Rebeka
Daphne du Maurier
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/387757/bmid_rebeka-p90-387757.jpg
4
1122
1122
Mrtvá a živá série
< 1. díl >
Vydání druhé. V noci sa mi snívalo, že som bola opäť v Manderley. Stála som tam pred mrežami hlavnej brány, ale nemohla som dovnútra, lebo bola zamknutá na retiazku s visacou zámkou. V sne som volala vrátnika, no nik sa neozval, keď som sa lepšie prizrela pomedzi zahrdzavené tyče, videla som, že vo vrátnici nik nebýva." Týmito slovami začína rozprávanie hlavnej hrdinky, ktorá sa na Francúzskej Riviére zaľúbila do príťažlivého a zámožného Angličana Maximiliana de Winter. Ľúbostný vzťah je zakrátko spečatený manželským sľubom... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 1967 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Rebecca, 1938
více info...
Přidat komentář
Najslávnejší román Daphne du Maurier je pre mňa obrovským sklamaním. Ja síce objektívne chápem, prečo kniha v časoch, keď vyšla vyvolala ošiaľ a stala sa klasikou, ale nemôžem si pomôcť, je to strašná nuda. Mrtva a živá je pomerne obsiahly román, ktorý sa nesie alebo skôr snaží sa niesť v tajomnej, ponurej atmosfére. Akákoľvek snaha o napätie je však úplne zničená hlavnou postavou. Tá okrem toho, že je neuveriteľne naivná, nezrelá, tak si aj obyčajný sedliacky rozum necháva na špeciálne príležitosti. Viem, že to bol do určitej miery autorkin zámer, vytvárala tým priestor na jej prerod, ale ten už pre mňa prišiel príliš neskoro. To obrovské kvantum textu plného nudného fňukania absolútne neschopnej ženskej vás otrávi. Ostatným postavám chýbali emócie. Celé to rozprávanie je vláčne, obsahuje veľa myšlienkových pochodov hlavnej hrdinky, ktoré sú úplne o ničom a celú dobu sa mi v hlave niesla myšlienka „trochu života do toho umierania.“ Dávno som nebol nejakou knihou takýto znechutený. Som si vedomý, že kniha bola napísaná pred takmer sto rokmi a že nie som úplne cieľovou skupinou, ale toto naozaj nemôžem nikomu odporučiť. Strašné !
Film, muzikál nebo kniha vše je perfektní. Téma naivní žabky a bohatého milence vždy zabere. Když k tomu přidáme "Hitchcockovo" tajemno úspěch zaručen.
Měla jsem problém se do knihy začíst. Na začátku se totiž všechno ta nějak moc vleče. Možná, že by se to dalo označit za takové malé ticho před bouří. Po příjezdu na Manderley se všechno začne měnit i můj osobní přístup k této knize. V podstatě jde o velmi jednoduchý příběh, který stvořila velmi schopná autorka a naservirovala nám působivý psychologický román. Atmosféra knihy je opravdu výživná.
Na knížku mě navnadil film, pak jsem ji dlouho odkládala, nějak se mi do ní nechtělo.. a teď toho lituji, že jsem si ji nepřečetla už dřív - jak to tak většinou u odkládaných knížek bývá. Perfektní děj! Nešlo se od knihy odtrhnout. Napínavé až do konce. Ale asi mi uteklo jméno hlavní hrdinky, nebo tam prostě fakt nikde napsaný nebylo ! ( A to nemyslím Rebeccu :D )
Tuhle knihu miluju, mohla bych ji číst tak jednou ročně. To, jak je Rebecca vlastně přítomná napříč celou knihou je strhující a hrozně napínavé.
Opravdu jedna z mých oblíbených knih.
Krásná kniha, velmi mě to překvapilo. V knihovně už ji mám několik let a až teď jsem se kvůli výzvě k ní (přemluvila). Kdybych tušila co je tento příběh za knižní poklad, přečetla bych ji mnohem dříve.
