Rapovej deník Lukáše Kouřila
Lukáš Kouřil
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/521590/bmid_rapovej-denik-BfX-521590.png
4
40
40
Rapovej deník zachycuje šestnáctiletou kariéru promotéra hiphopových koncertů Lukáše Kouřila od úplných začátků v roce 2007, kdy ještě bez občanky zorganizoval internetovou soutěž Prosaď Svůj Rap s živým finále v Hodoníně, přes tragikomický festival Serial Hip Hop Fest až po odjezd do Kolumbie v roce 2023, kde už jel jako doprovod jednomu z někdejších největších rapových titánů vůbec. Rapovej deník je autentickým přepisem spousty zákulisních příběhů z hudebního prostředí a stejně tak dá čtenáři nahlédnout do všech finančních průšvihů a nepříjemností, na které Lukáš po své cestě narazil.... celý text
Přidat komentář
Cesta mladého klučiny, který se vybodne na konvence a jde si vlastní cestou, cestou rapu, to se mi sakra líbilo.
Obdivovala jsem, jak se jeho sen, který se zdál být až nereálný, pomalu ale jistě měnil ve skutečnost. Někdy (většinou) to bylo sakra těžké a totálně nevýdělečné a nevděčné, ale Lukáš nám ukazuje, že život není o penězích, ale o zážitcích, a že je třeba chytnout každou příležitost za pačesy.
Celou knihu doplňují fotky, které mi příběh krásně doplnily a normálně jsem si přišla, že s nimi trsám na nějakém koncíku.
Bohužel došlo k tomu, čeho jsem se bála. Ze snu se stalo na dlouhou dobu "kde co s kým", ať šlo o chlast, holky a další podobné věci. Chápu, že to byla Lukášova cesta a chtěl to udělat autentické, ale stačilo by toho opravdu méně v popisech. Přeci jen po cca 20. už je to moc.
Maličko jsem měla opět problém s jazykem, ale už si zvykám, že tyto knihy o hudbě zkrátka slang ve vyprávění mají.
Co víc dodat, knihu bych maličko osekala, ale pořád jde o parádní čtení, jen opravdu doporučuji zvážit, zda vás toto bude zajímat. Je to hodně specifický žánr a zdaleka nesedne všem, naopak si myslím, že se to bude líbit menšině.
Já knihu doporučuji a hodnotím na 70%.
Rap není můj šálek kávy, ale říkala jsem si, že bych si knihou mohla trochu rozšířit obzory. Z počátku jsem nad knihou hodně váhala. Ale jak se říká, člověk by měl zkusit všechno a tak jsem se do knihy pustila.
.
Ze začátku jsem měla problém se začíst. Když o určité oblasti nic nevíte, těžko se začítá. Rozdělila jsem si tedy knihu na části. Postupně jsem se prokousávala přes jednotlivá data a tím vlastně strávila zbytek minulého roku.
.
Ano, data. Jak už název napovídá, kniha je napsaná jako deník. Nechybí tedy datum zápisu a na tyto části jsem si knihu rozdělila. Začínáme od roku 2007 až do roku 2023. Kniha je rozdělená na kapitoly, těch tu konkrétně najdeme celkem dvacet tři. I když je jich dost, musela jsem to dělit na samostatné dny.
.
Autor v knize představuje svou životní cestu, kterou já bych se pravděpodobně neubírala. Bylo ale zajímavé sledovat jeho cestu. Celá kniha je napsána hovorově, sem tam vulgarismus. Do celého tématu se mi to ale hodilo. Nejsem ten typ čtenáře, kterého by jedno sprosté slovo vyvedlo z míry.
.
Kniha je zpracovaná i zajímavě po stránce vzhledu. Nemusíte očekávat jen text. Je tu i velké množství různých nápadů a černobílých fotek.
.
Za mě je tato kniha zajímavým počinem, která si jistě své čtenáře najde, i když já nejsem zrovna její cílovka. Pokud Vás téma zajímá, mrkněte na profil autora, nebo na @rapovejdenik!
