Rajská zahrada
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/5181/bmid_rajska-zahrada-glO-5181.jpg
4
143
143
Román vydaný posmrtně Hemingwayovou ženou, plný autobiografických prvků o mladém spisovateli a jeho netradičním manželství.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1991 , PráceOriginální název:
The Garden of Eden, 1986
více info...
Přidat komentář
"Teraz mu bolo jasné, že slona zabijú, a nedalo sa s tým nič robiť. Zabili by aj mňa, aj Kiba, keby sme mali kly zo slonovej kosti. Dočerta, aj s lovcami priateľov!"
Musím říct, že kromě povinné četby Starce a moře na základce (ano, nechápal jsem to) kdysi dávno jsem se k E. H. neměl čas a chuť dostat, takže tohle bylo mé první seznámení. No, napsané kloudně, příběh jako varianta na milostný "dobrovolný" trojúhelník, šílenství, hysterii, snad i hledání nějaké sexuální identity a konec lásky poněkud překombinovaný - člověk si taky nutně říká, kde končí autobiografičnost a začíná fikce. Zlatá nudící se a nečinná mládež je sama celkem nudná, Kateřina se jako magor projevuje hned od začátku a je to asi nejméně sympatická postava z celého trojúhelníku. Ale ani hlavní mužská postava nezískává příliš mnoho sympatií, hlavně proto, že nudí. Zajímavá je inkorporovaná povídka se slonem, to mi na příběhu přišlo asi nejsilnější.
Zase ale musím říct, že lituju, že to autor nedokončil, protože by mě celkem zajímalo, jak by to v dalších dvou třetinách knihy pokračovalo.
Hemingway toto dílo psal 15 let. Nedivím se, to chce čas na vymyšlení takové sračky.
Byť byly postavy mírně řečeno zvláštní, děj byl zajímavý a kniha se díky mnoha dialogům četla velmi dobře. Těžko říct, zda měl příběh vyplynout jinak, když byl vydán posmrtně.
No trochu iné, na čo som pri autorovi zvyknutá, no ale prečo nie? David je zaujímavý mladík, spisovateľ, ale jeho manželka má zo začiatku vytáčala. Postupne som ju začala aj chápať, skôr ľutovať. Ona sama nevedela, kto vlastne je, alebo kto chce byť. No a neskôr sa do ich vzťahu zamieša ďalšia žena a myslím, že ani jeden už asi nevie, čo vlastne chce.
Velmi bizarní příběh z pera slavného Ernesta Hemingwaye. Nedá se ani říct, že by snad po paty sahala jedné z autorových stěžejních děl Stařec a moře. A upřímně jsem tolik z tohoto díla necítila jeho "rukopis" jakoby to snad napsal někdo jiný. Ano četla jsem horší knihy - proto hodnocení 4 hvězdy.
Četla jsem před mnoha lety, takže už si děj moc nepamatuju. Příběh se trošku vymykal jiné autorově tvorbě, ale překvapivě mě to bavilo. Bylo to čtivé, možná maličko předvídatelné a snad i trošku jednoduché, bez hlubokých myšlenek, přesto nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo...
Tohle bylo hrozné zklamání! Nesympatické až otravné postavy vyobrazené neskutečně ploše. V příběhu se vlastně nic nedělo. Pořád seděli někde v hotelovém baru pili koktejly, v lepším se šli okoupat na pláž, nebo nakoupit popřípadě se pomilovali. Něco tak špatného jsem od Hemingwaye nečekal.
Knihu jsem přelouskal jen proto, že jsem nevěřil, že to může být tak hrozné a pořád jsem čekal kdy mě ta kniha překvapí a přijde nějaký příběhový zvrat, nějaká pointa, nějaký hlubší smysl, nějaké dokreslení postav. Ale toho se čtenář nedočká.
Jednu hvězdu dávám jen proto, že se stydím dát pod jméno Hemingway méně.
Vzhledem k posmrtnému vydání je pravděpodobné, že to je celé jen nějaký hrubý náčrt, který měl být ještě rozvinut. Jako když sochař nejdříve vytesá hrubou siluetu postavy a potom dolaďuje detaily. Nějaký vysněný koncept knihy a tématu, ale pro vdechnutí nějakého kvalitního literárního rozměru Hemingway možná neměl čas, chuť nebo odvahu vzhledem k tématu jakéhosi milostného polyamorního trojúhelníku, který na tu dobu mohl být pořád dost kontroverzní. Potom takový polotovar nemá smysl číst jako plnohodnotnou knihu, ale maximálně jako zajímavost, která ovšem nenadchne.
U EH se nepředpokládá, a snad ani autor sám nedopouští, aby se člověk probíral knihou pouze jako pasivní čtenář. Základní věci, problémy, jsou podávány po malých dávkách , v náznacích, pak je na nás samých, jak rychle nám to "zapálí" a vytušíme, co se vlastně na stránkách děje. Jednotlivé narážky se musí poskládat do sebezapadající skládačky, ale přesto si až do konce nejsme jisti, jaký obrázek se vyloupne a nejednou jsme výsledkem ohromeni. Nedílnou součást EH a jeho prací tvoří to, co měl rád, čemu se věnoval (většinou to hrubě chlapské). To buď popisuje tak, že se stávají hlavním tématem nebo jsou prostě jen přítomny a dotvářejí osobnost hrdinů. Některé z nich přijmeme za své, alespoň po dobu čtení, některé nás zavádějí až k odmítnutí a odsouzení, ale to všechno k příběhům a k samotnému autorovi zkrátka patří.
