Bílá nemoc
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/370258/bmid_bila-nemoc-iGQ-370258.jpg
4
6095
6095
Drama Bílá nemoc napsal Karel Čapek v předvečer druhé světové války. Bylo varováním před nastupujícím nacismem. Stejně jako ostatní jeho romány a hry je neskutečně současné a alarmující.
Přidat komentář
Jedno z vrcholných Čapkových dramat. Algorie na vzestup nacistického Německa a obžaloba jeho nelidskosti. Jedno z nejvýznamnějších děl české dramatické tvorby.
V nejmenované zemi (alegorie na nacistické Německo třicátých let) se dostává k moci diktátorský maršál (říšský kancléř Hitler a jeho vzestup k moci v roce 1933). Souběžně s touto událostí dochází k rozmachu padnemie tzv. bílé nemoci – nemoci podobné malomocenství, která postihuje všechny lidi v populaci nad 40. let věku. Lékaři, ani ti prominentní a privilegovaní, si s touto nemocí neví rady – nákaza se rychle šíří a způsobuje u všech nakažených jistou a bolestivou smrt. Na pozadní těchto událostí se objevuje u svého někdejšího nadřízeného, nyní vysoce postaveného dvorního rady (a proponenta nového totalitního režimu), jistý doktor Galén, idealistický lékař chudých s tím, že má léčebný postup, který dokáže vymítit bílou nemoc. Nejprve je podezříván z prospěchářství a vysmíván svými kolegy, stejně tak jako je zpochybňováno jeho vlastenectví (jedná se o státního občana, ovšem o syna cizinců). Je na něj činěn nátlak, aby prozradil svoji lékařskou metodu, ten ji ovšem nechce prozradit, jedině za to, že mu bude garantováno ukončení příprav na válku a to, že bude jeho země usilovat o stálý mír. Jeho idealismus je tvrdě odsuzován nejen v řadách jeho kolegů – z nichž se mnozí snaží být konformní s novým režimem – tak i u veřejnosti, po zveřejnění jeho apelu o mírové snahy. S postupem času a rozšířením bílé nemoci se na něj obrací mimo obyčejných zoufalých a umírajících lidí nakonec i prominenti režimu – nejdřív baron Krüg (alegorie na významného zástupce tehdejšího německého zbrojního průmyslu, Gustava Kruppa). Dr. Galén jej však odmítá léčit a žádá jej nejdříve ukončit veškerou zbrojní výrobu, což je zamítnuto samotným maršálem. Baron Krüg páchá v nastalém zoufalství sebevraždu. Nakonec se na Galéna obrací sám maršál, umírající na bílou nemoc, prostřednictvím svých dětí. V závěrečné scéně je doktor Galén ubit zfanatizovaným davem, který očekává brzkou válku…
Výrazné dramatické dílo – alegorie odsuzující válečné běsnění a nelidskost hitlerovského režimu v Německu po roce 1933. Hlavním motivem je důsledný humanistický postoj – odmítnutí všeho, co ničí lidský život, v první řadě nenávist vůči cizincům a jinak smýšlejícím lidem a fanatického schvalování příprav na útočnou válku. Nutnost pro každého, kdo chce pochopit Čapkovo dílo. Výsostně lidské a nadčasové.
Hodně rychlé a poutavé čtení. Samozřejmě všichni víme ze školy, jaký má vyšší význam. Ovšem přečíst si ji znova není vůbec na škodu. Mě se líbí moc a určitě jsem ji nečetl naposled.
No teda. Tohle jsem nečekala :) Nadčasové. Čeká mě divadelní představení Bílá nemoc, proto jsem sáhla po teto knížce a musím říct, že mě velmi překvapila. Silný zážitek. Tím víc se těším na divadlo.
Právem patří Karel Čapek mezi klasiky české literatury a je moc dobře, že je zařazen do povinné školní četby. Dle mého, kdo nečetl Čapka, jakoby nebyl čtenářem. Téma Bílé nemoci je těžké až drsné. Spisovatelovou rukou však vykreslené s něžností, srozumitelností a noblesou.
