Reg Dolls: Dejchej nebo se udus
Lenka Limberk
Česká školačka Lea, britský rocker Dominic a tajemná Florence z Kanady jsou možná spřízněné duše. Je rok 1976, Lea se touží vymanit z totalitních klepet, naivitou svého mládí sní o Anglii a Dominicovi. Ten míří s kapelou Reg Dolls na vrchol, plní si svůj sen, současně ale tuší, že za úspěch bude muset tvrdě zaplatit. Florence v Torontu zatím pečuje o dceru a manžela, váženého lékaře, a život jí ukrajují výčitky z fatální chyby. Protnou se jejich dráhy? Čas odtikává, kaleidoskop se pomalu otáčí a konstelace barevných střípků nikdy nebude stejná. Ber nebo nech být. Mantra ze symbolických slov písně Reg Dolls je na cestě doprovodí. Dejchej nebo se udus... Čtivá a dějově poutavá prvotina Lenky Limberk, která je filmovým fanouškům a uživatelům stránek Československé filmové databáze známá jako kleopatra, dokáže umně střídat nálady, vtipně glosovat i nečekaně hluboce zasáhnout. Z perspektivy tří vypravěčů postupně nahlíží do životů vyplašené Ley, přecitlivělého rockera a zádumčivé Florence a střídá jejich odlišné způsoby myšlení a mluvy. Zaujme čtenářky i čtenáře všeho věku, a především ty, kteří nepřestali být zvědaví, smělí a otevření troše rockové muziky a slangu.... celý text
Přidat komentář
Taky bych neřekla, že tohle může být prvotina. Suverénní práce s jazykem, i s časovými rovinami, poutavé prolínání osudů jednotlivých postav. Nejlepší knihy jsou ty, které se nedají odložit, protože člověk prostě nevydrží nevědět, jak je to dál.
Milujem príbehy viacerých postáv, ktoré sú nejakým spôsobom popretkávané a vyústia do nevyhnutného konca, v ktorom sa pretnú alebo spoja. Zaujala ma samotná obálka knihy. Tie farbičky pritiahli moju pozornosť. Hlavný hrdina Dominic, rocker má na nej lepšiu prdel, ako veľa mladých báb, ktoré stretávam na ulici tu, v UK, kde žijem už dlhé roky. (Samozrejme, to že tá postava je chlap, som zistil až pri čítaní knihy!) Kniha ma spočiatku moc nebrala a tak som si ju dával na malé etapy. (Každý deň 4 - 5 strán.) Ale po pár kapitolách som zistil, že už dávno žijem osudy postáv a tešil som sa na každý nový deň, ked si dám opäť svojich 5 stránok. Je vidno (a tiež cítiť) , že autorka strávila nad knihou nejaký ten quality time, pretože je to naozaj do najmenších detailov premakaný príbeh. Napríklad o odliepaní plagátov zo steny nožíkom, tak na toto som úplne zabudol a bola to super silná nostalgia, ktorá mnou silno zalomcovala, že som na chvíľu knihu musel odložiť. A takýchto vecičiek je tam dosť. Hoci vnímavý čitateľ sa dovtípi, kam a k čomu celý príbeh smeruje, autorka mieša karty až do samotného konca a veru, na sto péro som si nebol istý až do Epilogu, ktorým kniha končí. Vrelo doporučujem.
Nevěřím, že jde o prvotinu. Podle úžasně lehké a vypsané ruky, schopnosti charakterizovat postavy a situace jen pár jedinečnými slovními spojeními je zcela zjevné, že autorka už toho napsala spousty. Pokud ne v tomto životě, tak v některém ze svých dřívějších určitě. Hlavně je to však kniha, u které jsem co chvíli přestával číst... protože v tu chvíli natolik ťala do živého, že jsem se z jejích stránek zatoulal pryč, do mechové krajiny i černého lesa mých vlastních vzpomínek, do světa nedospělých snů i do postelí již dospělých, ale nezralých lásek. Do pekla závislostí, bolestivých vítězství i radostných proher, vedoucích k usmíření. A najednou slyším svou ženu: "Co se děje, miláčku? Už půl hodiny jsem tě neviděla otočit stránku." Jak říkám, co chvíli zásek, až na dřeň. Aby taky ne, když je v tom pořádný kus srdce. Napsáno věčně mladou holkou, co má už sakra odžito, ale stále doufá. Zašitá v hadrové panence, řádící na koncertech či v knajpách mezi rockery, neklidně se vrtící na růžových obláčcích i spokojeně chrnící nahá v trní. Kus její duše, na stránky knížky z vlastního nitra vyvržený, lehce vonící po vanilce romantické lásky a silně čpící potem smrtelného strachu ze samoty, mísícího se s nasládlým pachem mrtvoly rozkládajícího se manželství. Broučci hrobaříčci se radují a já s nimi. Nakonec na jaře na každém hrobě rozkvetou kytky. Plíce musí dýchat, duše doufat. DOUFEJ NEBO SE UDUS. Zaslouží plnou rockerskou palbu pěti hvězdiček.
Na rovinu zde přiznávám, že když bych Lenku neznal, pravděpodobně se k této knize vůbec nedostanu. Jelikož se ale známe léta z ČSFD, bylo mi velikou ctí vyjít ze své knižní bubliny a zkusit něco, co jde úplně mimo můj žánr. Občas totiž není od věci otevřít nějaký pro mě neznámý příběh a vpravit si ho do života. Občas totiž i to, z čeho nevíte, co čekat, může vzejít velice milé překvapení. Znám to převážně z filmového světa a nyní už i z toho knižního.
