Rapovej deník Lukáše Kouřila

22.12.2023

Hned v úvodu musím říct, že jsem z knihy vlastně nadšená, jelikož je psaná de fakto bez cenzury se všemi dobrými a špatnými zkušenostmi. Člověk tak dostane velmi upřímný náhled na autora, který na sebe prásknul opravdu velké množství věcí, ale vlastně všechno bere sportovně a tak, jak to je. Žije aktuálním okamžikem a očividně je srdcař.
Na hudebním poli jsem spíš člověk, co poslouchá stále dokola oblíbené písničky, než nějaké interprety nebo žánry, ale i tak mě prostředí rapu a hip hopu z Lukášových slov pohltilo a nějaké mezery v raperech mi vůbec nepřekáželi, abych si knihu užila.
Rozhodně nemám v plánu zde soudit něčí život, koneckonců každý jsme jiný a to jde ruku v ruce i s přijímáním výzev a zkoušení nových věcí. V tomhle je autor můj přesný opak, já než něco zkusím, trvá to roky a pak nad tím mávnu rukou, že už je to stejně pozdě a proto vlastně i lehce závidím lidem s tou akční extrovertní energií, která na vás z knihy přímo exploduje.
Vizuál knihy dle mého přesně odráží obsah. Místy chaotický, přesto vzbudí aspoň zájem nahlédnout. Oceňuji i nechání té velké spousty slangových výrazů. Ne že bych je všechny znala, ale z kontextu jsem si je snad dobře odvodila a díky nim mě zahalila ta atmosféra mejdanů, plánování a tripů po světě.
Moc děkuji autorovi za tuto knihu, nečekala jsem, že ve mně vzbudí tolik emocí a donutí mě přemýšlet ani ne nad svým životem, ale spíš se zaměřit na ještě menší souzení druhých lidí jen proto, že dělají něco s čím nejsem úplně za jedno.

16.12.2023

Píše se neděle 2. září roku 2007. Každý školou povinný žák či student vyhlíží další školní rok. Čtrnáctiletý Lukáš Kouřil se vzpamatovává z předešlé noci, ze své první hiphopové akce na které kdy vůbec byl. A ze které odcházel s pocitem, že když může takové mejdany pořádat někdo jiný, proč by nemohl i on? Však to přece nemůže být nic těžkého. Netrvá dlouho a aniž by ho trápila absence občanky či peněž, uspořádá svůj první rapový mejdan.

Bezprostřednost a otevřenost, s jakou Lukáš ve svém Rapovém deníku předává čtenářům zážitky i přešlapy ze svého dosavadního života, jsou až obdivuhodné. Už ve svých čtrnácti letech se s ničím nepáral a šel si za svým snem. V době, kdy většina z nás blbla někde venku a nemyslela nijak dalece do budoucnosti, Lukáš začínal spřádat plán na uspořádání první rapové akce. Samozřejmě, asi by bylo naivní očekávat, že se všechno obešlo bez problémů. Právě naopak!

Lukáš v deníku popisuje svůj život od září 2007 až do nedávného března 2023. Za tu dobu si toho prožil opravdu spoustu. Události zde popsané bych pomyslně rozdělila do takových tří částí. První popisuje hlavně začátky v pořádání mejdanů, trochu toho pubertálního života a přechod ze základní školy na střední. Z téhle části a cca první třetiny knihy jsem cítila asi největší převahu hudby a Lukášovo nadšení pro rap. Prostřední část víc sklouzla do světa nekonečných mejdanů, hulení, chlastání, drog a neustále se opakujících podobných zážitků. Ale hold, i to je život a není na nás kohokoli soudit za to, jak si ten svůj žije. Prostřední část byla díky tomu trochu pomalejší, ale věřím, že kdo někdy žil podobným životním stylem jako Lukáš, možná ho právě tato část deníku osloví nejvíc. Jestli je na knize ale něco opravdu úžasného, je to poslední třetina knihy. Objevuje se tu daleko víc cestování po světě, informací a zážitků a také je v ní krásně vidět Lukášův vývoj od klučiny, kterého nebaví škola, až po dospělého muže, kterému sice spousta věcí nevyšla podle představ, ale jiné věci vyšly dokonale. Z ničeho se nehroutí a bere život tak, jak přichází i s jeho negativy. Zmínka padne i o tornádu na Hodonínsku, které je Lukášovým rodištěm a kde celý jeho příběh začal.

