Rebeka
Daphne du Maurier
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418648/bmid_rebeka-r21-418648.jpg
4
1149
1149
Mrtvá a živá série
< 1. díl >
Známy psychologický román s romantickou zápletkou, ktorý už mnohé roky udržiava čitateľov v napätí. Príbeh sa odohráva v anglickom sídle Manderley, v prostredí bohatej anglickej rodiny.
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 1968 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Rebecca, 1938
více info...
Přidat komentář
Mrtvá a živá v jednom stavení. To nebude bezpečné, ani dělat dobrotu. Vrací dech duchu první paní domu. Žahavá metrnice s ohnivou loučí. Její věčně oddaná, co plamenně se loučí. Také však nenaleť náletu zazobaných pánů, pavích ptáčků, kteří ráčí štěbetat, škubat pírka, upíjet z fontány hrdliček.
No to je teda blba husa ani meno jej radsej nedali :D nic lepsie k tomu asi neviem napisat, ale v konecnom dosledku ma to bavilo stale som cakala, ako sa zapletka bude vyvijat. Poslednych 150 stran sa to aj rozbehlo.
Najviac sa mi paci ako aj nas ako citatelov Rebeka sprevadza uz od obalky knihy a skarede kacatko skutocne ani meno nedostalo. :D Ako to podporuje posobnost tiena, ktory Rebeka zanechala.
Nezlobte se na mě, ale nechápu jak tahle kniha má takové hodnocení. Velmi zdlouhavý začátek a to HODNĚ zdlouhavý, číst o kvetoucích kytkách a popis jejich celoročního průběhu mě opravdu nezajímalo to jsem mohla dostat klidně zahrádkář. Kniha má spoustu stránek a abych posledních 100 byla nadšená, že se tam konečně něco děje je pro špatné. Takhle dlouho znechucená knihou jsem dlouho nebyla, úspěch, že jsem ji vůbec dočetla. A jestli chcete jedno pozitivum spisovatelka umí psát, ale bohužel nezaživně.
Mně se to líbilo, dobře se to četlo. Nenechte se odradit pomalu se rozjíždějícím začátkem. Byla tam romantika, popis toho, jak to chodí na panství (velice zajímavé) a taky velký zvrat a nečekaný konec. Jo a není to nic pro feministky, hlavní hrdince jde hlavně o spokojenost manžela, vlastně je to její prakticky jediná životní náplň. Je třeba brát v potaz dobu, ve které je to psané, ale když s tím počítáte, některé scény vám přijdou maximálně tak úsměvné a nebudete se nad nimi rozčilovat z pohledu "dnešní emancipované" ženy. A jak někdo už poznamenal níže: peníze zmůžou opravdu cokoli.
Knihu jsem poprvé četla asi v patnácti, od té doby uteklo hodně vody:-) Jediné, co si pamatuji, je, že se mi tehdy příběh moc líbil. Po letech jsem se tedy díky čtenářské výzvě k Mrtvé a živé vrátila. Knížka se mi pěkně četla. Zápletka příběhu byla zajímavá i hlavní hrdinka mi byla sympatická. Občas mi připomínala mne v telecích letech... :-) Napínavé čtení s krásnými popisy anglického venkova, kterému čas rozhodně nebral na kráse.
Vzpomínka na závěr základní školy, kdy jsem tuhle klasiku louskala po nocích ve slovenštině (vyšla tehdy pod názvem Rebeka); je tak dobrá, že jsem si pamatovala větsinu děje, ale ledacos mě i teď praštilo mezi oči: vypravěčka, jejíž jméno se v textu ani jednou neobjeví, je nesnesitelná, protože přeúzkostná a do sebe zahleděná; proměny krajiny okolo Manderley působí natolik dramaticky, že by obstály jako samostatný horor bez příběhu; překvapivý paradox Rebečiny smrti přibližuje román nejlepším dílům noir; a motivace jsou spletitější, než jak jsem si je pamatovala (např. zatracovaná paní Danvarsová je stále děsivá, ale také politováníhodná). Některé návraty se vydaří...
Klasika, četla jsem ji několikrát. Viděla jsem i film, ale kniha je lepší!
Poprvé jsem se s touto knihou setkala před mnoha léty v době studií, kdy jsme si ji se spolužačkami rvaly z rukou, zajímal nás hlavně děj a domýšlely jsme jeho pokračování. Když jsem tento příběh znovu dočetla, ocenila jsem hlavně autorčiny jazykově vytříbené , dobře psychologicky propracované popisy přírody, osob i prostředí, do kterého je román zasazen. Nebylo od věci znovu se vrátit ke knize a popřemýšlet o ní současnýma očima.
Dlouho jsem váhala kolik dát hvězd. Vždy si u toho připomínám, v jaké době autor/ka psala.
Jakoby knihu psaly dvě osoby... Prvních cca 200 stran jsem se fakt nutila do čtení, a pak se to konečně rozjelo... Zpočátku jsem byla mírně zmatená, co je skutečnost, co vzpomínky a co si hl.hrdinka představuje...
Plusem nesporně je pěkně vykreslená atmosféra anglického venkova, poměrů v domě.
Po přečtení knihy chápu, že autorka musela vykreslit hl.hrdinku jako naivku, nezkušenou, obyčejnou, aby to pak mohla využít... I když jsem s Maximem sympatizovala, tak měl Favel v podstatě pravdu, pokud máte peníze, můžete dělat cokoli...
Nicméně mé srdce si kniha nezískala.
Kdo si aspoň jednou za život nepřečetl něco od této autorky, jako by ani nebyl. Mrtvá a živá je její nejlepší kniha a já se k ní určitě ještě jednou vrátím. Doporučuji.