Rajská zahrada vyšla posmrtně a působí trochu odlišným dojmem než ostatní práce. V jiných knihách je přítomna živelnost, jakýsi vnitřní neklid. V Zahradě se láska dvou mladých lidí vytrácí neobvyklým způsobem, a je nahrazena jinou, odchází do šedého neurčita. Po přečtení zůstává pocit něčeho nedokončeného a veliký otazník ... alespoň u mě ;-).
Nedočetla jsem. Vůbec jsem nepochopila, proč ta kniha byla napsána. Příběh mne nezaujal. Zbytečně rozvleklé a o ničem.
Hemingway patří mezi moje oblíbené spisovatele, četl jsem od něj už několik knih. Pokud porovnám všechny knihy, které jsem od něj četl, tak bych řekl, že tato kniha patří mezi ty slabší, které napsal. Na knize pracoval dlouho, kniha vyšla po autorově smrti. Autorův styl jsem poznal, ale tuto knihu bych hodnotil průměrně.
No, do pulky knizky jsem z toho byla dost hodne rozpacita, ale pak mi nazor zcela zmenila pasaz, kde David rika, ze jejich pribeh vubec nechce vydat. A co jestli to tak opravdu bylo, ze Hemingway nechtel knihu nikdy nechat vydat? A co zmuze, kdyz rukopis po jeho smrti najdou a vydaji? Rekla bych ze toto dilo je mnohem vic autobiograficke, nez jine jeho knihy, uz jen co se tyce povidek z lovu. Nakonec jsem prestala vnimat zmateny milostny trojuhelnik a kniha me ke konci uplne pohltila.
Mně se tedy kniha líbila,ikdyž je psaná trochu jinak a,jak se píše,děj je nekompletní.Líbánky,trávené na jihu Francie a ve Španělsku,kde David píše román,narušuje jeho mladá žena,která se od začátku chce změnit.Domáhá se jiné role a celkově má problém s vlastní identitou.Vstupem jejich společné přítelkyně Marity dochází ke změnám,které lze očekávat.Myslím,že ani vstupy a popisy z Afriky nejsou nudné,dá se v nich vyčíst Davidův vztah s otcem.Otevřený konec mi nevadí.
Na knihu jsem se velmi těšila, ale musím říct, že Mé docela zklamala. Omývají se tam dokola stále ty samé věty, postava bourna mi vadila. Podpantoflak bez názoru. Kateřina byla zase dost blázen.
Nicméně, zápletka zadna. Je to porad to samé. Každý den se váli na plazi a piji alkohol. Az asi po 80 stranách nastane změna, kdy se k nim přida Marita a dále se pokračuje ve stejných kolejích. Kniha bez závěru.. nebylo to úplne špatne, jen mi kniha přišla dost utahana a o ničem
Na knihu jsem se velmi těšila, ale musím říct, že Mé docela zklamala. Omývají se tam dokola stále ty samé věty, postava bourna mi vadila. Podpantoflak bez názoru. Kateřina byla zase dost blázen.
Nicméně, zápletka zadna. Je to porad to samé. Každý den se váli na plazi a piji alkohol. Az asi po 80 stranách nastane změna, kdy se k nim přida Marita a dále se pokračuje ve stejných kolejích. Kniha bez závěru.. nebylo to úplne špatne, jen mi kniha přišla dost utahana a o ničem
Kromě Starce a moře jsem žádnou hemingwayovku nečetla. Rajská zahrada je tedy téměř premiéra. Zpočátku jsem to moc nechápala, vůbec mi to nesedlo a bojovala jsem s tím, že knihu odložím a někdy v budoucnu se k ní vrátím. Jak ale postupoval děj, autorův styl se změnil a z počátečních náznaků, kdy jsem si musela spoustu věcí domyslet, se stal příběh, který se skvěle četl.
Kateřina byla rozpolcená osobnost.Měla potřebu si Davida neustále podmaňovat,manipulovat s ním.Do toho poznali Maritu,která Davida ctila jako spisovatele,fandila mu.Zvláštní.Líbila se mi.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2015 |  Stařec a moře |
| 1974 |  Sbohem, armádo |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Toto je opravdu velmi zvláštní kniha o milostném trojúhelníku. Kateřina, hlavní hrdinka, mi lezla na nervy. Stále jsem se ptala, o co jí vlastně jde. Jestli je skutečně tak manipulativní, bezohledná nebo je zatím ještě něco víc... Jestli skutečně to, jak se chová a co svým jednáním vyvolává, opravdu chce. Oproti tomu Marita se mi moc líbila a přála jsem jí. A u Davida jsem nechápala, proč se až tak moc podvoluje... Za mě je to zajímavá knížka, kerá stojí za přečtení a velmi bych si přála vědět do jaké míry je autobiografická.