Sluneční bouře
Åsa Larsson
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35572/bmid_rebecka-martinssonova-slunecni-boure.jpg
4
556
556
Rebecka Martinssonová série
1. díl >
Na podlaze kostela v severním Švédsku leží mrtvé a rituálně zmrzačené mužské tělo. A na noční obloze mezi vločkami padajícího sněhu tančí polární záře. Rebecka Martinssonová se po letech vrací do svého rodného městečka Kiruny. Kdysi musela toto místo za dramatických okolností opustit a odejít do Stockholmu, kde pracuje jako daňová poradkyně. Nyní se vrací zpět, aby pomohla své dávné přítelkyni Sanně, jejíž bratr byl hrůzným způsobem zavražděn v kostele náboženského společenství, které kdysi založil. Krásná a zranitelná Sanna potřebuje Rebečinu pomoc, aby se očistila od podezření, jež na ni padlo po bratrově smrti. Rebecka se ocitne před nelehkým úkolem. Při hledání vraha se bude muset vypořádat nejen s policejními postupy, ale bude nucena čelit i dohadům kolujícím uvnitř uzavřené a vyděšené komunity. Bude muset zapátrat hluboko ve své paměti a ve svém svědomí, aby se postavila čelem k temnému tajemství, které za sebou v Kiruně zanechala a které je ukryto pod rouškou všeobecného mlčení. A bude se muset postavit vrahovi, jehož úmysly je těžké odhadnout...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2010 , HostOriginální název:
Solstorm, 2003
více info...
Přidat komentář
To je taková oddechová detektivka, pěkně se čte, celkem mě to bavilo, nejvíc vyšetřovatelka Anne Marie s kolegou. Dobrá práce.
Asi jsem se moc namlsal autorčiným jmenovcem Stiegem, ale tohle je jen obstojný průměr. Postavy bez života, děj řídký a občas i předvídatelný, žádné nečekané rozuzlení, natož nějaký obecnější přesah (a že by se při tématu náboženského fanatismu nabízel). Atmosféra zmrzlého laponského městečka je nahozená slušně, ale i ta mohla být hustší. Oddychovka, která nezanechá hlubší stopu.
Knihy od Larssonové jsou spíš ženským románem než detektivkou. Nějak mě její knihy už netáhnou. Postupně začínám přecházet na jiné autory. Ne že by jeji detektivky byly špatné, ale jsou tak nějak nudné a bez pořádného napětí. Ale aspoň jsem se dozvěděla něco o náboženských sektách. Každý může v něco nebo někoho věřit, ale když už je to přehnané tak to nestojí za to.
Nevím, proč jsem tak dlouho odkládala čtení Sluneční bouře a vůbec všech knih této autorky. Bylo to skvělé! Rebecka Martinssonová je pro mě jedna z nejlepších ženských postav, které jsem v současné literatuře objevila. Houstnoucí atmosféra, církevní skandál, komunita, kde každý má své tajemství a všude kolem mráz a sníh - vůbec jsem se nedokázala od knihy odtrhnout ( pracovní den jsem pak prožila v mírných mrákotách ). Vyhovovalo mi i pomalejší tempo bez velkých zvratů a akce. Odkládám všechny knihy plánované k přečtení a vrhám se na další autorčinu knihu.
Knížka mě většinou nudila. Ano, hlavní postava je advokátka, i když ne v trestně právních věcech, ale chyběly mi tady vyšetřovací metody. Spíš bych knihu zařadil mezi celkem nudný příběh s kriminální zápletkou.
Ubohoučký... souhlasím s tím, že její knížky jsou ze severských detektivek nejhorší, je to prostě podprůměr......... Oběť Molochovi je asi tak nejlepší, aspoň že to má vzestupnou tendenci..
Příjemná čtivá oddychovka, na prvotinu dobrá kniha. Rozuzlení na mě bylo příliš rychlé a polopatické, stále jsem čekal jistou dějovou komplikaci, která by to čtenáři nedala zadarmo... Pro mne další z titulů, který na pár dní zabaví ale postupně z hlavy beze stopy zmizí...
Na prvotinu je to skvělé dílo. Rebecka Martinssonová je sympaťačka každým coulem a advokátka na svém místě, která se nedá jen tak něčím zastrašit. Za mě plný počet.
Moje první setkání s Larssonovou a bohužel žádný zázrak. Děj mi připadal dost rozvláčný, postavy nezajímavé až protivné a zápletku jsem výjimečně odhalila celkem brzy. Když to shrnu průměrná detektivka, která nenadchne ani neurazí.
Asi nejhorsi zastupce serverske krimi, co jsem cetl. Naprosto zadna detektivni cinnost se nekona - vubec bych se nedivil, kdyby v dobe psani byla autorka tehotna (anebo nekdo z blizkych), protoze se v knize neresi nic jineho nez tehotenstvi a pocity zenskych postav (ktere jsou ale jinak naprosto nezajimave).
Kniha ma jedno plus, je celkem kratka (asi jen tri sta stran) a cte se celkem v pohode, i kdyz jsem se do cteni obcas musel nutit - protoze tech zbytecnych "kecu" kolem je tam fakt presprilis.
Jsem zvedav, zda dalsi knihy serie budou lepsi (podle hodnoceni to tak vypada).
