Ranní přání
Natascha Lusenti
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404989/bmid_ranni-prani-z86-404989.jpg
4
56
56
Emilia se nastěhovala s několika kufry a dvěma milovanými kočkami do bytu ve starém paláci. Ztratila práci, je bez závazků, doufá, že na novém místě se znovu nadechne a začne nový život. Ale je zklamaná. Starousedlíci na ní hledí s nedůvěrou. Její kočky vyvolají nepříjemnou reakci sousedky. A pak jí to napadne! Každé ráno připíchne na vývěsku ve vstupní hale u schránek několik řádků: příběh, vzpomínku, pocit, naději, přání. Jednoho dne najde na svém příběhu přilepený dětský obrázek, žlutého panáčka. Díky jemu získá prvního přítele, malého Nicolu a sblíží se i s jeho otce, pak prohodí pár slov se starou osamělou Ginou a dům pro ni postupně přestává být nepřátelským územím. Všechno ale změní jediná SMS…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2019
,
Fortuna Libri (ČR)
Originální název:
Al mattino stringi forte i desideri, 2018
více info...
Přidat komentář
Trochu som váhala, či dať 4 alebo 5 hviezd, ale ako som si prečítala komentáre, rozhodla som sa pre 5 hviezd.
Kniha je napísaná krásne a prečítala som ju na jedno posedenie (7 a pol hodiny). Ide o skutočné pohladenie na dušu a naozaj si myslím, že ak nie ste prázdne nádoby, zabaví vás.
Pokiaľ prázdne nádoby ste, prečítajte si radšej Cooka alebo inú kravinu.
Zvažovala jsem zda dvě nebo tři... Dala bych 2,5*
Proč? Protože anotace a obálka jsou zde přitažlivější a lepší než obsah...
V určitém věku, byť nebyl u hlavní postavy přesně specifikovaný, už není bujná dětská fantazie přitažlivá. Neříkám nezachovat si "kousek nebe a barev", ale převzít zodpovědnost, racio, řešit problémy. Chvíli jsem přemýšlela, jestli se neukáže, že jde o nějakou formu autismu, byla by to ta lepší varianta. Mít totiž takhle "škráblou" sousedku, asi se také držím dál. Jak se i v knize rozebírá - každý má své problémy, své chyby, své zvláštnosti, ale... V rozvláčnosti myšlenek a fantazií jsem se při čtení ztrácela a později začala přeskakovat. Bohužel i ty pěkné myšlenky a zásadní informace ze života Emilie v balastu zanikaly. Děj v podstatě žádný :-/ Potud dvě hvězdy.
Třetí za jedinou, pro mě nosnou linii příběhu - křehké, ale silné přátelství s paní Ginou...
Nevím, zda se mi kniha líbila nebo ne.
Líbilo se mi, že se děj odehrávala vlastně téměř celý jen v jednom paneláku, ale byl zbytečně dlouhý, chvilkama o ničem, a takový zvláštní způsob vyprávění.
Čtenář byl nucen stále nad knihou přemýšlet, co tím chce autor vlastna sdělit do života i ze života.
Nelíbilo se mi to, strašně rozvláčněný příběh, který měl možná dobrou myšlenku děje, ale nějak se to nevyvedlo. Koukám, že lidem zde se kniha líbila, oslovila je a měla jim co říct. Tak super, tak ji možná ještě někomu zvládnu prodat :)
Tato kniha je psaná velmi zvlastnim způsobem.Trochu mi připomíná Amelii z Montmartru. Je to čtení pro premyslive a citlivé lidi. Musela jsem si na její styl zvyknout,ale poté se mi líbila čím dál více.
Tato kniha byla krásné pohlazení po duši :-) Nádherně napsaná, přála bych si více takových knih. Jsem ráda, že ji mám ve své knihovničce....
Čekal jsem dle recenzí že bude lepší, příběh ,,života,, neurazí, dočetl jsem až do konce.
Kniha se ke mě dostala, přesně v dobu kdy jsem ji potřebovala. Ale uznávám, že asi není pro každého.