Jako velmi mladá jsem byla na jednom z posledních představení v Národním divadle, než byla Bílá nemoc na příkaz KSČ zakázána.
Abych pravdu řekla, pamatuji si jen pana Lukavského a pana Hrušínského, okouzlilo mě hlavně divadlo samotné.
Později mi teta tohle drama velmi barvitě dovyprávěla.
Proč tohle sem píšu?
Protože nedávno jsem viděla na dvojce film Člověk proti zkáze.
Protože jsem četla, co napsal Eduard Bass
( Karel Čapek byl uložen do hrobu, který měl původně patřit Karlu Hynku Máchovi)
" Za básníka, který se uštval při požáru města, přišel básník uštvaný při požáru své země".
Protože jsem četla dojemná slova Mileny Jesenské o poslednich dnech života Karla Čapka.
Protože v nenávistných anonymech, kterých můj milovaný spisovatel dostával stovky, byl i tento:
" Bídáku Karle Čapku, ať z toho dostaneš bílou nemoc".
Protože nedaleko od nás se zase navzájem zabíjejí
mladí muži, jsou ničena města, matky pláčou nad mrtvými syny a děti trpí a nic nechápou.
Protože se zase v Čechách píšou nenávistné anonymy.....
Jak se zdá, tak klasické Čapkovo drama - tedy dost přímočaré a hodně prvoplánové. Určitě lepší (mnohem) než R.UR., ale na Továrnu na Absolutno stejně nemá. Hvězdička odebrána právě za tu prvoplánovost, navíc i pro jistou míru naivity. Maloměšťáctví i velikášství ale vykresleno dokonale - jak "malí lidičkové", kterým je všechno u zadku, hlavně když se oni mají dobře, tak i mocní grázlové s reflexem urvat cokoliv za jakoukoliv cenu. Bohužel smutná skutečnost, že lidi mají stále stejný mozek jako v době kamenné a řídí se pravěkými reflexy i když sedí na atomových prskavkách, schopných zničit svět několikanásobně, ponechává toto dílo neustále aktuální... A rozumnému člověku na klidu moc nepřidá.
19. AUDIOKNIHA
Další drama, které už jsem jednou četla a to konkrétně k maturitě, a taky jsem měla to štěstí a Čapka jsem si i vytáhla. Vím, že tenkrát se mi Bílá nemoc narozdíl od většiny povinné četby líbila asi nejvíc. Ono dost sedí, že povinná četba začíná být dobrá a zajímavá, až když není povinná. Já se dneska nedivím, že je Bílá nemoc povinnou četbou. O tom se ani z mé strany nedá nic napsat, tohle se prostě musí přečíst.
Krásná (jak se to vezme) ukázka toho, jak to chodí a jací lidé převážně jsou, umí být. Zrovna nedávno jsem si přečetla na Facebooku komentář, že by lidi potřebovali válku, aby přestali myslet na ***, čímž dotyčný myslel těch dnešních několik desítek pohlaví. Ale já vám nevím, já radši budu žít ve světě, kde se chlap cítí jako letadlo (berte to s nadsázkou) a někdo zase jako "oni" než ve světě, kde se válčí. Nejsem pro válku.
A musím teď po covidu říct, že Čapek fakt předběhl svou dobu. Aspoň tohle mi přišlo jako předpověď covidu. Samozřejmě ne v celé té pointě, ale okrajově.
Pocity z poslechu byly každopádně spíš depresivní.
Karel Čapek a jeho nadčasová tvorba. Napínavá, smutná a frustrující tragédie, která se bohužel stala i realitou.
Skvělé je také filmové zpracování, které se lehce liší uspořádáním.
Velmi doporučuji k maturitní četbě!!
Po přečtení ve mě tato kniha dlouho rezonovala, jednak tím, že příběh byl silný, ale také tím, jak moc to byla nadčasová kniha ve všech ohledech, zde se velice podepsal Čapkův vizionářský um. Přečetl jsem to tehdy těsně po konci covidové pandemie a zpětně se až musím smát, jak moc to období bylo podobné této knize. Zkrátka a jednoduše výborná kniha.
