Řeč komunistické moci
Petr Fidelius (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/309909/mid_rec-komunisticke-moci-2yq-309909.jpg
5
11
11
Autorizované knižní vydání tří studií věnovaných sémantickému rozboru jazyka komunistické propagandy sedmdesátých a osmdesátých let, zvláště úvodníků Rudého práva a projevů tzv. stranických činitelů: Lid, demokracie, socialismus (1978), Pohádka o Stalinovi (1980) a Zrcadlo komunistické řeči (1989). První dvě studie byly původně publikovány v samostatných samizdatových edicích, později byly pojaty do neautorizovaného exilového vydání autorových prací v souboru Jazyk a moc (Mnichov, Arkýř 1983), který vyšel také ve francouzské verzi (v překladu Eriky Abramsové a s předmluvou André Glucksmanna), roku 1986 pod názvem L'esprit post-totalitaire (Paříž, Bernard Grasset). Toto nové vydání je rozšířeno o textovou přílohu, kde čtenář najde v plném znění některé klíčové prameny, z nichž bylo v knize citováno. Pro snazší orientaci v textu jednotlivých studií pořídil autor ještě výběrový tematický rejstřík, zahrnující zejména hlavní rekurentní pojmy z jazyka komunistické řeči, jakož i z analytického metajazyka vlastních výkladů.... celý text
Přidat komentář
Varování: "Ve větších dávkách má komunistická řeč přímo hypnotické účinky...". Pokud se v knize vyskytlo více citací dobového tisku za sebou, ztrácel jsem schopnost vnímat, myšlení bylo paralyzováno.
Mrazivá legrace! Na to jak se bolševik vymezoval vůči katolické církvi coby konkurentce ve výkladu světa, vždy de facto zůstal jen její pokleslou a méně rafinovanou nápodobou, a to včetně obligátních instrumentů ke kontrole, vymývání mozků a následnému ovládnutí lidských bytostí (čti mas, lidu, oveček apod. atd.).
Nejprve tu máme dogma nejvyšší entity, prvotního hybatele, Boha (u bolševika objektivní historické zákonitosti), dále instituce (Církev - Strana), jenž jediné pochopily smysl bytí, ba přímo jim tvůrcem tohoto bytí byl jaksi svěřen jeho ''vědecký'' výklad, máme zde také profesionální vykladače (teology - teoretiky marxismu-leninismu), dále svaté a mučedníky a pak hlavně LID, o jehož blaho tu jde především a jenž má své nezadatelné právo se vším bezvýhradně souhlasit (modlit se - pracovat) tj. hlavně držet hubu nebo být vyobcován z křesťanské obce, či skončit ''na smetišti dějin''.
Petr Fidelius byl v nesprávný čas na nesprávném místě, a vida, jaké plody taková situace může nést. Sám v předmluvě říká, že dnes už by si s takovými věcmi, jako jsou úvodníky Rudého práva, neměl chuť hrát. Coby topič v letech normalizace si s nimi ale vyhrál neuvěřitelně poctivě, navíc je zachytil ještě v době, kdy byly aktuální a daly se vnímat v kontextu každodenní reality. Pojmosloví, které ve svých analýzách zavádí, nám samozřejmě nemusí úplně vyhovovat, ale často je opravdu trefné a určitě se nebudu bát ho někdy použít. Trochu mi vadí Fideliův arogantní tón, užíváním titulu "pan" u citovaných autorů počínaje. Myslím, že nebylo potřeba dělat z toho větší komedii, než už to je. --- Doporučuji i jiné Fideliovy texty. Někdy mě štve, ale vždycky baví.
Řeč komunistické moci
Komunistický newspeak operoval specifickými pojmy, kterým dal vlastní obsah, tudíž číst propagandistické texty za pomoci nekomunistického slovníku znamená číst je bez porozumění. Toto tvrzení Fidelius dokládá a rozvádí velmi podrobně. První studie, zakládající Fideliův výkladový slovník, byla místy na hraně mé schopnosti soustředění a porozumění, citace z Rudého práva se ve větších dávkách stávají nečitelnými. Druhé dvě studie staví na první a jsou o něco čtenářsky vstřícnější (vstřícnost není - a nemá být - cílem, je to skutečně odborný výklad), popisují spíš druhotné dopady používání od reality odtrženého jazyka. Poučení - vztahovat komunistickou propagandu ke skutečnému světu nelze na žádné úrovni čtení.
Literatura pro jazykovědce a historiky, ale umím si těžko představit, že by někdo chtěl a dokázal na tyto studie podrobněji navázat, jak si to autor přál.