Docela dobrá detektivka, dobře se čte, nicméně prostředí církevních společností a různých "náboženských blouznivců" není zrovna moje oblíbené. K Sanně jsem necítila žádné sympatie a opravdu se nedivím, že její rodiče chtěli získat děti do své péče, nechávat je s takto nevyrovnanou, nespolehlivou osobou mi přišlo jako vyložený hazard. Kromě Stavinga a těhotné policistky jsem prakticky nenašla další postavy, k nimž bych mohla cítit nějaké zvláštní sympatie. Další díl ale ještě zkusím.
Kdyby to bylo mé první setkání se severskou detektivkou, byla bych nadšená a sázela bych minimálně 4 hvězdičky. Ale protože už mám nějakých pár tisíc stránek načtených, hodnotím jako průměr. Nápad s náboženskou komunitou není špatný, prostředí Kiruny popsáno realisticky, ale nějak tomu chyběla jiskra, více napětí a možná i více propracované postavy. A ještě k obálce: přední strana je z mého pohledu naprosto neatraktivní, v obchodě bych ji přehlédla. Přifrčela ke mně přes rezervaci v knihovně, takže tentokrát "oko" nerozhodovalo.
Knížka, které nemůžu vytknout snad vůbec nic. Příjemná detektivka na dlouhé zimní večery.
Vcelku průměrná detektivka z prostředí nábožensky založené společnosti. Dobře se to čte, ale zapínání závitů na vyšší stupeň, které u detektivek a thrillerů očekávám, se nedostavilo. Hlavní hrdinka na mne působila tak zvadle a bez "drajvu", až jsem jí nedokázala uvěřit, že tvrdě maká po večerech a nocích v advokátní kanceláři, aby zapůsobila na svého šéfa, a bojuje za svou kamarádku z dětství. Bavilo mě líčení života daleko na severu za polárním kruhem, byť jen okrajové.
Během týdne jsem postupně přečetla první tři knihy ze série a čtení již vydaných zbývajících knih jsem odložila.
Začátek vyzněl vcelku slibně, ale poté to bylo horší a horší a s každou stránkou narůstalo utrpení. Posledních cca 60 stran jsem jen zběžně prolétla, abych věděla, kdo je teda vrah. Kniha z náboženského prostředí plná citátů z bible opravdu není pro mě. Styl psaní mi vůbec nesedl, je do nebe volající, že knihu napsala ženská (samé zdrobněliny, neustálé omílání, že se chce vyšetřovatelce na záchod atd atd). Nicméně pokud máte výše uvedené rádi (zde spíše rády), směle do čtení.
Rychle vtáhla do děje. Ukázala mi to, co vím, že církve, sekty a vůbec vše, co se kryje jakýmkoliv Bohem, je vlastně zástěrka špíny těch, co to vedou. Výborně psané. Autorka popisuje zimu tak, že vám je skutečně zima. Když si pak sednete s autorkou ke krbu, citite to teplo. Jednu hvězdu ubiram proto, že děj plyne poměrně pomalu a vše dramatické je v podstatě možno zvládnout pár stránkami. Zbytek činil nádherný obal.
Potřebovala jsem něco, co se bude dobře číst, co mě vtáhne do děje, kde budou aspoň některé postavy sympatické - a to tahle detektivka splnila. Je to už moje druhá kniha od této autorky a nezklamala ani tentokrát.
Nenáročné čtení,zápletka zajímavá,jen ten konec byl takový utnutý.Určitě přečtu další díly :-)jak budou ostatní knihy napsané.S. Larsson to není ..ten se mi zatím líbil nejvíc
Nebylo to nic náročného na čtení, za pár večerů jsem knihu přečetla a stránky mi v podstatě samy plynuly pod prsty. Až se pročtu tou zásobou knih, co doma v tuto chvíli mám, jistě si od této autorky ještě něco přečtu. Pro mě jsou to takové oddychové kriminálky a popravdě řečeno, vraha jsem dlouho netušila:-).
Štítky knihy
vraždy švédská literatura náboženský fanatismus severská krimi severská literatura Kiruna švédské detektivky
Autorovy další knížky
| 2010 |  Sluneční bouře |
| 2015 |  Hůl prokletí |
| 2011 | Prolitá krev |
| 2013 | Oběť Molochovi |
| 2012 | Temná stezka |
Pomalu se to rozjíždělo... a pak to nakonec hodně rychle a akčně skončilo. Průměrná detektivka, kde si mě ani jedna postava neměla šanci nějak zvlášť získat, protože jí jednoduše nebyl dán dostatečný prostor. Hrabání se v minulosti hlavní postavy mělo osvětlit vraždu, která jako by vypadla z nějakého hororu. Nakonec se ukázalo, že minulost s tím nemá zas tak moc společného. Vraha jsem začínala tušit v okamžiku, kdy se poprvé objevil na scéně a jeho definitivní odhalení nastalo celkem brzy a bez nějakého zásadního vyšetřovacího postupu. Přesto je kniha vhodná alespoň k zamyšlení nad tím, jak bezmezná víra v Boha nemá nic společného s tím, jak hříšný život lidé vedou. Spíše si ti, kdo hlásají víru, dokáží omluvit i sebedrsnější hřích.