Rakovinu nevyléčíš
Denis Leary
Smrtící gagy z arzenálu ultračerného humoru. Dynamitové nálože odpálené pod svatými tabu politické korektnosti. Drogy, sex, smrt, hovězí, rakovina plic, Ježíš v McDonaldu, uříznuté penisy... a překvapivě vážný podtext, jakmile odezní chuť ostrého koření. Americký spisovatel, hudebník, herec a režisér Denis Leary napsal Rakovinu nevyléčíš v roce 1990 původně jako jevištní monolog pro Mezinárodní umělecký festival v Edinburghu a navzdory protestům z jistých kruhů za ni získal Cenu kritiky. Následně byla Rakovina provozována v londýnském West Endu, v New Yorku, doznala knižní podoby, televizního zpracování a úvodní píseň Jsem kokot zabodovala v nezávislých hitparádách. ... celý text
Literatura světová Humor
Vydáno: 2004 , Argo , DokořánOriginální název:
No cure for cancer, 2002
více info...
Přidat komentář
Tenhle druh humoru mi sedí, místy černý, naprosto nekorektní. Četla jsem několikrát a vždycky jsem se znovu zasmála.
Tohle byla fakt divná knížka. A byla skvělá!
Umíte si představit, že by někdo vzal třeba Menšíkovo silvestry a tak jak to na kameru Vladimír vykládal by to slovo od slova přepsal a vydal? (Počkej, to se vlastně stalo, https://www.databazeknih.cz/knihy/dary-vladimira-mensika-aneb-stromecek-meho-veseleho-zivota-135896 lepší příklad najdi...)
Tak jinak, on je to vlastně stand-up, takže kdyby někdo napsal co povídá na jevišti třeba Knor nebo Pavlásek.. (zase blbej příklad, Kochy, i tohle už někdo udělal... https://www.databazeknih.cz/knihy/komici-s-r-o-68859)
Tak Dylan Moran. Anebo Louis C.K. a nebudu to hledat.
Je to Stand Up speciál ze začátku devadesátých let. Hodně jmen, do kterých Denis šije dneska znát nebudete. Hodně jich je nadčasových a hodně věcí předpověděl (new York dávno před 9/11).
Je to hodně cynické, černé a na živo to musela být pecka. V knížce to trochu postrádá tu jevištní stránku, a český překlad připomíná dabingy z raných devadesatek, snad proto mi z nějakého důvodu při čtení v hlavě běžel "jednohlasý rychlodabing" hlasem Gustava Bubníka, neptejte se proč.
Knížku jsem dlouho sháněl, trochu nechápu, jak mě mohla míjet. Kdybych ji objevil před dvaceti lety, užil bych si ji naplno a přidal šestou hvězdičku.
A teď jdu googlit, koho hrál Denis Leary v jednom z mých nejoblíbenějších filmů "Nabitá zbraň"....
Rychlo oddechová kniha. Někde mezi černým humorem, sarkasmem a ironií byla i hlubší myšlenka a přesah, který mě donutil se zamyslet. Občas jsem se pousmála, občas zamyslela, za mě fajn ????
Upřímně – Denis Leary byl pro mě doposud neznámý člověk, neměla jsem tedy ani tušení o jeho profesi. Začátek knihy pro mě byl šok. Vychvalování drog? Jako cože?! Chvilku mi trvalo zvyknout si na formu zpracování, naštěstí mi černý humor a sarkasmus nevadí. A že je ho tu požehnaně! Některá témata mi seděla víc, jiná míň. Místy se objevily části až překvapivě dojemné (jak Denis mluví o svém otci, případně o dětech, které přirovnal k prázdné schránce) a nebo trefné (úvahy o ne/jezení masa).
Na jednu stranu jeho psaná one man show uškodila písničkám (bez hudby nuda) a chybí atmosféra, která na takových vystoupeních zřejmě bývá. Na druhou stranu stojí za to si některé odstavce přečíst důkladně, v klidu a zamyslet se.
