Řeč života
Francis Collins
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136131/bmid_rec-zivota-9VZ-136131.jpg
4
12
12
Francis Collins byl vedoucím projektu „Lidský genom“, který vedl k přečtení první úplné dědičné informace člověka. Je lékařem a specialistou v molekulární genetice, a je také skvělým organizátorem vědeckého výzkumu a autorem textů popularizujících vědu. Kniha věnovaná personalizované medicíně přichází do ruky čtenářům ve správnou chvíli. Dnes jsou již přečteny úplné dědičné informace mnoha jedinců a každý týden jsou publikovány informace o nových a nových genech, zapojených do životních procesů včetně těch chorobných. Čtenář se o těchto zásadních objevech dozví. Mnohé jsou nenáročným způsobem vysvětleny a hned jsou k nim připojeny rady, jak už dnes využívat těchto informací k svému prospěchu, k ochraně našeho zdraví. K tomu slouží hesla na konci každé kapitoly včetně odkazů na vhodné internetové adresy. Hlavním poselstvím knihy je: nečekejte, až onemocníte, abyste se dozvěděli proč, ale získejte včas informace o svém genomu a využijte je k prevenci.... celý text
Přidat komentář
Kniha už za sedm let od vydání originálu poněkud ztratila na aktuálnosti. Bohužel průnik nových přístupů do praktické medicíny je relativně pomalý, takže zatím má Řeč života stále co nabídnout. V knize je jasně vidět, kterými tématy se autor zabýval osobně a která doplnil jen kvůli komplexitě knihy. Překladu vytýkám termín nosič, který je možná v odborné terminologii rovnocenný (byť mám za to, že jsem ho dosud neslyšela), ale není dle mého mínění tak názorný jako termín přenašeč. Nosič u mě evokuje osobu, která dědičnou nemoc nosí (má), kdežto přenašeče mám pevně zakotveného v paměti, jako toho, kdo nemoc jen přenáší dál. Obávám se, že podobně to bude mít i mnoho laiků. Jinak se ale překladatel velmi snažil, aby českému čtenáři zprostředkoval obsah co nejsrozumitelněji (včetně odkazů na články webových magazínů a stránky odpovídajících institucí v ČR). Chválím také dodatky a domnívám se, že kniha je srozumitelná i pro laiky (hypotézu bude třeba na někom otestovat) a tedy skutečně splňuje svůj účel a je populárně-naučná. Rozhodně ji doporučuji k přečtení všem, kteří chtějí využívat možnosti moderní medicíny, ale nějak lépe než se jim daří pod vedením jejich praktického lékaře. Na druhou stranu se obávám, že pokud si někdo nechá osekvenovat genom a sám není genetik (nebo třeba bioinformatik), využije jen zlomek informací, které jsme dnes již z genomu schopni vytěžit.
Nejchmurnější na knize je nahlédnutí do amerického zdravotnictví. Zde jsem se utvrdila v tom, že povinné odvody na pojištění a povinnost zdravotně pojistit každého občana ČR jsou jednou z mála povinností, se kterými souhlasím. V USA má (nebo v době vydání knihy měl) lidský život zjevně nulovou hodnotu. FDA je další katastrofa. Na jednu stranu bývají USA vyzdvihovány pro velké investice do vědy a schopnost "přilákat nejlepší mozky", na druhou stranu v biologii získané poznatky zřejmě neumí dobře využít. Jestliže socialismus v ČSR dával na úkor zadarmo (nebo později levně) pracujících vězňů, pak USA dává na úkor chudých. Oba systémy tedy stojí na vykořisťování. A mě by jenom zajímalo, kde udělali soudruzi z NDR chybu.
Řeč života
Zde se zřejmě nechtěně stávám potřebnou myškou vypuštěnou do labyrintu. Přemýšlím, kde začít, abych uspokojila případného pozorovatele. Kniha je napsaná čtivě, naprosto srozumitelně a je zajímavá i pro laika. Ale přestože je autor vyloženě sympaťák se zdravým rozumem a mimo přijatelnou životní realitu ujíždí jen občas (Například vize budoucnosti, kde pediatr stanoví dietu už novorozenci, aby jednou nebylo dítě obézní, kdy vědomí rizika choroby bude díky znalosti vlastního genomu stále číhat a budeme nepřetržitě nosit chytrou košili, která včas upozorní zdravotníky, že nás kleplo, mě vyloženě vyděsila.), nadšení pro takto pojatou personalizovanou medicínu se mu ve mně vyvolat nepodařilo a ani mutaci BRCA si nenechám zjistit, byť tuto možnost na pravidelných prohlídkách občas nabízejí. Snad se tím nestanu vyloženě brzdou pokroku, už takhle je to dost zlé: „Nedávný přehled nejcitovanějších publikací v literatuře o lékařských zákrocích ukázal, že průměrná doba, která uplyne od první publikace nějakého objevu v oblasti medicíny k využití výsledku, je 24 let!“
Praktické poznámky recenzenta, přestože mnohé z nich jsou již nefunkční, si zaslouží extra pochvalu, dělají text o stupeň hodnotnější.