Jestli je něco, co vás upoutá na první dobrou, je to jednoznačně grafika knihy. Obálka perfektně vystihuje to, co se skrývá uvnitř. Jednotlivé kapitoly jsou odděleny černobílými ilustracemi na dvojstránku a krátkými citáty mezi jednotlivými zápisy. Co ovšem dojem i čtení trochu kazí je zarovnání textu k levému okraji a ne do bloku jak bývá zvykem. Text pak před očima hůře plyne. Členění textu na stránce je do dvou sloupců, což je trochu neobvyklé, ale ve výsledku vlastně hrozně fajn. Po jazykové stránce tu najdete spoustu slangových výrazů, vulgarit a hovorové češtiny. Čtete ale Rapový deník! Nelze očekávat češtinu na úrovni profesora bohemistiky. Je zkrátka potřeba s tím počítat.

Autobiografie jsou skvělé tím, že vám nabídnou pohled druhé strany. Rap, hiphop a jim podobné hudební žánry a životní styl jdou úplně mimo mě, ale díky této knize jsem měla možnost nahlédnout do světa těch, kteří si rap zamilovali. Světa nikdy nekončících mejdanů, drog, promotérů a začínajících nebo známějších umělců. Díky za to, že jsem mohla nahlédnout do tvého životního příběhu Lukáši.

11.12.2023

Rapovej deník, knížka, která zachycuje kariéru Lukáše Kouřila. Když mi autor knihu nabídl k přečtení, chvíli jsem váhala, zda tuto nabídku přijmout. Přece jen se jedná o knihu úplně mimo žánr, který čtu. Ale po přečtení anotace jsem si řekla proč ne, vyzkouším něco nového!

A ještě, že jsem tak udělala! Kniha je totiž upřímná, zajímavá a dozvěděla jsem se spoustu nových věcí o hip hopu. Je zde tolik autentických situací, že nestíháte otáčet stránky. Mně osobně nejvíc bavily začátky Lukášovi kariéry, organizace soutěže Prosaď svůj rap a potom například jeho cesty do zahraničí, které podnikal. Jediné, co mi trochu nesedělo bylo spousta vulgarismů, vím, že to k tomuto žánru asi patří, ale na můj vkus jich tam bylo až moc :D

Knížku celkově ale hodnotím velmi kladně a doporučuji i těm pro které je tento žánr neznámý. Dozvíte se spoustu nových věcí a nejednou se zasmějete. Lukáš je velmi osobitý a myslím, že si ho oblíbíte!

02.12.2023

Autor pustil do sveta úprimnú spoveď svojho života, nekladie si servítku pred ústa a narovinu to v knihe všetko vyloží. Klobúk dole pred otvorenosťou a odvahou zverejnenia, moje denníky z divokej mladosti plánujem rituálne spáliť pri narodení prvého dieťaťa.

Kniha je nielen pre tých, ktorí majú radi rap a príbehy z hudobného prostredia. Zachytáva taktiež procesy a úskalia organizovania eventov, všetky možné varianty, čo všetko sa môže pokaziť a návod, ako sa to občas riešiť nemá.
Odporúčam pre všetkých, ktorí sú z okolia Hodonína, alebo na rapové akcie chodili, zažijú nostalgické momenty.

Mimo rap v knihe nájdete príbeh dospievajúceho rebela, ktorý je podnikavý a zapálený pre svoju vec, ide si YOLO život plný alkoholu, drog, húlenia, parties a celé to korunuje kopou dlhov a porušovaním pravidiel. Je to ten správny bizár, ak ste ako ja, kto ani cez cestu mimo prechod neprejde.