Aneb, dokud se to netýká mě, tak ať si umírají... Skvělý příběh, platící v jakékoliv době.
Napsáno v roce 1937, po letech zpráv o zbrojení nacistického Německa nebo fašistické Itálie. V Evropě byly v 30. letech na vzestupu mnohé militaristické a nacionalistické pravicové režimy, jako frankistické Španělsko, horthyovské Maďarsko, Řecko za Metaxase, Portugalsko za Salazara, Rakousko za Dollfusse... Proměna Evropy byla zřejmá a hrozba války všudypřítomná. Demokratického Čapka situace musela velmi znepokojovat. Není proto divu, že napsal takto protiválečnou hru. Vystihl v ní ale nejen zbytečnou ničivost války, ale také touhu diktátorů po válce a slávě a také fanatizaci davů. Jako kulisa se jeví pandemie hrozné bílé nemoci, která ale po covidu nabrala novou relevanci. Čapek skvěle vystihl "typickou českou rodinku", která z tepla vlastního bytu komentuje dění, kterému až tak nevěří. A vystihl i neschopnost vlády situaci řešit.
Čapek byl vizionář. Některé momenty jsou až děsivé - kupříkladu pokusy s plynem.. Jak je tohle možné? Bílá nemoc v protikladu s temnotou v duši...
Přečteno k maturitě. Moje oblíbená kniha to asi nebude, ale k maturitě bych si ji vybrala znovu.
/povinná četba/ - ne až tak dobré jako R.U.R., ale stále skvělá česká kniha. Čapek se čte dobře.
K bílé nemoci mám velmi zvláštní vztah. Nejdříve jsem četl grafický román, potom se podíval na film s Hugem Haasem, a až teď jsem přečetl původní drama. Ve všech třech verzích se odehrává všechno (skoro) stejně, ale v jiném pořadí. Ale všechno to nakonec skončilo stejně. Mě se nejvíce líbil tento scénář. Ale záleží čistě na preferencích. Ale v každém případě to stojí za to.
tohle byla další kniha z maturitní četba, která se mi moc líbila! nejen, že se snadno a rychle četla, ale hlavně mě její myšlenka přinutila se zamyslet a konec příběhu mě dokonce chytil za srdce. je teda pravda, že jsem měla takovou slabší chvilku, ale já jsem se nad tím koncem sakra rozbrečela v šalině. v šalině! nad bílou nemocí! jakože cítila jsem se pak trochu trapně, to uznávám, ale fíha, nikdy bych neřekla, že budu bulet nad čapkem. a ještě k tomu v šalině!
no dobře, šalin už bylo dost a recenze málo, když ale já ani nevím, co víc dodat. asi teda jenom dodám, že za mě to bxlo jedno z top děl, které máme v povinné četbě, a určitě si jej vezmu k maturitě. jo a čapek byl na svou dobu fakt borec! toť vše.
Krátké, ale velmi silné Čapkovo dílo. Je až neuvěřitelné, kolik hlubokých a zásadních myšlenek dokázal autor do téhle útlé knížky zanést.
Zajímavé je, že prakticky kdykoli od napsání tohoto díla až po současnost se dá v událostech geopolitického významu najít nějaká paralela s příběhem popsaným v Bílé nemoci.
Také oceňuji tragické zakončení celého příběhu, je velmi osvěžující také někdy nemít happyend. Chvíli jsem se pral s tím, že jde o hru a tahle forma mi moc nesedí. Nicméně tady se povedlo mě vtáhnout do děje velmi rychle.
Je to tak kratke, ze to zvladnete, i kdyz klasiku nesnasite. A tohle fakt potrebujete.