Ze začátku říkám, že rap neposlouchám, takže pro mě byla polovina knihy jako v jiném jazyce. Nicméně jsem se alespoň dozvěděla spoustu nových věcí a rozšířila si obzory.
Jak už název napovídá, tak je kniha napsaná jako deník. Vždy víme přesný datum, kdy se určitá událost stala.
Navíc je to celé napsané dost čtivě a autor vše říká narovinu, takže jsem se u toho i pobavila.
Sledujeme totiž celou autorovu cestu už od mladého věku a zjišťujeme, co všechno se kolem toho může pokazit.
Vše je navíc doplněno fotkami a ilustracemi, což tomu dodává tu správnou atmosféru.
Já jsem se u čtení dost bavila, a přestože to není můj obvyklý žánr, tak jsem ráda, že jsem se do knihy pustila.
Za knihu děkuji přímo autorovi.
Ze začátku mi velmi trvalo, než jsem se začetla, ale pak už to šlo samo.
Deník je psaný slangové a o vulgarismy tu není nouze, což mě osobně nevadilo. Příbehy jsou rozdělené po kapitolách a ještě po dnech, takže se v nich hezky orientuje.
První polovina knihy mi je blízka věkem, takže jsem většinu času žasla, jak je tohle všechno vůbec možné. Některé věci mě překvapily, jiné jsem čekala. Příběhy byly mnohdy napínavé. Všechny doprovází alkohol, tráva a jiné drogy. Spousta nelegálních činností a zadlužování se jsou na denním pořádku. Přípravy fesťáků a vše s nimi spojené mě velmi zaujaly, jelikož hudbu miluju. Při čtení jsem si akorát velmi často říkala: "Tak co se zase pokazí?" : ) Protože skoro každá akce skončila nějakým fiaskem. Ale bez toho by to nebylo tak zajímavě, že?
Druhá polovina a část s cestováním byla také fajn, ale nebavila mě tolik. Navíc jsem při čtení měla takový zvláštní pocit nostalgie, když autor vzpomínal na doby koncertů, proto doufám, že nějaký úspěšný koncert brzy uspořádá. Ale našlo se tu spousty krásných úseků - hlavně cesta v Kolumbii, která mě dost zaujala.
Příběhy jsou doplněné fotkami a tagy.
Po dočtení knížky jsem dostala obrovskou chuť jít někam na festival nebo koncert a pořádně se bavit!
Knihu doporučuji všem milovníkům koncertů a festivalů!
Za knížku v rámci #spoluprace děkuji @lukasbarsinbars
Za knihu moc děkuji autorovi Lukášovi, který jednu autobiografii o svém životě napsal. V knížce najdeme myšlenky, pocity a situace, které Lukáš zapisuje od roku 2007 až dosud a to jak se vlastně snažil probojovat cestu českou rapovou scénou.
Dostáváme se tu do úplných začátků a konec zase dále můžete vidět na jeho Instagramu.
Úplně nevím co bych ke knížce řekla, protože styl života, který si Lukáš vybral je pro mne velkou neznámou a vím, že není dobré soudit jiné lidi, protože nikdy nevíme jejich detailnější myšlenky. V Rapovym deníku se nám Lukáš hodně otevřel a A ukázal nám jak to takovém světě chodí. Až na pár mém, které v knize jsou jsem vůbec neměla absolutně úplně nutí o těch ostatních jménem.
Přesto si myslím, že kniha je čtivá, vtipná, občas vážná, ale ve finále je plná dobrých myšlenek a určitě si svoje lidi najde. Lukáš mi přijde jako fajn chlap, který nezkazí žádnou srandu a jsem ráda že jsem se mohla prostřednictvím jeho knížky a jeho očima podívat i do různých koutů světa.
Life is nothing else but beautiful.
Při předání knížky mi tělem projel neskutečný pocit. Při pohledu na přebal se vynořily vzpomínky, které už jsem měla za dávno zapomenuté. Při čtení některých pasáží mi běhal mráz po zádech, a mou tvář neopouštěl blažený úsměv, když mě odstavce psané slangem naší generace vracely do časů tak bezstarostných. Lukáše znám víc než půl svého života, a přesto jsem se o něm dozvěděla spoustu nových věcí.