Určite si to prečítajte, ak máte pocit, že sa Vám nedarí. Zistíte, že vlastne v porovnaní s touto kopou fuck upov ste na tom úplne v pohode, hlavne NEVER GIVE UP. Aj keď nepoznáte mená a skupiny, bude Vás to baviť, lebo budete čakať, čo sa zas ide pokaziť a ako to celé nakoniec dopadne. Grafika v knihe je skvele zakomponovaná a dodáva knihe šmrnc. Som milo prekvapená, čítalo sa to rýchlo a dobre.

Ďakujem autorovi za zaslanie knihy k recenzii v rámci spolupráce.

10.11.2023

Tak nějak jsem nevěděla co od knihy čekat. Nějaké povědomí o rapu a hip hopu sice mám, ale moje znalosti jsou opravdu jen okrajové. Znám několik interpretů a nějakou dobu jsem trávila s partičkou pro kterou byl Rap/hip hop životní styl stejně jako pro autora knihy, ale tím to pro mě končí.
I přes mou pouze okrajovou znalost tohoto prostředí mě kniha opravdu bavila. Spoustu interpretů jsem sice neznala, ale vůbec mi to nevadilo. Bylo zajímavé sledovat cestu Lukáše od jeho první zorganizované akce až do současnosti. Organizace sice nebyla úplně jeho silnou stránkou, ale rozhodně smekám pomyslný klobouček za to, že si již v tak mladém věku troufl vůbec do něčeho takového pustit a i přes spoustu karambolů to nevzdal.
Po prvních pár kapitolách už jsem vždy čekala jaký průser bude následovat a jak z něho autor vybruslí, protože kdo četl musí uznat, že někdy měl Lukáš fakt víc štěstí než rozumu. Bavil mě ten vývoj který se nese knihou a velmi autentické popisy. V určitých momentech to pro mě byl trochu návrat do minulosti a s ním přišel i závan nostalgie. Kromě již zmíněné nostalgie ve mě kniha vyvolala velkou řádku emocí od radosti až po stav který bych vyjádřila slovy "dělá si p*del?"
Lukáš nás zavedl i do jiných zemí a ukázal nám je z pohledu, který se u žádné cestovky nedozvíte což beru jako bonus. Jediné co mě osobně moc nesedělo byli některé použité výrazy, které se i poměrně často opakovali. Neznám nikoho kdo by je používal, ale žiju na opačném konci republiky takže je možné že u nás se takhle prostě nemluvilo. Chápu ovšem, že to patří k autentičnosti deníku.
Za mě mohu knihu doporučit i těm co o Rapu a Hip hopu zas tak moc neví, ale zajímá je jak může vypadat cesta člověka za svým snem v hudebním prostředí a navíc se rádi podívají i do jiných krajů z trošku jiného pohledu.
Za zaslání a možnost si knihu přečíst mockrát děkuji autorovi.

08.11.2023

Na začátku jsem netušila, co mám od knihy čekat. Anotace byla fajn, ale říkala jsem si - jde o biografii... snad Tam bude dost obrázků. Jak já jsem se unáhlila...

Autor vypráví svůj příběh, který je šílený a zároveň zajímavý. I přesto jsem narazila na pasáže, které se mi četly špatně. Nevím, co přesně za to mohlo... vulgarismy? Zvýšený výskyt anglicismů (něco na způsob Sugar Denny)? Kniha má brutální ilustrace a fotky krásně dokreslují celou atmosféru. Nakonec jsem si musela přiznat, že úplně nejsem cílovka a knihu nejvíce ocení milovníci hudby - zejména rapu. Na druhou stranu jsem ráda, že jsem se ke knize dostala, protože jsem vyšla ze své komfortní zóny a zkusila zase odlišný žánr.

