Rania: Příběh zasvěcení
Dane Rudhyar
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/446885/bmid_rania-pribeh-zasveceni-VL7-446885.jpg
2
2
2
Rania je podivuhodná novela o duchovním putování hrdinky téhož jména a jejím osudu naplněném nadějí i zoufalstvím, temnotou i světlem, láskou i bojem. Epické vyprávění hudebního skladatele, astrologa, filosofa a všestranného umělce Dane Rudhyara, inspirované jeho vlastním životem i osudy jeho přátel, představuje líčení lidského osudu poznamenaného tragickou cestou individualizace i svízelným putováním po transpersonální stezce z hlediska autorovy filosofie. Hrdinka zápolí s vlastní vášnivou povahou i okolním světem o vymanění z podmíněnosti a nalezení duchovní podstaty a přitom se nevyhnutelně střetává se silami temnoty vlastní duše i duchovních světů. „Rania je příběhem silné, neobyčejné ženy, jejíž život je naplněn extrémy světla a temnoty, krásy a tragičnosti. Tuto práci jsem koncipoval jako jakousi symfonii, zahrnující tři dějství. Zdůraznil jsem poetickou a hudební formu pomocí délky jednotlivých kapitol, resp. slok: na začátku jsou kapitolky krátké, posléze, když se děj zvolní a uklidní, se prodlužují. Ve druhé části symfonického vyprávění se děj zpomaluje, formální užití krátkých kapitol už není zapotřebí. Znovu se objevuje až ve třetí části, která končí vzpomínkou na počáteční heroické téma oběti semene. Děj Ranii je zhuštěný, leckdy dramatický, přeskakuje z jednoho vrcholu na druhý – v současnosti by se asi hovořilo o ‚vrcholných zážitcích‘. Postavy se objevují na pozadí společenských a přírodních scenérií, jež jsou načrtnuty zhruba, z hlediska svých bytostných rysů.“ Dane Rudhyar... celý text
Literatura světová
Vydáno: 2020 , MalvernOriginální název:
Rania: An epic narrative, 1973
více info...
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2003 |  Astrologická mandala |
| 1997 |  Astrologie transformace |
| 2002 | Astrologická znamení |
| 1999 | Lunační cyklus |
| 1995 | Za hranicemi individualismu |
Transcendentní, iniciační, transformační a „semenný“ román filozofa, skladatele a astrologa Dane Rudhyara jsem si koupila na Rudhyarovském symposiu, které proběhlo v létě v Praze. Autora neznám, pouze mám povšechnou povědomost o tom, o koho jde z textů astroložky Martiny Lukáškové, která ve své práci čerpá právě z jeho astrologického díla.
Zjevně nejsem cílová skupina, nedokážu rozpoznat silné poselství románu, jeho symboliku a skryté významy. Rozuměla jsem tomu, že jde o proces proměny individua a směřování k cíli sebeobětování vyššímu smyslu, které se v ději několikrát opakuje. Sloh i děj samotný je ale pro mě přespříliš exaltovaný, přepjatý, a sebestředný, na každé stránce najdeme slovo „jáství“ minimálně jednou; dobře se mi to nečetlo. Vadily mi podivné až praštěné popisy přírody, které ovšem přičítám době a filozofické atmosféře, ve které vznikly. V knize je jen nemnoho míst, které mě zaujaly, ale jen v krátkosti zmíněné životní osudy Raniina partnera Borise bych si přečetla mnohem raději, to mě zaujalo. Protože tato kniha má jednoznačně pozitivní recenze a za hodnotnou ji považují lidé mnohem moudřejší a rozumnější než já, beru všechnu vinu na sebe a uznávám, že moje negativní hodnocení vychází z mé natvrdlosti.
Přidávám několik úryvků, abyste si udělali sami obrázek:
„Venku, ve večerním chladu kvílely vodní sirény a sténal umírající obzor, naříkaje pro ztracené skály a pahorky, zbavené svého jáství příšeřím.
...
Potřeboval být sám, a pokud možno nikdy nepromluvit. Je podivné, jak člověku uniká duše vyřčenými slovy, její vyzařování se rozptyluje v prázdnotě nechápajících a nepozorných myslí, bez užitku se ztrácí nebo znečišťuje.
...
Uvědomila si, že na této rovině skutečnosti byla zapotřebí jediná věc: aktivita. Bytost musí naplnit svou funkci aktivitou, neosobní a nesobeckou aktivitou; to je všechno. Nebýt připoután k ovoci činů. Nenechat se připoutat a také nespoutávat druhé.
...
Gigantické hlubiny se stále dmuly. Jejich bláznovství nemělo konce; světlo, výsměch, jenž má okouzlit Zemi, aby ze svého dychtivého těla vydala šťávu, aby si dala záležet na ovoci a semenech; a potom? Strašná hnědá smrt léta bez deště, která by nechala ležet zemi ladem, nebýt slitování mlhy.
...
Na vzdálenějších skalách, ponořených do zpěněných vln, se pohybovali tuleni. Ti obří mořští červi vypadali jako groteskní pokusy života vyklouznout z vody. První zrození ke světlu; tragická, předem prohraná bitva. Mořské bytosti omráčené sluncem a větrem. Vydávali zvuky; smáli se nestvůrně. Naříkali nad bezmocí svého bytí pod bláznivými mořskými racky, kteří pokřikovali v démonickém výsměchu neohrabanosti těch živočichů dole.“