Knížka je tak autentická, jak jen může být, kdyby byla jen o kousek autentičtější, už by tomu snad ani nikdo nevěřil. A jsem si jistá, že spoustu dalších zajímavých příběhů, si Lukáš nechal pro sebe. Třeba se některé objeví v pokračování :)
Obsah jistě není pro každého, ale pokud chcete nahlédnout do časů puberty mileniálů uchvácených dobou, kdy každý chtěl rapovat nebo být součástí nějaké crew, kdy se začala psát nová éra tohoto hudebního žánru v Česku, do střípků počátků dnes již velkých jmen na této hudební scéně. Jak se mladý kluk nevzdával svého snu, a i přes nezdary a neustálé překážky si šel za svým. S jakými světovými jmény se setkal, jaká nová přátelství přetrvávající do teď s nimi vytvořil, jak se dostal za hranice svého komfortu a letěl sám přes půl světa, aby ho poznal na vlastní kůži. Je tenhle příběh kluka z Moravy, který nikdy nepřestává snít to pravé.
Tak jsem se profeelovala celým deníkem a nemůžu si pomoct, cítím mírné zklamání. Od začátku čtení jsem nějak nechápala, kolik věcí autorovi procházelo bez nějakého postihu. Ale říkala jsem si, telecí léto 14 až 20 let proběhnou u každého, ostatně kdo si tím neprojde, mnohdy “blbne v pozdějším věku.
Jenže dělat raperský akce kdy pak nemá na zaplacení, dluhy kam se podívá a nic se neděje? Jak může udělat dluhy, když není plnoletý? Tráví dny hulením a ožíráním
Říkala jsem si, deník je až do roku 2023, tam bude nějaký progres, jak se z kluka, který nemá žádnou zodpovědnost, hulí trávu a chlastá a žije rapem, nehledě na důsledky se stane uznávaným promotérem atd. No bohužel ne. To by asi musela být pohádka.
A vlastně celý deník byl jen o tom, která holka se mu líbila a že jich bylo. Kde sehnal jaký matroš a kde měl nějaký průšvih. Doma skoro nevydržel, jezdil do Ameriky, do Mexika, do Španělska. Takový bohémský život, který ale chápu do určitého věku. Při dopsání deníku už mu je 30 dle mých propočtů a nic se nezměnilo.
A trochu mě i děsí kniha z pohledu rodiče, že se jejich dítě dostane k této knize a vezme si ji jako mustr. Za mě je to průměr a to jen proto že se většinou dostal z těch problémů sám. Ale nějak nevidím v tomto stylu života smysl.
Co musím pochválit je grafické zpracování knihy. To je pecka.
Tato kniha není pro všechny a musí vám sednout do nálady, u mě se to celkem sešlo a děkuji Lukášovi @lukasbarsinbars za možnost si @rapovejdenik přečíst, protože by mě jisto jistě minul.
Co se muziky a konkrétně rapu/hip hopu týče poslouchala jsem leda Leoše Mareše, ale ničemu to nevadilo.
Nečekala jsem vysoce kvalitní literaturu, čekala jsem zpověď mladého kluka a tu jsem dostala. Byla upřímná a byla to jedna velká jízda, v husté mlze výparů z trávy a dost často v protisměru.
Obdivuji jeho maminku, že ho podporovala a podávala pomocnou ruku, když ji potřeboval. To se o tátovi říct nedalo a možná on byl i důvod, proč tak tíhnul ke drogám a padal na hubu, ale to jen spekuluji.
Rozhodně mu nechyběly koule rozjet ve 14 letech hip hopové mejdany, když o nich věděl pramálo a pořádně si to nespočítal. Ale nápad oceňuji. K některým výrazům by se hodil slovníček pojmů, ale možná za to může věkový rozdíl. Když se Lukáš rozhodoval, co bude dělat po základce, já maturovala. A také lokací v ČR, ale výrazy se daly odvodit.