Nakonec dám knize 4/5, protože v sobě nese silnou myšlenku - nebát se a žít.

Tady si asi budou libovat především ti, kterým je tento žánr hudby (a možná i způsob života?) blízký. Pro mě to byl absolutní výstup z mé komfortní zóny, šla jsem do toho hlavně ze zvědavosti. Musím uznat, že to bylo zajímavé nahlédnutí do zákulisí takovýchto akcí, ale neměla jsem z toho takový požitek, jak jsem doufala.
Kniha je krásně graficky zpracovaná, nechybí fotky a na začátku každé kapitoly skvělé ilustrace. Deník je psán stylem "co na srdci, to na jazyku", Lukáš se opravdu s ničím nemaže. Velký obdiv za to, že se už v tak mladém věku angažoval v pořádání akcí. Nebyla to p*del. Až jsem při čtení někdy o něj měla strach, do jakých situací se dostal.

30.10.2023

Lukáš Kouřil nabízí autentický pohled do života jednoho kluka, kterému se životní láskou stal hiphop a rap. Text plný anglicismů a vulgarismů doprovází stylově sladěná grafika. I když o tomto hudebním žánru nevím absolutně nic, čtení jsem si užila a bavila se.

29.10.2023

Lukášův deník od roku 2007 až po současnost. Začínáme s ním v době, kdy ještě ani neměl občanku a zorganizoval internetovou soutěž Prosaď svůj rap s živým finále. Pokračuje dalšími akcemi a postupně ho sledujeme, kam až se v životě dostane.

Hip hop a rap mi nic neříkají, ale mám ráda muziku a festivaly, a hlavně knihy se skutečnými příběhy, lidské osudy, životopisy. Proto jsem si knihu přečetla a rozhodně mě překvapila.

Ze začátku jsem měla trochu problém s použitými výrazy, přeci jenom jsem jiná generace pohybující se v jiném prostředí, tak bych uvítala slovníček některých pojmů :-D musím říci, že jsem se naučila spoustu nových slov .

Moc mě bavilo číst o tom, jak vznikaly jednotlivé akce, jak do toho šel Lukáš po hlavě, jeho úspěchy i průšvihy. Je to formou deníku, jsou tu vlastní slova a autor si rozhodně nebere servítky a mluví (píše) tak, jak mu to je blízké. Nečekejte nic uhlazeného a místy ani slušného.

Postupně poznáváme Lukášův život, nebylo to jen o pořádání akcí, ale i o životě dospívajícího a mladého muže, co si užívá života. Dostaneme se i na nejednu cestu do zahraničí a podíváme se tak na vzdálené země a místa očima Lukáše.

Musím se přiznat, že mě Lukáš kolikrát pěkně štval, ale to přesně ke knihám patří. Příběhy ve mně mají vzbuzovat emoce a tady se to sakra povedlo. I když ne vždy byly jen pozitivní a asi bych nechtěla, aby si knížku četly moje děti (nebo až později, až budou starší). I tak musím říct, že je to povedené. Má to hlavu a patu a Lukáš nám má rozhodně co povědět.

Celou knihou nás provází fotografie a naprosto úžasné ilustrace.

Tento příběh rozhodně není pro moralisty, je to velmi osobní a osobité. Sama jsem moc zvědavá na další čtenářské reakce a recenze.

28.10.2023

Aneb #neverbeentiredofbeingtheblacksheep ...I tak by se dala shrnout šestnáctiletá kariéra muže, který si tvrdě šel za svým snem a to v době, kdy rap byl u nás považovaný za sprosté slovo a on sám byl považován spíš za naivního blázínka nebo prostého záškoláka.