Lenka tu otevřela příběh tří hlavní postav, které na první dobrou nemají vůbec nic společného. Snad jen akorát rok, ve kterém jejich knižní příběh začíná. Jak to ale tak bývá, k nějakému tomu prolnutí tu postupem času dochází a vyvrcholení je vysloveně vydařené. Autorka tu děj těchto tří postav situuje ve třech časových rovinách a především v různých prostředích, kde v každé se skví určité její zkušenosti a je velice milé to pročítat a zamýšlet se nad tím, co je autorčinou fantasií a co čirými zkušenostmi.
Obecně musím říct, že se podle mě jedná spíše o ženské čtení. Hodně se tu pracuje s emocemi, se vztahy, s děním kolem hlavních postav. Málo se popisuje prostředí, což mě docela překvapilo. Ale v kontextu celého děje je to přesto velice čtivé a zajímavé v momentě, kdy k Vám postavy nějak přilnou a Vy máte tendenci a chuť zjistit, jak to s nimi vlastně dopadne.
Jako knižní debut tedy musím říct, že skláním pomyslný klobouk a děkuji Lence za hezký a neotřelý zážitek. Myslím si, že tato má vycházka z mého knižního standardu stála za to a moc jsem si ji užil. Děkuji! :-)
Ráda objevuji nové spisovatelky a Lenku Limberk navíc znám i z filmové databáze ČSFD. Těšila jsem se na chvilky, kdy si Reg Dolls vezmu do ruky a začnu číst, hltala jsem každou stránku. Příběh tří lidí, kteří spolu zdánlivě nemají nic společného mě doslova uchvátil. Velký obdiv a poděkování autorce za to, že tato kniha vznikla.
Velice milá a čtivá kniha, která vás zavede mezi tvrdé rockery, do totalitního Československa a k fotografce do Kanady. Tři životy, tři osudy, je možné, aby se tak rozdílní hrdinové setkali? Čtěte, uvidíte a neprohloupíte!
Literární prvotina Lenky Limberk překvapí svou vyzrálostí a profesionalitou, s jakou je napsána. Určitě byste netipovali, že jde o debut. Kniha se čte jedním dechem a zanechá v čtenáři příjemný dojem toho, že alespoň v tomto případě je vše tak, jak má být. Již se nemůžu dočkat, jaká bude autorčina další kniha.
„Nemůžeš
stříbrný overal a hvězdičky
vyměnit přes noc
za motorkářský oděv a čekat,
že na to ta lízátka přistoupí.“
Kdybych vám měl přiblížit děj příběhu, tak bych asi začal na letišti. Náhodné setkání tří lidí v Holandsku je základem příběhu, kde sledujeme osudy, lásky a umění několika osob, které se nevědomky i vědomky míjejí celým svým životem. Netušil jsem, že se příběh vydá tímto směrem. Myslel jsem, že to bude jen o skupině Reg Dolls. Ale opak je pravdou, je to o všech v mnohaletém cyklu. A vlastně to bylo velmi zajímavé – sledovat osudy, jak lidí z kapely, tak i všech se kterými se kdy setkali, ať už to jsou fanynky, milenky, nebo synové, manželky a manželé.
Malá ochutnávka:
„Stejně, jsme v Kanadě a jdeme do rádoby japonský hospody. V Japonsku jsme si dali do trumpety ve švédský a ve Švédsku jsme táhli do český. O čem to svědčí?“ mudroval Road.
„Že další zastávka bude v Československu,“ oznámil Abbey.
„Jen to ne, tam bych se bál, vy ne?
„Máme českou babičku. Psávala, ať ji přijedeme navštívit, že ten režim je mýtus. Zavřeli jí.“
Příkladem je Dominic Hurt (zakladatel Reg Dolls), a jeho životní míjení s Florence Night (fotografka a umělkyně). Tohle je fakt dojemné a je velmi zajímavé sledovat to nevědomé míjení, které se stává osudným a někdy i chtěným. Je to veselé (Já chci svou kočku), smutné (Milá Flo . . .), napínavé (Ještě jednu věc pro mne musíš udělat), a dramatické (Jak se jmenuje tvůj syn?). Někdy teče krev, někdy se to zdánlivě dostává do beznadějných situací a mnohdy jsou konce kapitol pěkně vypointované. Taky zde poznáte, co to znamená žárlivost a kam vás až může dovést.
Citát: Tak dlouho jsem opakovala, že je jedinečnej, až si dal šanci.
Prostě je to příběh o životě. A i když jsou tam někdy přeskoky do jiných situací a časových linií, je to vlastně přehledné. Musím přiznat, že obsahově je to spíš pro ženské publikum, ale díky rebelům z kapely Reg Dolls je to čtivé i pro mužskou část uživatelů. Knihu, mimo jiné, seženete v nakladatelství Bookla. Doporučuji všem, co mají rádi život a jeho všemožné osudy. V příběhu také, mimo jiné, zazní – Forever Young. A konec? Inu, „všechno tomu nasvědčovalo . . .“
Citát: Jedno je jistý. Jste si podobný jak vejce vejci.