Jestli si chcete přečíst, jak se mladý kluk může dostat do velkejch sraček a zda se mu z nich podaří vyhrabat, tak se do deníku pusťte. Věřím, že si leckdo z vás vzpomene na mládí, jak chlastal, kouřil cíčka, hulil brka a balil buchty. Prostě freeedooom, pi*čo.
Respekt Lukášovi, že tohle všechno na sebe napráskal a otevřel všem nicnezatajující náhled, myslím že mohu říct, do svého nekonvenčního života.
Ve věku, kdy jsme si s kámoškou v pokojíčku teprve stavěli vzdušné zámky, Lukáš se toho nebál, naprosto přesně věděl, co chce dělat, a šel do toho po hlavě. V deníku tak popisuje svůj život od věku 14 let, kdy začal s pořádáním rapových akciček. Nevyhýbá se svým zkušenostem s holkama, alkoholem a i drogami. Používá autentickou mluvu, kdy všem slovům sice nerozumíte, ale z textu pochopíte... Lukáš je upřímný, za svoje držkopády se nestydí a vy máte možnost nahlédnout nejen do jeho nitra, ale i do zákulisí tohoto světa.
Každý z nás má jiné sny a jiný cíl a každý si jde za tím svým, a po svojí cestě, některé holt víc klikatější. A jak už řekl někdo chytřejší - cesta je důležitější než cíl...
A očividně Lukáš si svou cestu užil se vším všudy, kecám, pořád si ji užívá, potkal hafo zajímavých lidí a viděl spoustu míst, jede si svůj sen.....a co je víc? Velmi zajímavá sonda do úplně jiného života, určitě doporučuji.
Lukáš píše o své cestě životem a pořádání mejdanů.
Na úvod chci říct, že po tom všem se divím, že pořádání pártys nevzdal.
Kniha je psaná hovorovou češtinou, což mě osobně nevadí. Nářečí je totiž i mé, páč i já v Hodoníně nějakou dobu žila a prožila tam velký kus svého dětství a číst o místě, které znám a sledovat, co vše se tam dělo, kdy už jsem byla zase jinde bylo fajn.
Ne ze vším, co Lukáš dělal souhlasím. Nikdoho soudit nebudu, nejsem Bůh. Ruku na srdce, všichni jsme v životě udělali nějakou hloupost, ať už větší nebo menší.
Obdivuji, že se dokázal sbalit a jen tak odjet do cizí země. Tyhle stránky jsem hltala asi nejvíc. Občas jsem si říkala, jestli se Lukáš někdy poučí.
V jedné chvíli mě i zamrazilo, protože vzpomněl tornádo v Hodoníně. Ještě teď si pamatuju, jak jsem se strachem hleděla z okna a čekala, jestli dojde až k nám. (Byla jsem připravená vytáhnout dítě s postýlky a schovat se.) Naštěstí pro nás skončilo pár kilometrů od nás.
A první záběry v televizi mi tenkrát sebraly dech.
Nejhorší byla cesta do Hodonína, kdy jsem přemýšlela, jestli jsem někde špatně neodbočila. Věřte mi, tam kde stával les bylo pusto. Domy zničené. A je fajn, že Lukáš se toho nebál a vrátil se do ČR, aby pomohl lidem spravit příbytky.
Hip hop byl doslova na každé stránce. A pro lidi s tímhle životním stylem je tahle kniha must have.
Rapovej deník zachycuje šestnáctiletou kariéru promotéra hiphopových koncertů Lukáše Kouřila od úplných začátků roku 2007, kdy ještě bez občanky zorganizoval internetovou soutěž Prosaď Svůj Rap
s živým finálem v Hodoníně. Společně s ním nahlédneme do zákulisí hudebního prostředí, dozvíte se o finančních průšvihách a dalších nepříjemnostech. Vydáme se ale i na cesty, protože Lukáš dost cestoval.
Amsterdam, Mexiko, Island, Španělsko, LA nebo Kolumbie. Vzít si kolikrát batoh a vyrazit do světa to chce tedy odvahu. Podle mně měl Lukáš kolikrát dost kliku a jeho cestovatelské zážitky mě bavily nejvíc.
Když mě oslovil sám autor vůbec jsem netušila co mám čekat. Hiphop jde totálně mimo mě, ale biografii se nevyhýbám.
