Rady pro život
Allan Pease , Barbara Pease
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/412593/bmid_rady-pro-zivot-s4X-412593.jpg
4
20
20
Kniha světoznámé dvojice vás seznámí s dovednostmi, které potřebujete, abyste dosáhli úspěchu. Autoři uvádějí tři základní prvky lidské přirozenosti: lidé se potřebují cítit důležití, v první řadě se zajímají jen o sebe a mají přirozenou touhu oplácet. Na základě těchto poznatků se dozvíte, jak upřímně chválit, pozorně naslouchat, klást skvělé otázky, udržovat rozhovor, vyvolat dobrý dojem, vytvořit příznivou atmosféru, vyrovnat se s kritikou, přednést přesvědčivý projev a mnoho dalšího.... celý text
Přidat komentář
Tuto knihu mi darovala Dana Goliášová, jejíž komentář je uvedený níže. Tato kniha by se dala zařadit do motivačních knih. Knihu jsem měl přečtenou rychle, byla to jednohubka. Různé rady v knize vedly k jádru věci, žádné obsáhlé popisy. Líbilo se mi, že kniha obsahuje praktické příklady rozhovorů mezi lidmi. Také se mi líbilo, že kniha obsahuje SOUHRN rad, které byly popsány již dříve. Myslím si, že čtenáři si mohou odnést spoustu rad a uvědomit si některé věci, nad kterými nepřemýšleli. Knihu hodnotím na 5*.
Kniha obsahuje 3 části: Postarejte se, aby si lidé připadali důležití, Jak se stát výborným společníkem a Obchodní prezentace. Dočteme se, že lidé se v první řadě zajímají sami o sebe, dočteme se, jak upřímně chválit, jak pozorně naslouchat, jak klást otázky, jak reagovat na kritiku.. Zajímavé byly také kapitoly, Jak mluvit, aby vám naslouchali muži a Jak mluvit, aby vám naslouchali ženy („mužský mozek je uzpůsoben tak, že muž může buď mluvit, nebo naslouchat. Většina mužů nedokáže dělat obě věci současně..“). Dočteme se také, jak si poradit se strachem a obavami. Podnětné byly také kapitoly, jak se správně prezentovat, kam usednout k rozhovoru nebo řeč těla.
Celkově jsem se všemi radami souhlasil a myslím si, že jsou aplikovatelné v praxi. Určitě je důležité umět naslouchat druhým lidem, vyslechnout je a snažit se je nepřerušovat, aby neztratili nit svého vyprávění. Důležité je umět druhého člověka pochválit. Pokud se například zaměstnanec dopustí nějakého prohřešku v práci, vedoucí by to s tímto zaměstnancem měl probrat o samotě, ale nejenom kritizovat, co udělal špatně, ale zároveň vyzdvihnout kladné vlastnosti, které zaměstnanec má. Pokud někomu klademe otázky a druhý člověk odpovídá úsečně a stroze, tak si můžeme pomoci „můstky“ (A to znamená? Například? Jak tomu mám rozumět?). Kapitola Jak si zapamatovat jména byla úsměvná, ale někomu to může pomoci na úplném počátku, když se seznamuje s novým člověkem.