Tak tohle byla čistá dokonalost. Jako obvykle jsem zase (a už fakt nevím proč) překvapená tím, jak klasická díla vážně tnou do živého po všech stránkách. Mrtvá a živá je kniha s fantastickým dějem, který graduje do poslední stránky, výbornou atmosférou prodchnutou tajemnem s nádechem hororu, brilantní psychologickou analýzou postav a v neposlední řadě je zkrátka úžasně napsaná. Po dočtení současných knih mám obvykle po pár týdnech (někdy i dnech ) v hlavě vzduchoprázdno a dovedu si tak maximálně vzpomenout, jestli se mi líbila, nebo ne, u klasik si ale většinou pamatuju nejen děj jako celek, ale i konkrétní scény. Nevím, jak to ti autoři dělali, ale na "seznam povinné četby" jsou skutečně zařazováni právem.
Mrtvou a živou beze zbytku doporučuji a jestli si chcete čtenářský zážitek ještě trochu osladit, zvolte audioknihu. Narátorka Lucie Pernetová doteď nepatřila k mým velkým oblíbencům, její hlas je na mě až příliš vysoko posazený a trochu pisklavý. Nyní mě ale přesvědčila, jak fantastickou herečkou ve skutečnosti je. Každou scénu trefila polohou hlasu přesně tak, jak bylo potřeba. Od naivity přechází v rozhodnost a hlavní hrdince svou interpretací doslova vdechla život. Jedna z nejlepších audioknih, které jsem kdy poslouchala.
Tento kousek z knižního depozita vydaný již v roce 1938 (!!), jsem si vypůjčila na doporučení a nelituju, bylo to úchvatné čtení! Nechápu, že se mi dostal do ruky až teď, směle se vyrovná dnešním románům. Mladičká a hlavně naivní dívka s ubohými vyhlídkami na budoucnost se po kratičké známosti vdá za staršího "tajemného" Maxima de Wintera, který po smrti své první ženy Rebeky hledá klid na cestách. Když se s ním vrátí na jeho sídlo, brzy poznává, že možná jednala unáhleně... nezvládá starost o velkou domácnost, kde je neustále srovnávána s úchvatnou první paní domu. Boj s Rebečiným stínem je, zdá se, nad její síly, stejně tak udržení nesourodého manželství.... Četlo se to úplně parádně, románem prostupuje tajuplná atmosféra i napětí, autorka umí vygradovat atmosféru. Knížka mi sedla a moc jsem si ji užila, můžu jen doporučit.
Klasika, kterou jsem četla za život asi 4x v různém věku, viděla jsem 2 filmové verze a jednou (tentokrát) i poslouchala audioknihu. První věta románu je už ikonická. Příběh pořád dobrý a gotický. Četla jsem i různá pokračování, jediné, které mohu docela doporučit je Rebečin příběh od Sally Beauman, který je napsaný z pohledu Rebeccy.
(SPOILER) nějak mi to hlava nebrala.....Rebece se manžel přizná, že je prokazatelně vrah, ale ona jako by to nevzala na vědomí, přece de jure to je prostě vrah, nevěděl, že je oběť nemocná...a nastane štastný život? .tohle nebyl můj šálek kávy co do obsahu, jinak celkem čtivé a jazyk dobrý
Dobře napsané a i dobře přeložené, čte se samo. V knizr jsem nenašla nikoho symaptického, ale nevadilo to. Podpořilo to dost pochmurnou atmosféru, dusno mezi postavami. Hodnotím 3,5*.
Daphne du Maurier som objavil vďaka knihe Hostinec Jamajka a tú som si prečítal cca trikrát. Všetko ma v tejto knihe bavilo a povedal som si, že musím siahnuť aj po inej knihe od Daphne. Prešlo pekných pár rokov než som sa dostal k Rebecce a bolo to tu zas - pocit z dobre napísanej knihy, na ktorej vás štve Rebeccino správanie (mňa určite) a napriek tomu jej držíte palce, aby sa už konečne vysporiadala s hnusnou Danversovou, postavou tak brilantne opísanou, že moje antipatie by mohli byť extra účinným jedom za predpokladu, žeby sa dali pozbierať do nejakého flakónika a použiť. Za mňa určite výborná kniha, ale Jamajka bola prvá. A na pomyslenom piedestáli aj zostane, hoci Rebecca nie je o nič horšia kniha - len som ju čítal až ako druhú. Ak by to bolo opačne, nuž neviem či by sa poradie zmenilo, čaro mora, hoci len okrajovo spomenutého má na mňa magickú moc a v Rebecce chýba.