Celá kniha by se dala jednoduše nazvat jako "neorganizovaný chaos" = punk a je přesně taková, jaká čekáte...a to ŠÍLENÁ. Některý vyobrazené scény jsou úplně mimo běžný rozum a pochopit (potažmo) porozumět jim, je opravdu masterpiece (spousta příběhů je totiž tak bizarní, že nevíte, jestli se máte smát, brečet nebo kroutit hlavou). Vše je ale doplněno fakt dobrými fotkami, u nichž člověk vzpomíná nejen na zlatá mladá léta roku 2007, ale sleduje jak proměnu rapu a jeho postupné přijetí do českého hubedního žánru, tak Lukášův vývoj a cestu za snem, která jej zavedla až na jiný kontinent a do prostředí "velkých hudebních zvířat", o jejichž existenci jsem do této doby neměla ani tušení...

Co ale musím nutně vypíchnout a co mě zároveň dost fascinuje, je způsob mluvy, který je v knize použit a velmi mi připomíná dnešní verzi "čechoingliš" kombinovanou s (bohužel) častými vulgarismy a zvlášními ale vcelku neotřelými neologismy... Jednoduše by se dalo říct, že se Lukáš s ničím nemazal a všechno nám servíroval s prořízlou pusou a obnaženým srdcem...(prostě a jednoduše...píše pravděpodobně stejně jako mluví, což se taktéž dá brát jako moderní forma "surrealistického" umění).

Na závěr musím říct, že kniha je určena spíše pro všechny milovníky rapu a hudby jako takové. Pokud se ke knize dostane někdo nezainteresovaný, pravděpodobně bude ze všeho dost zmatený a to je v konečném důsledku škoda.

27.10.2023

Rapovej deník je plný slangu a kultury, ke kterým mám opravdu daleko, i přesto mě kniha moc bavila. Je psaná nesmírně poutavě a vtipně, přičemž je fascinující sledovat autorovo dospívání skrze deníkové zápisky z doby, kdy byl ještě – jeho slovy- „malý zmrd“. Věřím, že pokud se trochu orientujete ve slovníku dnešní doby, pochytíte slang používaný v knize, jedna báseň. Lukáš toho stihl do osmnácti let opravdu hodně. Nepočet nocí propařil, nespočet akcí zorganizoval a nadělal si tím nespočet problémů. A i když se dostal do takových trablí, ze kterých by mnoho lidí mělo smrt, on to prostě přejde a „It is what it is“. Takový přístup je nesmírně inspirativní, stejně jako odhodlání, s jakým autor vše vždy dotáhl do konce. Na takových deníkových zápiscích je ale nejlepší to, že lze sledovat progres. Po jednom nepovedeném festivalu Lukáše přestane bavit ten neustálý stres s organizací spojený, ale ani bezcílné opíjení ho už neláká, tak začne cestovat. Spolu s ním se podíváme do Manchesteru, Amsterdamu, LA, Mexika, a mnoha dalších měst a zemí. V momentě, kdy se z autobiografie stane cestopis, ale nepřijdeme o to kouzlo, jakým Rapovej deník hýří. Autorovi v žilách stále koluje rap a stále se pohybujeme v hiphopovém prostředí. Často je až k nevíře, jaké situace se mu stali, třeba když jeden Polák odmontoval pole dance tyč s úmyslem jí autora přetáhnout, nebo zápis začíná ve chvíli, kdy se Lukáš probudil po mejdanu v popelnici. Ale co, když se otevře víko, sluníčko krásně svítí, tak jedeme dál! Nesmím opomenout zmínit grafické zpracování knihy, které je skutečně nádherné. Každá kapitola má svou ilustraci na dvojstránce, text ve sloupečkách rozbíjí grafity a citáty, nechybí ani osobní fotografie a úplně na konci knihy jsou plakáty na akce, které autor pořádal. Za grafické zpracování tleskám Michaelu Purmenskému. Rapovej deník Lukáše Kouřila doporučím všem, kteří rádi čtou originální biografie i milovníkům hudby, pro níž sdílí vášeň s autorem. Ti, kteří vědí o jaké interprety se jedná, protože jim denně hrají ve sluchátkách, si historky s nimi užijí ještě o deset procent víc, než my, běžní čtenáři, kteří si je užili na sto.