Recenz(i)e Reflex(i)e

31.03.2018

Fedor Gál je bezpochyby dosti sečtělým a nikoli hloupým komentátorem/intelektuálem. Problém REFLEXÍ ovšem je, že jsou většinou celkem banální a v jejich stávající formě moc nechápu, proč je někdo nechal knižně publikovat. Jedná se o krátké zápisky z knih, které autor četl – takový čtenářský deník s poznámkami. Krátké texty zahrnují uvedení do kontextu přečtené knihy, která Fedora nějak zaujala (většinou se jedná o politologickou, populárně-vědeckou, historickou či duchovní literaturu), dále shrnutí jejího obsahu a pak nějaké krátké zamyšlení. Coby esejistika je to dosti slabé - autor svoje myšlenky většinou nerozvádí za rámec samotné reflektované knihy, nebo je nechává na úrovni naprosté obecnosti liberálně-konzervativního světonázoru, jaký sám zastává. Pokaždé jsem očekával, že se v určitém okamžiku snad konečně k něčemu zásadnějšímu dobere, ale reflexe vždy záhy skončí a započne se další. Úvahy jsou přitom tak asi na úrovni toho, co člověku proběhne hlavou, když se nad něčím zamyslí během krátké chvilky v kuchyňce nad kávou. Fedor Gál je ve směru kulturní či civilizační rovnosti a společenské otevřenosti liberálem. Je ovšem na druhou stranu konzervativní např. v pojetí tradičního významu rodiny, vlastnického práva, politického řešení mezinárodních konfliktů a k jakékoli postmoderní relativizaci se staví kriticky. Co se týče víry, je poněkud bezbřehý – oslovuje jej kde co: od křesťanství, přes Krišnamúrtiho, zen buddhismus až po teorie Ervina Lászlóa. Ve všem si najde nějakou tu životní pravdu či poučení. Takový přístup je samozřejmě adekvátní, ovšem text, který se nijak nevymezuje, který postrádá názorovou vyhrocenost či ostřejší myšlenkový průnik, poněkud ztrácí na relevanci. Neříká totiž o ničem nic zásadního – nanejvýš truismy, že každé tradiční učení v sobě nese nějakou moudrost. Ano, nese, ale co z toho. O daných tématech se tak člověk v REFLLEXÍCH nedozví kromě různých samozřejmostí téměř nic. Kniha je tudíž o jediném: Fedoru Gálovi. Ten sice coby osobnost není bez zajímavosti, ale jeho REFLEXE v knižní podobě působí mělce. Soudím, že je měl nechat v původní podobě blogerských příspěvků, neboť čtenář je v prostředí bezbřehého internetového oceánu přece jen o něco shovívavější.