983 | České humoresky |
| 1954 | Domove líbezný |
| 2003 | Po nás ať přijde potopa! / Radosti života / Nové verše / Don Juan |
Četla jsem jakýsi výběr básní, který se sice jmenoval Radosti života, ale Gellnerovy radosti života to nebyly.
Teda některé básně z této sbírky tam byly. Ale nejmenovaly se římskými číslicemi, ale prvním veršem.
A pak ještě nějaké jiné.
Takže ač Gellner dobře píše, ten, kdo ten výběr dělal, udělal dvě základní chyby:
- dal svému sborníku naprosto nevhodný, matoucí název a
- básně vybíral tak, že to vypadá tak, že Gellnerův postoj k životu lze popsat jako "opíjím se, pletu si lásku se sexem a tak nějak vím, že bych se měl za to stydět, a tak aspoň říkám, že se za to stydím."
Básně ale dobrý.