Řeka
Rosa Liksom (p)
Román Řeka je až bolestně aktuální knihou o utečencích, jakkoliv se odehrává před 70 lety během laponské války na dalekém severu, kde Finsko od Švédska odděluje řeka Tornio. Hlavní hrdinkou románu, třináctiletá dívka, musí před ustupujícími německými vojáky převést do bezpečí za tuto řeku, která je finskou hranicí a zároveň v symbolické rovině hranicí mezi životem a smrtí, stádo krav, najít těhotnou matku a postarat se o ni. Ale ani po překročení hranice není její život jednodušší. Setkává se s neutěšenými poměry v utečeneckých táborech, s hladem, nakažlivými nemocemi, strachem, nevraživostí místních obyvatel i vyčerpáním. A během svého dlouhého putování postupně dospívá.... celý text
Přidat komentář
klasický bildungsromán s dívčí hrdinkou, pasačkou krav, jejíž drastický přerod do dospělosti, poznamenaný dřinou na statku a citovým strádáním v neúplné rodině, je umocněn utrpením válečných běženců
ojedinělost ich-vyprávění spatřuji v nenucené věcnosti líčení a přirozeném, nepsychologizovaném přijímání rozporů i hrůz vnějšího světa, tak jako by se děly naprosto samozřejmě; dívka se jim nebrání a ani se z nich nehroutí, a přesto jim pasivně nepodléhá - snad zde funguje symbolicky i název románu: nepřetržitý tok říční vody jako samozřejmá plynulost života se vším, dobrým i zlým, co přináší; žádné rozpory a kontrapozice, ale koincidence
výjimečné splývá s každodenním, zvířecí s lidským, radost se zklamáním, narození se smrtí
Zvláštní kniha.
Třináctiletá dívka putuje koncem války na západ (a vzápětí zase zpět). Dospívá rychle a bolestně. Překvapil mě její vztah ke kravám, který je popisovaný velmi detailně. Její vztah k nim je velmi podobný vztahům k ostatním lidem.
Zvláštní jazyk, stručný a přitom poetický.
Autorčina Paní plukovníková mi dala zabrat a nelíbila se mi.
Knihu Řeka jsem si pořídila kvůli tématu a místa, kde se odehrává a které mě opravdu zajímá. A rychle jsem podle odtažitého až hrubého stylu zjistila, že se jedná o tuto autorku. Nesedly jsme si a ani do půlky knihy jsem to nepřekonala, odkládám nedočteno. Nejsem zastáncem dočítání knih za každou cenu, tolik různých stylů a názorů a co jednomu sedí, nemusí druhému.
Tohle je něco úplně jiného, než ty krátké černohumorné povídky, které jsem zatím jako jediné od Rosy Liksom četl. Tady nic veselého nenajdete, naopak. Dostanete se na mrazivé finsko-švédské pomezí na sklonku druhé světové války mezi tisíce finských a karelských uprchlíků, snažících se před ustupující německou armádou dostat do bezpečí na švédskou stranu řeky. Tam na ně ale nečeká žádný ráj, jen přeplněné uprchlické tábory, nemoci i smrt. A domovy doma ve Finsku vypálené německou armádou. Navíc vám o tom nevypráví žádný otužilý severský válečník, ale třináctiletá dívka, která se svým stádečkem krav tuhle cestu zvládla skoro sama tam i zpět. Doporučuji, stojí to za přečtení.
Od Rosy som doteraz čítal iba "poviedky", resp. texty s dĺžkou od pár odstavcov po pár strán. Aj preto som bol zvedavý na román.
Čítal sa ľahko, avšak smutne. Príbeh trinásťročného dievčaťa, ktoré však za krátku dobu muselo rýchlo dospieť a jej dobytka a kamarátky Katri, s ktorými mala zvláštne blízke puto. Cesta na vysnívaný druhý breh Rieky však ukázala, že život na druhej strane nie je o nič ľahší.
Kniha vo mne zrejme bude ešte nejakú dobu doznievať.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Paní plukovníková |
| 2020 | Život je jen náhoda |
| 1997 | Prázdné cesty |
| 2022 | Řeka |
| 2021 | BamaLama |
Kniha je psána velmi strohým jazykem. Ze začátku mě to neustálé putování nebavilo, i když mě překvapil hrdinčin přístup ke kravám. Postupně ale příběh graduje a konec je úplně nejvíc. Současně je ale spousta věcí jen nastíněná a můžete se jen domýšlet, jak to všechno je a co souvisí s čím.