Juchu! Moja prvá "dočítaná" audiokniha! Priznám sa, že som počas jej počúvania (vyše 17 hodín) mala svoje pochybnosti.
Nakoniec ju hodnotím ľahko nadpriemerne a verím, že v čase vydania, 1938, musela vzbudiť riadny ohlas a nečudujem sa jej nálepke "bestseller". Trošku gotické, trošku mysteriózne. Veď predsa, nie nadarmo ju prirovnávajú aj k Jane Eyre... Minimálne vieme, že du Maurier bola fanúšičkou Bronteovej. Autorke sa v knihe podarilo vykresliť prežívanie hlavnej postavy naozaj vierohodne, a to tak, že je vysoká pravdepodobnosť, že by ste s ňou potriasli v prípade, ak ste viac akčnejšou a možno aj extrovertovanejšou personou. Bohaté popisy, priam návrat k viktoriánskemu Anglicku, nepredvídateľný dej, táto kniha je práve o tom a dovolila by som si tvrdiť, že je ideálna na tmavé zimné večery... Ale ten jej muž Maxim, nuž správal sa veľmi zvláštne ku svojej druhej manželke...
Krásná schopnost vylíčení krajiny. Úžasné popisy situací a nádherné užití jazyku.
Každopádně - hlavní postava mě frustrovala. Jednak z důvodu toho, že si pořad představovala. Jak by ta či ona situace vypadala a vždy to zabralo spoustu stránek - jenže nakonec to všechno bylo jinak a žádné “by” podle jejich představ se nekonalo.
Mistrovský kousek paní Daphne du Maurier!
Hlavní hrdinka je tak jiná než její předchůdkyně. Tak nenápadná, bez sebevědomí, vždyť se ani nikdy nedozvíme její jméno! A přeci má něco, co její předchůdkyně nikdy neměla...
Příběh se mi moc líbil i jako film. Myslím ten starý, co se jmenoval Rebecca. s Laurence Olivierem v hlavní roli.
Knihu jsem četla kdysi, asi tak před čtyřiceti lety, matně jsem si pamatovala obsah, ale spíš mi zůstal v mysli pocit, který jsem z příběhu měla. Musím přiznat, že tenkrát by bylo moje hodnocení příznivější, asi to je tím, že jsem v té době měla ve velké oblibě spisovatelky jako Austenovou, sestry Bronteovy, ale i Němcovou, Jiráska a hlavně já jsem byla přece jen "jiná " a především mladá :-), stejně jako hlavní hrdinka.
Rozumím tomu, že ve své době byl tento román významným dílem - dramatický příběh, působivé líčení atmosféry, utajený zločin a další romantické atributy, které musí čtenáře zaujmout. Jenže nyní už nějak nerozumím a nejde mi se ztotožnit s hlavní hrdinkou. Připadá mi taková moc nijaká a naivní, takže mi k ní vůbec nesedí to náhlé rozhodnutí změnit ze dne na den diametrálně svůj život a po té změně zase si dál žít ten svůj ustrašený, submisivní život jen v jiných kulisách. A nakonec, kdy se zdá, že dospěla, nechová se jako zklamané děcko, ale jako dospělá partnerka, to "zabije" a cituji: "Já mám žízeň,: zakňourala jsem." na předposlední stránce.
Takže knihu ke čtení určitě doporučuji, ale už si z ní, snad díky věku, snad díky současné době, nedokážu odnést TEN POCIT jako kdysi.