Kniha je psaná svižným tempem, hovorovým jazykem mladých, tudíž jsem někdy nevěděla o co go. Ale dost jsem se chytala i tak. Lukáš si servítky nebere a pálí i vulgarismy, ale zas, zapal si trávu a mluv slušně.
Zákulisí koncertů bylo pro mě zajímavé. Není žádná sranda to organizovat, nikdy nevíš co se přihodí a na konci můžeš mít na krku pěkný dluhy. To měl teda Lukáš pevný nervy, když se v nich topil. Zkrátka hudební svět je snad vážně plnej chlastu, droga sexu. A není to svět pro každýho.
Na závěr musím pochválit grafiku knihy a fotky, které dotváří atmosféru míst.
Dávám 4,5/5 hvězdiček a jsem zvědavá na pokračování deníku kam až se Lukáš dostane. Jo a doufám, že ta klika mu vydrží.
Rapovej deník pro mě byl dost výstup z komfortní zóny a i když se nemůžu považovat za úplného milovníka rapu, čtení jsem si do značné míry užila. Je to hodně autentický pohled do života Lukáše Kouřila a líbilo se mi, jak bez jakéhokoliv přibarvení popisoval svůj každodenní život. Bylo zajímavé sledovat jeho cestu od první zorganizované akce až po současnost. Bohužel i přes to všechno musím přiznat, že já nebudu úplně cílová skupina, která by knížku dokázala řádně ocenit. Se spoustou věcí, které Lukáš v knize provádí mám morální problém a určitě bych nikdy takový životní styl nepodporovala. I když věřím, že to k tomu hip hop a rapu patří. Celkově ale musím ocenit Lukášovo odhodlání jak v průběhu jeho vyprávění, tak v tom, že se rozhodl vydat svou vlastní knihu. Po grafické stránce je opravdu velmi pěkné zpracována a věřím, že fanoušci rapu ji dokážou také náležitě ocenit.
Už od začátku knihy mě překvapilo, jak dobře se mi četla. S použitými slangovými výrazy jsem neměla problém, i když se přiznám, že většinu z nich jsem slyšela poprvé
Jedním z důvodů, proč se mi Deník četl dobře bylo, že se Lukášův příběh většinou odehrává na jižní Moravě. Takže při zmínění Hodonína, Břeclavi a dalších míst to byl pro mě boží zážitek.
Deník je upřímnou zpovědí, takže Lukáš popisuje své finanční problémy, do kterých se dostal a taky, jak se z nich vysekal. Líbí se mi, jak se nevzdal a i když věděl, že něco bude fakt na prd, dotáhl to do konce.
Kniha není jen o hiphopu, ale taky o cestování. Najdete tu popisy míst, kam se Lukáš dostal a přiznám se, že tyto části se mi hodně líbily a samotnou mě navnadily na cestování.
Kniha je doplněna fotografiemi. Akorát škoda, že pod fotkami není napsáno, kdo je přesně na fotce (ano, Lukáše poznáte).
Ze začátku říkám, že rap neposlouchám, takže pro mě byla polovina knihy jako v jiném jazyce. Nicméně jsem se alespoň dozvěděla spoustu nových věcí a rozšířila si obzory.
Jak už název napovídá, tak je kniha napsaná jako deník. Vždy víme přesný datum, kdy se určitá událost stala.
Navíc je to celé napsané dost čtivě a autor vše říká narovinu, takže jsem se u toho i pobavila.
Sledujeme totiž celou autorovu cestu už od mladého věku a zjišťujeme, co všechno se kolem toho může pokazit.
Vše je navíc doplněno fotkami a ilustracemi, což tomu dodává tu správnou atmosféru.
Já jsem se u čtení dost bavila, a přestože to není můj obvyklý žánr, tak jsem ráda, že jsem se do knihy pustila.
