Rapa Nui
Pavel Pavel
Jak chodily sochy moai na Velikonočním ostrově Ing. Pavel Pavel je jedním z nemnoha Čechů, jejichž jméno obletělo svět a stále vyvolává zasloužený zájem. Jeho koníček, experimentální archeologie, jej přivedl až na vzdálený Velikonoční ostrov s proslulými obřími sochami moai. Ing. Pavel se zaměřil na dosud nevyřešený problém jejich dávného transportu pomocí primitivních metod. Svou hypotézu o přepravě těžkých kamenných plastik na značné vzdálenosti potvrdil praktickými pokusy v roce 1986, kdy jako člen expedice legendárního norského cestovatele a etnografa Thora Heyerdahla „naučil chodit“ skutečné sochy moai přímo na ostrově samotném. O své daleké cestě napsal knihu-deník, která vyšla poprvé v roce 1988. Od té doby dále domyslel své hypotézy, zpřesnil je a navíc řešil další záhady, např. jak vznikla slavná pravěká svatyně Stonehenge ve Velké Británii. Podnikl cesty do Jižní Ameriky, navštívil Kanárské ostrovy a ještě jednou zavítal na Velikonoční ostrov. O tom všem vypráví v doplněném a rozšířeném vydání své úspěšné knihy, bohatě vybavené vlastními ilustracemi a barevnými i černobílými fotografiemi. 2., rozš. vyd.... celý text
Přidat komentář
Obdivovala jsem Ing Pavla, že se mu podařilo přesvědčit pana Thora Heyerdahla o svém nápadu a spolu s ním navštívit Velikonoční ostrov. Škoda, že ve spoustě dokumentů není o jeho pokusech ani slovo, ve většině se mluví o tom, že do dneška se neví jak sochy chodily. Mám pocit, že o tom, že sochy rozchodili ví jen Češi a pan Heyerdahl.
Tuto knihu jsem četla jako povinnou četbu, takže jsem od ní očekávala, že bude nudná. Nakonec jsem ale byla velmi mile překvapena a bylo mi trochu líto, když jsem se dostala na konec knihy.
Knihy vonící dálkami mne vždycky uchvacovaly a u této tomu nebylo jinak. Jediný důvod pro ty čtyři hvězdičky jsou hrubé pravopisné chyby. Nebylo jich moc, asi jen čtyři nebo pět, ale přesto. Je sice smutné, že pan Pavel Pavel neumí správně česky, ale ještě smutnější je, že v době, kdy si ještě každé nakladatelství mohlo dovolit korektora, byla kniha vypuštěna do světa s chybami.
Ale zpět k chvále, kniha je napsána formou deníkového záznamu a tak se postupně dozvídáme, co se událo každý jednotlivý den pobytu autora na Velikonočním ostrově. Sdílíme s ním jeho očekávání, rozčarování, údiv, obavy i pocity vítězství a zadostiučinění, když se mu podařilo rozchodit sochy moai a dokázat tak, že pro dopravu těchto kolosů stačilo jen pár lidí. Spolu s ním také obdivujeme klid a vyrovnanost Thora Heyerdahla, který Pavla Pavla přizval k účasti na své druhé expedici na Velikonoční ostrov. Dozvíme se i mnoho o historii ostrova, i když ta nejdávnější nám asi zůstane navždy skryta. Je to zkrátka kniha provoněná exotikou, sluncem a lidstvím.
Autorovy další knížky
| 2000 |  Rapa Nui |
| 1994 | Jak vznikly největší monumenty dávnověku |
| 2017 | Návrat na Rapa Nui po třiceti letech |
| 2016 |  Dáme ještě jedno… |
I já jako malá milovala knihy o Velikonočním ostrově, o to neuvěřitelnější se mi zdá splněný sen pana Pavla. Oceňuji deníkovou formu. Dnes, kdy jsem sama procestovala mnoho míst z mých dětských snů, oceňuji i autorův upřímný pohled a nadšení z cest do ciziny v době, kdy to rozhodně nebylo samozřejmostí.
Výzva 17 - deník (možno i ostrov, český autor, jméno v názvu)