Na závěr musím ještě doplnit, že kniha v novém vydání z roku 2011 má velmi vydařený přebal od Daniely Benešové.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Hospoda Jamajka |
| 2019 | Mrtvá a živá |
| 1972 | Dům na pobřeží |
| 1991 | Únik |
| 1995 | Má sestřenka Rachel |
Tento príbeh mi hlavná hrdinka rozpráva s odstupom hneď niekoľkých rokov. K udalostiam zo svojej mladosti sa vracia po tom, čo sa jej v noci opäť snívalo o bývalom domove. Do svojho rozprávania ma vtiahla pomerne rýchlo, no nikdy mi neprezradila svoje meno a nedovolila to ani tým, o ktorých rozprávala. Čiže som ju mohla spoznať len ako tú druhú pani de Winterovú. Čo je vlastne asi najdôležitejšia charakteristika tejto ženy – že od samého začiatku nemala vlastnú identitu, lebo bola definovaná ostatnými.
Čiastočne to bolo vplyvom veku, nakoľko mladučká nová pani de Winterová pripomína sotva odrastené dievča, ktoré zahanbí aj predstava bozku, pričom jej prirodzenú nesmelosť ešte umocňuje fakt, že svoj život vo veľkej miere prežíva vo vlastnej hlave. Tam si predstavuje rôzne situácie, ktoré sa nikdy nestali a pravdepodobne ani nestanú, no napriek tomu nesmierne poháňali jej paranoju a celkovú neistotu.
Takéto mladučké dievčatko je teda predovšetkým ovládané ostatnými až do takej miery, že sa napríklad obáva protirečiť napríklad aj služobníctvu, aby ich tým nejako neurazila. Istotu v živote jej rozhodne nepridali ani ďalšie dve kľúčové osoby – jej manžel Maxim de Winter a gazdiná pani Danversová, pri ktorých sa nová pani de Winterová cíti ako votrelec. Nutné dodať, že väčšinou aj právom, pričom je to práve pani Danversová, ktorá robí všetko možné aj nemožné, aby udržala pri živote ducha svojej predchádzajúcej panej.
Celkovo pochmúrnu atmosféru teda ešte podčiarkuje pocit opustenosti hlavnej hrdinky, jej nesmelosť a hlavne fakt, že v novom domove si nevie nájsť svoje miesto, hoci si dom veľmi obľúbila. Dej je tak veľmi pomalý a má charakter skôr rozvláčneho rozprávania, do ktorého sa často pletú opisy pocitov, vnemov a niekedy aj vôní, čo navodzuje opar akejsi clivosti. No a potom sa, úplne nečakane, charakter knihy zmení a zrazu dej vyberie zákrutu, ktorú som absolútne nepredvídala.
Rozprávanie je svižnejšie, napínavejšie a nútilo ma premýšľať, čo sa deje a hlavne, čo je pravda a čo už... nie tak úplne. Prekvapilo ma hlavne, že v niektorých momentoch kniha dokonca pôsobila až detektívne a vďaka tomu som si čítanie o to viac užila. Očarená napokon asi úplne všetkým od postáv, cez vytvorenie atmosféry, až po napínavý koniec, som neúnavne otáčala stránky a hovorila si, že táto kniha je rozhodne právom považovaná za klasiku.
Rebeka je kniha, ktorá ma dokázala v mnohom prekvapiť. V prvom rade to bola hlavná hrdinka a vývoj jej osobnosti, ktorý som mohla sledovať. Potom je to nezabudnuteľná pochmúrna atmosféra podporená niekoľkými podivnými udalosťami. Ďalej to boli aj krásne myšlienky a celkovo lyrický jazyk tejto knihy. V neposednom rade to bol aj prekvapivý obrat v záverečnej tretine a premena knihy z roviny gotického románu až na čistokrvný triler. Vo výsledku je to však kniha, ktorá má čo ponúknuť čitateľovi aj viac ako osemdesiat rokov po prvom vydaní. Možno aj preto, že mi svojou krásou pripomenula, prečo tak rada čítam.