Reč kvetov
Vanessa Diffenbaugh
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/405984/bmid_rec-kvetov-Out-405984.jpg
4
77
77
Americká autorka Vanessa Diffenbaughová vo svojom hypnotizujúcom, dojímavom a elegantne napísanom debute Reč kvetov dôvtipne prelína minulosť a súčasnosť. Rozpráva príbeh mladej ženy, ktorá svojím výnimočným talentom v aranžovaní kvetov mení životy ľudí okolo seba napriek tomu, že sama bojuje s tieňmi minulosti. Symbolika kvetov sa vo viktoriánskom období používala na vyjadrenie citov: zimolez symbolizoval oddanosť, astra trpezlivosť, ruža lásku. Život Viktórie Jonesovej však poznamenal skôr smútok, nedôvera a samota. Detstvo strávila v početných pestúnskych rodinách, čo spôsobilo, že ani po rokoch neznesie dotyk inej osoby, bočí od ľudí a najradšej trávi čas sama, obklopená kvetmi. Osemnásťročná sa osamostatnila. Nemala kde bývať, a tak spávala v parku, kde si založila malú záhradku. Onedlho jej talent v aranžovaní kvetov objavila miestna floristka a Viktória si uvedomila, že má schopnosť zvoliť pre ľudí správne kvety a tak dodávať ich životu nový rozmer. Na kvetinovom trhu sa stretla so záhadným predavačom a musí sa rozhodnúť, či podstúpi riziko a pokúsi sa žiť nielen medzi kvetmi, ale aj s ľuďmi. V závere knihy nájdeme slovník kvetov, o ktorom autorka hovorí: „Mojím cieľom bolo vytvoriť zbierku použiteľnú pre dnešného moderného čitateľa. Rozhodla som sa neuvádzať kvety, ktoré sa dnes už takmer nevyskytujú, a pridať tie, ktoré boli vo viktoriánskych časoch zriedkavé, ale dnes rastú bežne. Rastliny súvisiace s jedlom som ponechala (Viktória by to neurobila inak), ale vynechala som nekvitnúce stromy a kríky, pretože, ako hovorí Viktória, na odumretých konároch či suchej kôre nie je vôbec nič zaujímavé...“... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2012 , Ikar (SK)Originální název:
Language of flowers, 2011
více info...
Přidat komentář
Musím říci, že po velkém výběru knih v knihovně, kdy jsem opravdu neměla zaměřený cíl a jen tak jsem bloumala, co bych mohla číst, mne tato kniha upoutala svým obsahem a tak jsem si ji půjčila, začala číst a i když tam byly nepatrné zádrhely, které mou mysl odloudily, jsem knihu do sebe "vcucla". Příběh se mi velmi líbil a ač byla Victorie taká či onaká, určitě to pro ni nebylo lehké. Květomluva mne opravdu nadchla a líbí se mi, jak to autorka má parádně prostudované a promyšlené (sehnala jsem si informace o kvěomluvě a i knihu mimochodem :-D )
Docela zajímavý příběh. I když mě občas Victoriino chování štvalo,ale neměla to v životě lehký. Kde se měla naučit nějaké lásce,když ji celé dětství stěhovali od jedněch pěstounů ke druhým a všude byla pro každého divná. Těžko si pak mohla k někomu najít ten správný vztah a důvěru.
Knížka se mi líbila.
Příběh Victorie, dívky odložené matkou hned po narození. Příběh dítěte, které nemělo nikdy možnost navázat hluboký vztah ,je citově deprivované a znovu a znovu zklamané - až se naučí nic dobrého od nikoho - ani od sebe - nečekat. První třetina knihy byla velmi dobrá - ale pak se to pokazilo, příběh začal být čím dál tím míň uvěřitelný - postavy se začaly chovat nelogicky - všechno to bylo nachystáno na slavný happy end. Ale přiznávám, že se to přesto četlo dobře.
Pěkná knížka, která má dobře běžící děj i hezké ukončení. Jsem ráda, že byla napsána na originálnější téma.
Popravdě čekala jsem naprosto jiný příběh, ale i tak to nebylo špatné. Můžeme vidět, jak je pro děti z dětských domovů těžké zařadit se do normálního života a překonat pocit, že jsou zbyteční a nehodní lásky.
Skvělá kniha, asi ani nedokážu popsat, co všechno jsem při čtení cítila a na co jsem myslela. Netradiční příběh, který mě moc bavil. A jako bonus jsem se dozvěděla něco málo o významu květin... :)
Na knihu jsem byla natěšená, ale přiznám se , že příběh mě nijak zvlášt nezaujal. Dokonce i v jistých pasážích jsem se dosti rozčilovala, nad jednáním hlavní hrdinky a celkově jsem knihu dočítala spíše z nutnosti. Takže, kniha jistě něčím zaujme, ale moc toho není. Rozhodně existují lepší..
Ja jsem se obavala o miminko. Bala jsem se, ze neprezije. Precteno a mozna nekdy prectu jeste jednou.
nedočetla jsem, od poloviny už jsem se nudila...a podle zdejších komentářů, jsem pochopila, že nic závratného se již v knize nestane...
Pěkný příběh, ale přečetla jsem jej jednou a stačí. Na knížku jsem se moc těšila, ale tak trochu mě zklamala, čekala jsem víc.
Název knihy a její obálka mě mylně přesvědčily, že se jedná o nějakou fantasy, například s tématikou víl. Jakmile jsem knihu přečetla (a že jsem se k tomu musela už i nutit), utvrdila jsem se v tom, že už v životě si ji znovu nepřečtu. Jediné, co většinou každého čtenáře zaujme, je nápad s květomluvou, což je také to jediné, co může být na dané knize originální. Zbytek už prostě vyzní jako plytká a tuctová romance pro náctileté. Tři hvězdy za květomluvu, děj naprostá nuda, knih s podobným příběhem jsou tucty.
Absolutně mě kniha nezaujala a ani nebavila, nedočetla jsem jí, možná se na ní vrhnu někdy jindy.
Nápad knihy, která bude popisovat květomluvu, mne nadchl, proto jsem si knížku vybrala a taky za to dávám tři hvězdičky. Ale příběh mě neoslovil, snažila jsem se sžít s hlavní hrdinkou - ze začátku mi byla sympatická, neměla to v životě jednoduché a těžko soudit její další rozhodnutí, která činila, ale mě osobně prostě její rozhodnutí nevyhovovala a zamrzela mě.
Příběh se mi líbil a květomluva mě bavila :-). Jenom mi tam trochu vadilo, jak se tam střídali kapitoly. Kdybych to nečetla v kuse, tak bych se pak asi neorientovala :)
Nejdřív jsem se nemohla začíst, ale po pár kapitolách už dobré, hezká kniha, téma květomluvy je zajímavé, i jsem se něco přiučila... :-)
Zaujalo mě to, co se týče popisu osobnosti hlavní hrdinky, jinak mě romantické příběhy až tak neberou... ale řeč květin je zajímavý způsob dorozumívání, zdá se mi :)
Knížka byla vcelku zajímavá, Victoriin život byl vcelku smutný a její chování docela pochopitelné, ale občas mě už štvala. Ovšem když jsem se brodila v těch scénách věnovaných porodu a potom mateřství myslela jsem, že už ji nedočtu, přišlo mi to hrozně zdlouhavé a popisovala to jako nějaký horor. Nicméně nakonec jsem ráda, že jsem vydržela a knihu dočetla do konce.