Co se týče zmiňovaných osob, většinu z nich jsem neznala. Přece jen jsem jiný ročník. Takže
velké díky za osvětu v zadní části knihy, rozšířilo mi to obzory.
kniha je naprosto boží, při čtení se dostavují těžké záchvaty smíchu, škoda že je už ji nikde nemaj.. Knihu jde přečíst za jedno odpoledne.
No, 3 nebo 4 hvězdy, jak kdy. Cigára, pivo, dřevěné obložení a šíp v hlavě. A hlavně, kokain a kalhoty do zvonu. A ještě Bee Gees, takže vlastně asi hodně dobré. A naživo by to muselo být skvělé.
Tak tohle je pro mě úplně mimo, po asi třiceti stránkách jsem to vzdala. Slovní průjem, který mě vůbec neoslovil, ani mi nepřipadal vtipný, i když se v něm asi skrývá dost pravdy o lidech, kteří vidí život úplně jinak než já. Jedna hvězda za odvahu a za úvodní píseň.
Wow! Tahle kniha je biblí všech milovníků sarkasmu. Na každé stránce se prostě musíte smát. Ideální dárek pro tátu k Vánocům.
Mimořádně osvěžující čtení. Potvrzením kvality pak je fakt, že ač bylo dílo napsáno zkraje 90. let, na aktuálnosti od té doby jen získalo...
Jedna z kníh, ktorej humor ma ani trochu neoslovil. Som šokovaná ohlasom tejto knihy a neviem pochopiť, čo toľkých nadšencov dokázalo očariť. A to nie som žiadny puritán ani nič podobné, ale v tak otrasnom humore, ktorý sa tvári ako bohvieaké terno nevidím ani za mak vtipnosti.
Co se týče této knihy, jde o to, jestli vás tento humor osloví, nebo ne. Pokud ne, tak vás to bavit nebude a nic vám to nedá, nejspíše budete hodnotit dosti při zemi. Pokud ano, je možné, že se budete smát nahlas (jako já u části se zvonáčema, tu miluju) a možná se ke knize budete i vracet. Můj humor je dosti vytříbený, ale tohle mi prostě nějak sedlo. Sarkasmus a černý humor, no proč ne? Vítám.
Já osobně jsem se nemohla dočkat, až se mi tahle knížka konečně dostane do rukou. Vlastně jsem nic podobného doposud nečetla, ani jsem o tuto knihu nikdy ani náznakem nezavadila, ale moc jsem si ji chtěla přečíst, to lákadlo neznámého, jiného a "zakázaného" bylo velké. A moje očekávání se splnilo, byla jsem naprosto nadšená. Bylo mi 17 a bylo to pro mě celkově něco super nového. Nevím, jestli to bylo mým věkem, ale i teď po deseti letech si v ní ráda počtu a bavím se zas, i když už tomu třeba rozumím zase trochu jinak a lépe. Nikdy bych neřekla, že zrovna taková kniha mě bude bavit, ale to je na tom právě to nejlepší, jsem ráda, že se mi dostala do rukou.
U Learyho jsem se smála nahlas i v MHD. Přestože plné nepříliš veselých věcí, psáno tak, že padnete nazad. Rychle proudí jak rozbouřená řeka, jen jen se vylít z břehů.
"Dramatická četba" této knihy v podání herců z projektu www.listovani.cz měla obrovský úspěch mezi našimi studenty. Tři měsíce poté jsme v knihovně potkávali nezvykle velké množství mladých lidí :o))
Rakovinu nevyléčíš
Přesný opak knihy Derviš a smrt, kterou jsem četl předtím. A vlastně zároveň opak současné většinové literární tvorby. Vtipná, svižná, silně nekorektní, přiměřeně tolerantní, avšak prakticky neznající supertoleranci (natož nynější nesmyslnou hypartoleranci), prostě masakr. S řadou autorových názorů sice nesouhlasím, ale pod jiné bych se klidně podepsal.