Řečtí idylikové

30.01.2021

Hledám Arkádii. Bájnou starořeckou zemi lesů a pastvin, krajinu pastýřů, kde na píšťalu hrává zarostlý bůh Pan, kde tančí nymfy, kde se bílými skalisky a svěží trávou prodírají potoky s průzračnou vodou, jejíž vlnky hrají píseň, která se neomrzí. - Traduje se, že nejznámějším básníkem veršů Arkádie je Vergilius, ale Vergiliovým předchůdcem a zakladatelelem idylické pouzie byl Theokritos (asi 300-260 př. n .l.). Hledal jsem tedy Arkádii ve výboru Řečtí idylikové, kde jsou kromě veršů Theokritových také zlomky básní jeho následovníků Moscha a Biona. Hledal jsem Arkádii... ale Arkádie v těch starých verších není. Kdo porozumí? - Proniknout do Theokritových bukolik se mi - přiznávám - na první čtení nepodařilo. Bez bohatého poznámkového aparátu je ta poezie laikovi prakticky neproniknutelná; přeplněná antickými symboly, slavnými místy, postavy Bohů a odkazů na události. Lze se jen nechat unášet krásným jazykem - zde v překladu Rudolfa Kuthana - a pozorovat, jak ta Arkádie opět uniká mezi písmeny jak zurčivý proud arkádských říček, jako vůně věčného léta jejích luk, té vůně, která je vždy současně tak prchavá... "...dcera Bereničina, svou krásou Heleně rovná, Arsinoa, jak mohla, ti zkrášlila Adonida. U něho leží plody, dar ovocných stromů všech druhů, u něho stříbrné koše jsou plné něžného kvítí, z pozlacených pak váz se šíří líbezná vůně. Všude pečivo kolem, jež na plátech dělaly ženy z bílé pšeničné mouky a s příměsky rostlinné šťávy, aby je upekly na čistém oleji, slazeném medem - všude je tady pro něj: má podoby ptáků a zvířat." - Rozsahově menší ukázky z Moscha a Biona mi snad pro svou větší jednoduchost byly bližší; měl jsem vlastně pocit, že v té křehké kráse, podobné snášejícím se vločkám sněhu, čtu staré čínské básně. - Zajímavost: sborník obsahuje také Moschovu báseň Europa, mytologickém příběhu o únosu dcery týrského krále Agénora; motiv přeneseně použil mj. i Milan Kundera ve svém slavném eseji Únos Západu aneb tragédie střední Evropy. - Výbor řečtí idylikové vyšel v nakladatelství Toužimský a Morvec v roce 1946 s krásnými ilustracemi Prokopa Laichtera; pokud vím, nikdy nedošlo k jeho dalšímu vydání. Získal jsem exemplář nikdy nečtený s nerozřezanými stránkami; zvláštní osudy knih, bezprizorných sirotků. Čtěte. - "Pastýři, buď tak laskav, a nauč mi Erota zpívat!" Hledal jsem Arkádii a hledám dál... kdo porozumí? - - -