Realita a poesie

29.05.2012

Můj výtisk má v sobě vpisky nad cizími slovy, v nichž si V. E. liboval tak, že je snad i vymýšlel: aspoň mám za to, že „ludikativní“, tedy zábavný (jako schola ludus – škola hrou), vymyslel právě on. Mne osobně zaujala spíš autorova schopnost vytvářet neuvěřitelně složitá souvětí, plná vedlejších vět, která jsou přesto jasná a skvěle formulovaná. Ale teď zcela vážně: každý, koho zajímá avantgarda, shledá tuto knihu informativní, zajímavou a podnětnou. Jestliže jiná (ovšem o dost starší) kniha o dějinách umění odbývá dadaismus jediným slovem – a to navíc ještě slovem „imbecilní“ – tady najdete o dada šedesátistránkovou kapitolu, která vás přiměje řádně se zamyslit nad mnoha věcmi. Teprve po této první kapitole (je vidět, že se psal konec šedesátých let, protože se hemží jmény, která vzápětí komunistický běs zase na dvacet let spláchl, byť jenom do undergroundu, nikoliv ze světa, jak si zajisté přál) se přejde k surrealismu.

Ještě k tehdejší době: Effenberger píše v Ediční poznámce, že rukopis knihy byl od roku 1965 na zákrok ideologických orgánů několikrát vyřazen z výroby, naposledy v létě 1967. A: „Požádal jsem nakladatelství, abych se mohl dovolat milosti, kterou připouští pravopis stalinské éry a vyhnout se předpisovaným jazykovým násilnostem a perversitám alespoň tam, kde je pokládám za nejkřiklavější (např. poesie, Teige – Teigeho a pod.).“ – – A za pár let nato už se Effenberger potkával s Ivanem Wernischem při výplatním okýnku v jakémsi stavebním podniku...