Další nadčasové dílo autora jenž ukazuje jak jsou lidé pro tzv."elity" jen bezcenné figurky. Dialogy mezi postavami jsou leckdy tak absurdní a jejich absurditu jen podtrhuje fakt, že jsou vlastně stále reálné. Lidstvo i přes svou dlouhou pouť časem má stále potřebu bojovat. Ať už o území, o práva, bojuje za ochranu přírody i s nemocemi..... a stále nechápe, že boj tvoří jen další boj....
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Karel Čapek a jeho Bílá nemoc! Tohle literární dílo není jen román, je to řádně ostrá pilulka pro každého, kdo si chce otestovat nervy a trochu provětrat svědomí. Kniha, která nám ukazuje svět čelící morové ráně – tentokrát ne černé, ale bílé, zasazuje rány, které pálí a bodají i po téměř stu letech. Není divu, že je Bílá nemoc považována za nesmrtelnou klasiku. Čapek v ní zkombinoval trpký humor, ostrou kritiku a věšteckou jasnozřivost, které se dnes jeví skoro až děsivě prorocké.
Vítejte ve světě, kde na povrch vyplouvají ty nejhorší stránky lidstva: panika, chamtivost, arogance – všechno to hezky balené do nemocnice plné nakažených lidí. V čele stojí geniální lékař Galén, který jako jediný našel lék na bílou nemoc, záhadnou a smrtící chorobu. Ale pozor! Galén není žádný klasický hrdina s bílým pláštěm a aurou svatosti. Tento člověk, co má v rukou moc zachránit životy, je totiž tvrdý pacifista a fanatický zastánce míru, který na sobě nenechá štípat dříví. Léčbu nabízí – ovšem jen těm, kteří odmítnou válku. A jak se říká, pravé drama přichází, když se morálka střetne s politickou mocí.
Čapek se tu skutečně vyznamenal jako mistr filozofického románu a sociální satiry, protože ve Bílé nemoci odhaluje lidskou pokryteckost tak ostře, že by se jeden při čtení klidně popálil. Příběh je plný ironie, která je vyladěná jako orchestrální partitura. Na jedné straně jsou mocní a bohatí, kteří jsou připraveni před Galénem skákat na hlavě, jen aby dostali svůj lék. Na straně druhé je dav, bezmocný a zmítaný mezi strachem a nevolí. Tak vzniká výtečné, až groteskní divadlo o tom, jak malicherné a přitom nebezpečné mohou být lidské ambice.
Styl psaní je brilantní. Čapek ovládá jazyk s elegancí a lehkostí, která dělá z jeho kritiky politických manipulací hotový literární koncert. Každá replika, každý dialog, je pečlivě vybroušený diamant, který září sarkasmem a hořkou ironií. Čapek vás nenechá ani na chvíli vydechnout, ať už pomocí mrazivě upřímných rozhovorů nebo postav, které jsou tak živé, že máte pocit, jako by vám dýchaly na krk. Postava doktora Galéna – morálního hrdiny, který se nehodlá smířit s nespravedlností – je symbolem, který nemůže nechat chladným nikoho, kdo má aspoň kapku smyslu pro spravedlnost.
A když dojde na vyvrcholení? Připravte se, protože poslední stránky jsou jako rána kladivem. Bez varování vám Čapek naservíruje pointu, která je tak mrazivá a drsná, že vám po zádech přeběhne mráz. Je to rána, která ještě dlouho doznívá v hlavě, a přitom je to jasné poselství o tom, jak lidstvo může skončit, když jeho hodnoty a činy nebudou sladěné.
Bílá nemoc je tedy něco víc než jen kniha. Je to apel, volání k rozumu, k morálce a k míru. Je to dílo, které zasáhne každého, kdo se nebojí přemýšlet o tom, jaké místo má v tomto světě a kam bychom mohli všichni směřovat, pokud podlehneme vlastní pýše a chamtivosti. Pokud chcete číst něco, co vám nejen rozproudí krev, ale i roztřese svědomí, sáhněte po Čapkovi. Po dočtení Bílé nemoci vám možná ledacos připomene, že časy se sice mění, ale lidská přirozenost zůstává pořád stejná.