Tak jako každý román od D. du Maurier nezklamal ani tento. Perfektně vykreslena povaha a vývoj postav, mladá žena mně byla velice sympatická. Úplný konec mě překvapil, musela jsem o tom ještě nějakou chvíli přemýšlet a došla jsem k závěru, že ano, logicky to tak mělo být, s koncem Rebeky skončilo všechno, co s ní souviselo.
Jen doplním pro čtenáře, kteří si spletli žánr - toto není detektivka.
Ten dlooooohýýý začátek. Pak se začne chystat ples a najednou je vše rychlé a děj má konečně spád. Přesto umí autorka psát lépe.
Výborná kniha. Ze začátku mi sice chvíli trvalo než jsem se rozečetla, ale potom jsem se zase nemohla odtrhnout a dočetla jsem knihu na jeden zátah :-) Líbil se mi i způsob vyprávění. Nečekané zvraty, žádné předvídatelné situace nebo konec. Doporučuji :-)
(SPOILER) Není to až tak dobré, jak jsem očekávala. Místy možná až rozvláčné a nudné - několikaodstavcové popisy květin mě fakt nebraly, ale chápu, že to asi sloužilo k natahování děje a dávkování napětí, což ale paradoxně na mě mělo opačný účinek - čím dál víc mě to přestávalo bavit. Myslela jsem si, že půjde o klasickou detektivku, kde se bude pátrat, ale ono to tak úplně nebylo - vlastně mě velmi zklamalo, že se vrah přiznal tak rychle a sám, bez větší snahy hlavní hrdinky dopátrat se pravdy. Od tohoto okamžiku mi přišel zbytek knihy téměř zbytečný - sledujeme pocity postav, jak to dopadne, ale jakožto čtenáři si to už moc neužíváme, neboť vše víme. Oceňuji překvapení, které se nakonec o Rebece dozvídáme, ale to je tak asi vše. Kniha vyznívá tak, že vlastně je vše ok, vrah zabíjel právem a začne nový život bez problémů (i když vím, že na začátku je naznačeno, že se vzpomínání vyhnout nelze a že si to Max nese s sebou tak jak tak a jeho žena to chtě nechtě nese s ním). Nakonec se musím ztotožnit s řečmi pana Favella, třebaže všem připadal odporný, zdá se mi, že měl ohledně Maxe pravdu - bohatému člověku se známostmi projde vše.
Neskutočná kniha. K tejto knihe som sa dostla úplnou náhodou, keď sme sťahovali babičku (vydanie z roku 1969), ani neviem prečo som si túto knihu zobrala domov, ale neľutujem. Ide o neskutočný príbeh lásky a tajomstva. Literárna klasika, chviľu mi trval kým som si zvykla na štýl písania (klasika), ale bola to krásna kniha. Hneď po prečítaní som mala chuť ju začať čitať znova. Vrelo odporúčam
Dnes již klasika světové literatury. Příběh lehce mysteriózního ražení o lásce a smrti. Přečetla jsem jej s chutí.
Další splněná Výzva 2020 :-) A přiznám, tentokrát skutečně výzva. Docela hutná četba ve stylu gotických románů, která byla velmi popisná. Šokující závěr pak poukázal na to, že láska může být šílená a děsivá...
Autorovy další knížky
| 2019 |  Hospoda Jamajka |
| 2019 | Mrtvá a živá |
| 1972 | Dům na pobřeží |
| 1991 | Únik |
| 1995 | Má sestřenka Rachel |
Do du Maurier jsem se zamilovala! Umí nádherně psát; popisovat jak věci kolem nás („Kvetoucí narcisy pohupují ve večerní bríze zlatými korunkami, posazenými jako pohárky na tenkých stoncích, a je jich tolik, že se ta armáda kytek, stojících bok po boku, neztenčí trhej jak trhej.“), tak proniknout do nejskrytějších myšlenek („Kdyby tak někdo vynašel způsob“, podřekla jsem se impulsívně, „jak uchovat vzpomínky pod zátkou jako parfém, aby nikdy nevyvětraly, nikdy nevybledly! Kdykoli by se pak člověku zamanulo, odzátkoval by lahvičku a prožil znovu kteroukoli chvíli svého života.“). Vše je neskutečně živé, doslova hmatatelné.
Už od první kapitoly jsem věděla, že to bude příběh, jaký si oblíbím. Přichází vidina dávno zapomenutého sídla, kterým hrdinka prochází a vzpomíná, jak to tehdy začalo. Už tohle bylo sousto, které jsem tušila, že bude každým dalším polknutím, lepší a lepší.
Nemám naprosto co vytknout. Každá postava a zápletka byla opodstatnělá a v příběhu se dokonale vyjímala. Zbožňuju tu tajemnou atmosféru jakou dokáže vytvořit! A právě tím, že hlavní hrdince-vypravěčce, nepřiřadila žádné jméno, perfektně podtrhla kouzlo mystična.
Ke konci vše graduje, přibývá svízelných situací a stránky doslova letí před očima.
Daphne du Maurier má můj obdiv!
„Říká se tuším, že člověk vychází z prožitého utrpení zjemnělý a posílený, a že chceme-li v tomto nebo jiném světě něco dokázat, musíme projít zkouškou ohněm.“
„Štěstí není na prodej, štěstí je statek abstraktní, duševní stav.“
***
Jediné co nechápu je, proč mají čeští překladatelé tendenci tvořit si vlastní názvy. A že název „Mrtvá a živá“ se povedl, raději bych zůstala u „Rebeky.“