Nebudu první, a rozhodně ani poslední, kdo to říká, ale: tohle byl velký výstup z komfortní zóny. Biografie patří mezi žánry, od kterého ročně přečtu jednu či dvě knihy. A Rap je mi pro změnu nejméně blízký ze všech možných hudebních žánrů. Kombinace, která zdánlivě předvídá zklamaní. Já s však po dočtení odnáším spíše kladné pocity a knihu budu vřele doporučovat. Poutavé vyprávění a skvělé grafické zpracování.
Kniha je vyprávěna způsobem, který vám bude připomínat pokec s kamarádem, když se vrátí z akce či cesty do zahraničí. Je to uvolněné, vtipné a často i plné různých vulgarismů. Vyprávěno bez příkras a osobitým stylem, který na první pohled může děsit, ale jakmile si trochu nevyknete, tak už to nebudete vnímat a užijete si samotné historky.
Očekávala jsem, že se knihy bude z velké části věnovat rapové a hip hopové scéně, ale k mému překvapení kniha obsahuje také několik cestovatelských historek a různé "storky" ze života. Nemusíte se tedy bát, že by byla kniha rapem narvaná k prasknutí.
Osobně mě nejvíce pohltilo vyprávění o tom, jak takto mladý kluk ve svém věku zorganizoval obrovské akce, získal celosvětové kontakty a začal cestovat. Lukáš není o tolik starší než já, ale rozhodně měl mnohem víc odvahy a na jeho životním stylu se mu to tisíckrát vrátilo. Bylo opravdu fajn nahlédnout do životního stylu a myšlenek někoho jiného. Ač jsem extrémním odpůrcem některých jeho návyků, knihu jsem si stejně užila. Jsem ráda, že jsem poznala jiný svět, než je ten můj a nahlédla od něčeho, co jsem si ani vzdáleně nedokázala představit.
Pokud bych měla něco vytknout: Některé fotografie by zasloužily popisky. A uvítala bych na konci knihy seznam zmíněných interpretů a nějaké stručné info o nich. K nahlédnutí a rychlé orientaci v případech, kdy se čtenář v tomto světě obvykle nevyskytuje.
Hodnocení: 4/5
Kniha se mi četla překvapivě dobře. Musím říct, že ačkoliv je Lukáš téměř stejný ročník ze stejné republiky, byla jsem v šoku, v jak odlišném světě jsem žila a žiju. :D Sžívala jsem se s vulgarismy, cizími výrazy i odlišnou kulturou, se kterou se předchozí prvky pojí (já jsem byla vždy spíš na pop). Navíc se stále objevovala mně naprosto neznámá jména. :D
Navzdory všemu se mi ale kniha četla svižně a tenhle životní osud mě opravdu bavil a zajímal. Od začátku mě zaujalo, že se puberťák pustil do organizování podobných akcí. Navíc po všech těch kopancích pokračoval.
Čekala jsem po první části jiný vývoj, ale ocenila jsem nejen náhled do tohoto světa a velmi osobních citlivých témat, ale také do jiných zemí. Nejsem moc zcestovalá a cestopisy nečtu, takže jsem se dozvěděla spoustu nového. :)
Knihu hodnotím tak, že nejsem rozhodně cílovka, pro tu to určitě musí být skvělé čtení! Ale i ostatním čtenářům můžu pro rozšíření obzorů určitě doporučit. Jen se člověk musí připravit na velice svérázný jazyk. :D Navíc má kniha nevšední design a zaujala mě na první pohled.
Ráda bych vám představila knihu 'Rapovej deník Lukáše Kouřila', ke kterému jsem se dostala v rámci spolupráce s autorem. Upřímně, když mě Lukáš oslovil, docela jsem se bála toho, že budu mít v rukou knihu, na kterou budu jen tupě zírat, protože přesahuje mojí komfortní zónu. S tou zónou jsem nebyla daleko od pravdy - to s klidem přiznám - já jsem konzument především fantasy kiteratury, ale po pár stranách jsem se ponořila do zajímavé biografie na pozadí české hiphopové scény, o které jsem nevěděla nic. A jsem ráda, že byly mé obzory rozšířeny. Děkuji! Doporučuji!