Do pribehu jsem se nejdriv nemohla zacist, trvalo mi to dlouho, ale jsem rada, ze jsem vytrvala. Nakonec se mi moc libil a cely zaver byl prekvapivy a krasny
Kniha která zapadla do mého života, tak jako by byla napsaná pro ten čas, kdy ji budu číst, aby podtrhla to zvláštní ve mě.
Něžné a pomalu plynoucí zádumčivé čtení o tom, jak se vyrovnat se smutkem a osamělostí.
Trochu jiná kniha než jsem zvyklá,ale tím je pěkná a vyjímečná.Vypráví i o tom, jak lze lidi potěšit a udělat jim nezištně hezčí dny.
U téhle knížky jsem na rozpacích, nevím, jestli jsem se dala zlákat obálkou nebo nějakou recenzí, ale styl psaní mi nevyhovoval, hlavní hrdinka mi přišla až příliš zvláštní. Knížku jsem v podstatě prolistovala, po několika pokusech začíst se.
Moc se mi to líbilo. Pomalu plynoucí, líbil se mi nápad s dopisy i celková atmosféra. Mám takové příběhy ráda, takže jsem si ho užila.
Jak mám ráda zvláštní knížky a zvláštní lidi :-), tak jsem byla plná očekávání. Bohužel...ta Emilia byla zvláštní až moc...:-) a ještě k tomu ten nesympatický malý kluk.. Nedalo se nic dělat, musela jsem bohužel přeskakovat stránky a málem jsem nedočetla. Je to sice milé a svým způsobem poetické, navíc ta krásná obálka....,ale nečte se to zase tak odlehčeně jak jsem myslela a potřebovala. Spíš je to občas takový malý bolehlav :-) Ale přesto to ve mně něco zanechalo...
Krásná zvláštní knížka,která vás nutí se zastavit a v klidu si ji přečíst. Donutí vás příjemně se zamyslet nad vším možným co se vám honí hlavou. Tato kniha vás vtáhne do děje už jen tím,že je prostě jiná. Žádné vraždy,žádné násilí,žádná zápletka se zamilovanými,prostě tato kniha je svá. Mě napadá jediné slovo a tím je originální a pro mě,protože jsem ještě nikdy takovou knihu nečetla taky jedinečná. Stejne jako každý z nás je originální a jedinečný.
Originálne podaný príbeh o vzťahoch, túžbe po priateľstve a inakosti. Veľmi sa mi páčil Emilin pohľad na svet cez farby.
Miluji kočky, romantiku i hřejivé příběhy, které pohladí u srdce. Ranní přání ovšem nebylo pro mě to pravé. Příběh je doslova rozkošný, protkaný miloučkými myšlenkami. Je psaný ale hrozně zvláštně. Přelouskala jsem třicet stránek a po nich jsem měla jediné přání - zaklapnout knihu. Vše je zmatené a hlavní hrdinka je jako bytost z jiné planety. Dává pokojům barvy podle nálady, přemýšlí jestli přijde krásný déšť nebo špatný déšť ,jestli její kočky chtějí večeřet na hezké podlaze a jestli jim vadí, že každá má jiný počet písmen ve jméně. Zkrátka je to snílek s velkým S, který má hlavu v barevných oblacích. Pro někoho může být její příběh tím pravým pohlazením. Pro mě to byl ovšem moc velký úlet. Prostě nemám to štěstí, abych viděla za každou barvou emoce, tančila po chodnících nespoutaně bosa a měla tak bohatou fantazii.
Okouzlující příběh, který mě zabalil do měkké deky a hladil mě milými slovíčky po duši. Krásně se mi pak usínalo. Kniha je propracovaná skvěle popisováním situací, lidí, zvířat a věcí. Je to úžasná barevná paleta slov, která vedou k zamyšlení.
Tahle kniha je prozatím jediná kniha od autorky. Jelikož kočky mám ráda, obálka a anotace mě naladila k půjčení knihy. Styl psaní byl zvláštní, chápu, že není pro každého. Příběh je hodně smutný skoro až do konce, hodně melancholický, křehký a k zamýšlení. Emilia i Nicolo byly pro mě sympatické postavy. Jsem ráda, že jsem si knihu vypůjčila a přečetla.