V průběhu mého života jsem absolvoval několik rekvalifikací, ve kterých jsme probírali také prezentaci. Vzpomínám si na kurz PŘÍPRAVA NA PODNIKÁNÍ, ve kterém jsme si nacvičovali prezentaci před ostatními účastníky a lektory. Je rozdíl, pokud člověk komunikuje s jedním člověkem nebo dvěma lidmi a je rozdíl, pokud člověk má předvést prezentaci před více lidmi. Podle mě je důležité zbytečně se nestresovat, mluvit klidně, přirozeně, srozumitelně, je důležité udržovat oční kontakt s ostatními lidmi. Je fajn si připravit nějakou osnovu a nezapomenout na hlavní body, které chceme posluchačům sdělit. Podle mých zkušeností je nejdůležitější začátek prezentace, a pokud se nám povede úvodní řeč, snáze se do toho pak dostaneme a má to hladký průběh během celé prezentace. Pokud se nám úvod nepodaří, zakoktáváme se, nemůžeme si vzpomenout na nějakou věc a mlčíme, tak pak se to s námi poveze až do úplného závěru. Alespoň tak je to v mém případě. Každopádně pokud se nám nevybaví nějaká myšlenka, tak raději přejít na další informaci. Lépe je mluvit za každých okolností než aby bylo úplné ticho. Během prezentace můžeme říct něco humorného, můžeme přispět našimi zkušenosti apod. Záleží to na tom, o jakém tématu chceme mluvit. Někteří účastníci kurzu bohužel nebyli schopni předstoupit před ostatní a předvést prezentaci. Určitě to není jednoduché. Na první pohled se zdá jednoduché mluvit 5 minut, ale nemusí tomu tak být. Nejdelší prezentaci jsem měl asi při obhajobě diplomové práce a to nebyla legrace, ale naštěstí všechno dobře dopadlo. Ať už se jedná o jakýkoliv typ prezentace před lidmi, tak výše uvedené body mohou pomoci lidem, když se budou připravovat na prezentaci. Poslední věty k prezentaci. :) Určitě není na škodu si prezentaci nacvičit před lidmi, které známe, např. před kamarády, rodiči apod. Tím získáme určitou jistotu a získáme větší sebevědomí a prezentace se nám určitě povede. Samozřejmě extrovertům nedělá problémy mluvit před ostatními lidmi, mají to v povaze, nicméně i introverti mohou na sobě pracovat a zlepšovat se ve svých prezentačních dovednostech. Končím. :)
Informace, které mne zaujaly:
Studie prokázaly, že ze všech věcí, z nichž máme v životě strach:
87 % nikdy nestane
7 % skutečně nastane
6 % můžeme do jisté míry ovlivnit
Lidé si pamatují:
10 % z toho, co slyší
51 % z toho, co vidí a současně slyší
92 % z toho, co vidí a současně slyší a do čeho se zapojí
Přehledné, moudré a pravdivé. Kniha, ke které by se člověk měl stále vracet a nejlépe ji mít neustále po ruce a připomínat si její rady. Sama jsem zkusila praktikovat a skutečně je neuvěřitelné, jak se lidé rozpovídají, když přestanete mluvit o sobě, ale zajímáte se pouze o ně. A spousta dalších skvělých postřehů v chování, tak samozřejmých a přitom někdy tak těžko dodržovaných.
Pár docela užitečných rad v knížečce na sto stránek. Nejdůležitější je přijmout to, že každý člověk se nejvíc ze všeho zajímá o sebe a chce mluvit hlavně o sobě. Ego neumí být jiné než egoistické. I pokud děláme něco extra bohulibého a užitečného pro hladové sirotky, je to pro náš vnitřní ušlechtilý pocit.
Podle jednoho citovaného průzkumu prý ženy opouštějí častěji muže, kteří jim nevěnují pozornost než ty, kteří je týrají a jsou panovační. Tak moc toužíme po uznání a pozornosti...
Trochu americké a zaměřené na úspěch v prezentacích, ale jinak celkem dobře a stručně napsané.
"Vyhýbejte se hádkám. V hádce zvítězíte jen málokdy, dokonce i když máte pravdu."
V knize jsou uvedeny tři hlavní prvky lidské přirozenosti: lidé se potřebují cítit důležití, hlavně se zajímají o sebe a mají přirozenou touhu oplácet.
Je to tak nějak samozřejmé, ale uvědomujeme si to a umíme to využít? Já si to vůbec neuvědomila.
Dozvěděla jsem se například : jak upřímně chválit , jak pozorně naslouchat a udržovat rozhovor, jak se vyrovnat s kritikou. Knížku si nestačí přečíst jednou , ale budu se k ní vracet . Spoustu tak samozřejmých věcí nemám v sobě zažitých. Doporučuji.
Stručný a jednoduchý rádce, jak komunikovat v běžném životě. Krásná připomínka toho, co by mělo být samozřejmostí.
Jednoduše, stručně popsané tipy a rady do života. Žádné zbytečné plýtvání papírem. Další skvělá kniha od Peasových.