Rajské peklo
Xavier Herbert
Generační román z doby osidlování severní části Austrálie evropskými přistěhovalci. Zapůsobí do široka rozběhlým a napínavě utvářeným dějem, oživeným pestrou směsicí osob – domorodců i přivandrovalců – nejrozmanitějších charakterů. Zároveň dá i nahlédnout do složitého problému střetání a splývání domorodého živlu s cizím. Verše přebásnil Jiří Valja.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1986 , Svobodné slovoOriginální název:
Capricornia, 1938
více info...
Přidat komentář
Kniha to byla trochu jiná,než jsem si představovala když jsem si ji vybrala ke čtení . Podle mě to nebylo klasické osidlování ,spíš mi to přišlo jako líčení života bílých,míšenců a černochů . Jakoby tam všichni žili odjakživa.
Společnost rozmanitá,příroda drsná .Líbila se mi ,ale jednou přečíst stačí.
Ne příliš známá, ale přesto výborná kniha. Vzpomněla jsem si na ni po přečtení Kořenů od A. Haleyho, přestože už je to dlouho, co jsem ji měla v ruce. Určitě doporučuji k přečtení.
Drsná kniha z drsné země. Výborně napsaná, ale její hořkost bude dlouho rezonovat ve vzpomínkách.
Právě jsem dočetla. Knížku jsem docela "zhltla", dobře se mi četla a seznam postav, který mne na začátku knihy trochu vyděsil, jsem prakticky nepoužila :-). Nejvíc mne zaujal - souhlasím s vandalkou - Andy McRandy a jeho (potažmo autorův) názor na problematiku domorodého obyvatelstva Austrálie, v té době to byl myslím názor nepříliš rozšířený... Odebírám jednu hvězdičku za otevřený konec - otevřené konce považuji za podpásovku od autora. Sága rodu Shillingsworthů by (pro mne) mohla ještě pokračovat...
Capricornia je termín, který se někdy používá pro označení severní Austrálie (nad obratníkem Raka), a právě ten si autor zvolil jako název svého románu. A není divu, v příběhu se objevuje široká paleta postav, některé jen na okamžik, jiné vydrží déle, ale v konečném důsledku příběh nemá jednoho hlavního protagonistu, ale zachycuje spíš odraz stavu země a jejích obyvatel té doby. Do Capricornie, dlouho bělochy neosídlené oblasti, nehostinné, tropické, zákeřné, přijíždí roku 1904 dva bratři, Oscar a Mark Shillingsworthovi, aby zaujali v tomto zapadákově prestižní místa úředníků. Na jejich osudech, osudech jejich potomků, sousedů, přátel i nepřátel, se před námi rozvíjí příběh tropické Austrálie a její zaostalosti, rasové nesnášenlivosti a příkoří, o chybách, nehodách a šťastných náhodách, které tvoří život.
Přestože působí autorův tón při popisování neradostných životních osudů postav poněkud odtažitě, právě tento odstup přiměje čtenáře se zamyslet, jak by asi vypadal jeho život podobně shrnutý do jedné kapitoly. Jenou zajímavou postavou je chovatel dobytka Andy McRandy. Na rozdíl od ostatních protagonistů se v příběhu vyskytuje pouze sporadicky a o jeho životě nevíme prakticky nic, ale je to právě jeho hlas, který je hlavním nositelem poselství románu a vyjadřuje autorovy názory k rasové problematice Austrálie. Xavier Herbert byl na svou dobu odvážný spisovatel, svou knihu napsal již v roce 1932 (třebaže tiskem vyšla až o šest let později), v době, kdy se vláda i obyvatelé chovali k domorodým Australanům absolutně hanebně a leckdo je nepovažoval za inteligentní lidské bytosti. Herbert pracoval jako Ochránce domorodců (Protector of Aborigines) v severoaustralském Darwinu, a nebál se vyslovit na danou situaci svůj nepopulární názor. Jeho postavy jsou živé, jejich pohnutky jsou pochopitelné a jejich osudy podobně neveselé napříč rasových spektrem. Přečetla jsem po dočtení Capricornie ještě další (výbornou) knihu, ale stejně na Rajské peklo stále vzpomínám, uvízlo mi v hlavě. Rozhodně si musím od Herberta přečíst ještě Poor Fellow My Country.
Probírám knihovnu. Jo, tohle bylo něco, co jsem hltala. Napínavý příběh ze syrové přírody, silní muži, nenadálé zvraty... Dobře, že byl výčet těch mnoha postav hned na počátku knihy. Je jich opravdu hodně. Že bych si tuhle četbu ještě někdy připomněla? Třeba jen letmým prolistováním? No, možná. Nevím, jak bych ji ohodnotila, vím, že tenkrát bych určitě dala 100 %, ale nevím, jestli i teď. Tak ji dám stranou a po čase uvidím.
Drsné. Historie vztahů mezi bílými osadníky a původními aboriginskými obyvateli je historií bezpráví, útlaku a nespravedlnosti. A ten konec .... ten mě úplně dostal.
Autor byl frajer, napsat román s takovým pojetím ve třicátých letech 20. století, kdy myšlenka rovných lidských práv ještě nebyla v módě a bílá nadřazenost byla hluboce zakořeněná. Před jeho lidskostí i odvahou smekám.