Rána(,) milostivá
Radek Kolínský
Protože jitra mohou být i vlídná, proto Rána(,) milostivá. Může jít také o odpověď laskavé ženě, když zaslechla třesk, dunění, střelbu. A krom toho, začátek závorky, její konec a čárka mezi nimi graficky připomíná právě něžné pohlaví - od pasu dolů. Mnoho slov se těší mnohovýznamností. Poezie létá nebo ční všude kolem nás, ale je to mimořádný pocit ji zachytit a pustit k sobě co nejblíž. Následujícími stránkami nás #basnikvteniskach pouští do svého poetického světa. V něm častokrát užívá prožitku, zážitku a tíživé lehkosti spojené s okolím, věcmi a situacemi.... celý text
Přidat komentář
To si takhle jdu v práci po*ebaný, čumím si to do regálu a najednou, no to mi posol párek ta osoba se jmenuje stejně jako já, chvilku váhám a pak se jednoduše rozhodnu to přečíst... Je to až hnusně lidský ale výborný.
Co napsat o této drobné sbírce? Stále se ve mně rozkládá. Pocity smíšené, ale veskrze pozitivní. Bylo to příjemné a velmi rychlé čtení, které mě nesmírně bavilo a místy i pobavilo. Autorova přímočarost je velmi osvěžující.
Stále se s poezií oťukávám a kvituji, že jsem s Rána(,) milostivá neudělala chybu.
Civilní poezie, u které čtenář ocení její místy až prostou přímočarost. Téměř postbeatnické zaznamenávání každodennosti, ovšem bez umělé stylizace, jakou se vyznačují texty autorů, kteří se pozérsky k odkazu (post)beatníků hlásí. Tím však nechci říct, že verše tu jsou výhradně nemetaforické a zásadně přímé a neobrazotvorné (jako tomu bývá u básníků, kteří si dali za cíl, že budou moderním Bukowským, aniž by Bukowského pochopili). Naopak, některé obrazy a metafory zde jsou naprosto výborné, a právě kombinací zmíněných a oněch ničím nezaobalených "obyčejných popisů" je sbírka nejzajímavější. Jistě, podobných knih existuje mnohem víc, Kolínský nepřichází s revolučním stylem psaní. Ale možná právě proto, že se o nic takového jeho poezie nesnaží, je sympaticky upřímná a ty obrazy mají sílu.
Drobná poetická jednohubka. Potěšila a něco zanechala.