Lukáš je vypravěčem, tj. 1st person narrator. Deník má 265 stran a je dělen do kapitol, které jsou uvozeny dvoustránkovými kresbami Michaela Purmenského @farmr_one . Každá strana je složena ze dvou sloupců textu, to je velmi originální nápad. Grafické zpracování podtrhují fotografie zachycené na líčených akcích. Deník nám ukazuje Lukášovu šestnáctiletou kariéru promotéra hiphopových akcí, a začínáme v jeho čtrnácti letech. Neskutečný! Něco vyšlo, něco ne. Něco bylo výnosné, něco prodělečné. Důležitá message tohoto příběhu je, když chceš, tak to prostě půjde. A co si z knihy odnáším je motivace.
Kniha se mi špatně hodnotí, protože to není absolutně nic pro mě. Rap mi není blízký a kniha mě usvědčila v tom proč. Spousta věcí s ním spojená jde úplně proti mým hodnotám. A tak bych knihu doporučila lidem, kteří o rapovém prostředí chtějí vědět více a nebo ho už znají.
Lukáš už ve 14 letech zorganizoval soutěž Prosaď svůj rap, včetně finále naživo. Ničeho se nebál a organizoval postupně další a další akce. Moc mu neříkala finanční gramotnost, takže jeho akce byly spíš prodělečné, to ho ale neodradilo a jel dál.
Autor bez příkras a na rovinu říká a píše to, co se dělo a jak žil. Je to upřímná autorova zpověď, na nic se nehrál a o to víc mě to bavilo. Pobavilo mě, že vzhledem ke svému stylu života šel na policejní školu.
Vulgarismy se nešetří, ale při čtení to nevadí - naopak to k tomu patří a dělá deník víc autentickým a opravdovějším. Oceňuji Lukášovu upřímnost a obdivuji Lukášův přístup k životu - nic řešil, z ničeho se nestresoval, prostě si užíval života. Je fakt, že s jiným přístupem by to nedával. Jak sám říká - baví ho věci přehlížet než řešit.
Mě osobně tenhle styl hudby moc neříká, ale bavilo mě o tom číst. Lukáš taky používá dost anglických slov pro vyjádření různých emocí, činností a stavů - no musela jsem si na to zvyknout a občas jsem chvíli váhala, jestli správně rozumím významu - ale prostě to k tomu taky patří. Poslední část deníku je věnována cestování - to jsem Lukášovi záviděla.
Když to shrnu - číst tuto knihu byl fain zážitek. Děkuji Lukášovi za zaslání recenzního výtisku.
Pokud si chcete přečíst něco jiného, pusťte se do této knihy - stojí za to.
Rapovej deník Lukáše Kouřila
Rapovej deník je fascinující pohled do světa hiphopového průmyslu, který mě okamžitě vtáhl do svého světa. Lukáš nám nabízí upřímný a autentický pohled na svou šestnáctiletou kariéru jako promotéra hiphopových koncertů, od počátků v roce 2007 až po své dobrodružství v Kolumbii v roce 2023.
Jeho příběh začíná úplně od nuly - od internetové soutěže “Prosaď Svůj Rap pořádané bez občanky, a pokračuje skrze různé výzvy, které se mu dostávají, jako je například komický festival Serial Hip Hop Fest. Autor nám v knize otevřeně sděluje všechny vzestupy a pády, kterými na své cestě prošel, a nepřekvapuje, že se mu do cesty dostaly i finanční průšvihy a nepříjemnosti.
Co mě hodně zaujalo, byla autorova schopnost sdílet tyto příběhy s takovou upřímností a humorem. Jediné za co strhávám jednu hvězdičku je za angličtinu bez překladu. Jelikož neumím anglicky musela jsem hodně často používat překladač a to mě moc nebavilo. Prostřednictvím této knihy se vám otevírá pohled do zákulisí hudebního průmyslu, který často zůstává skrytý. Přestože se jedná o osobní zkušenost autora, mnoho z ní může být inspirativní pro každého, kdo se snaží prosadit ve světě, který je plný výzev a nejistot.
Je to poutavé čtení a musím říct, že se mi to četlo opravdu dobře. Pokud máte rádi hiphop a rap tak tato kniha nesmí chybět ve vaší knihovně.