Řeka mě volá domů
Eleanor Shearer
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/531679/bmid_reka-me-vola-domu-65c40f2b943f7.jpg
4
96
96
Majitel plantáže Providence na Barbadosu shromáždí své otroky a oznámí jim, že král nařídil konec otroctví. Radost ale pomine, když se dozvědí, že už sice nejsou jeho otroky, ale stávají se z nich učňové. Nikdo nemůže odejít. Musí pro něj pracovat dalších šest let. Svoboda je jen jiný název pro život, který vedli odjakživa, a tak se Rachel rozhodne utéct. Daleko od Providence začíná zoufale pátrat po svých pěti dětech, které byly z plantáže prodány jinam. Rachel potřebuje zjistit, jestli je některé z nich ještě naživu. Vyčerpávající a nebezpečná cesta ji zavede z Barbadosu hluboko do pralesů Britské Guyany, a nakonec přes moře na Trinidad. Kupředu ji žene jistota, že nenajde klid, dokud nezjistí, co se stalo s jejími dětmi, ať už je pravda jakákoliv A také touha po skutečné svobodě.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno:
2024
,
Ikar (ČR)
Originální název:
River Sing Me Home, 2023
více info...
Přidat komentář
Před psaním tohoto komentáře jsem se musela podívat na hodnocení jiných uživatelů, zda nejsem jediná, kdo od knihy čekal více. Nejsem! A ztotožňuji se s obsahem doposud nejnovějších příspěvků. Příběh by mohl být opravdu velmi emočně nabitý, námět má potenciál vás citově vyždímat, ale zřejmě stylem psaní ve mne neprobudil žádné hlubší emoce (a že já jsem plačka veliká!). Krom stylu psaní bych to připsala na vroubek i velké spoustě těžko uvěřitelných náhod a snad by to chtělo i více stránek. Škoda, ale místy jsem se opravdu nudila a na knihu se vůbec netěšila. Nutno ale říci, že se našly i poutavé pasáže a určitě je potřeba ocenit autorčinu práci, tématicky zajímavé.
Za mě nee... Táhlo se to a spoustu náhod široko daleko. Šla a najednou viděla... Šla a potkala, kdo dítě zná... Ve mně se emoce neprobudily, bylo to jen lehoulinké šimrání mých pocitů. Škoda, kniha má krásné poselství...
Kniha pro mě byla milým překvapením. Slovy autorky: "Je to příběh, který neuhýbá před brutalitou otroctví, ale v jeho srdci je přece jen něco povznášejícího." Oslovily mě zvlášť úvahy o tom, co je nebo není svoboda.
Pro mě krásné překvapení.
Ještě nikdy jsem nečetla příběh odehrávající se v Karibiku (do kterého jsem po jedné dovolené tajně zamilovaná), který ale neukazuje ráj na zemi, který jsem viděla já jako turista, ale odkrývá temnou minulost otrokářů a otroků na třtinových plantážích.
Příběh Rachel je poutavý a pokud máte děti i velmi bolestný, až k neuvěření. Ale tak to bylo, tak temná byla historie, neúprosná a krutá. Kdy bílí muži brali děti matkám - otrokyním a prodávali je i na jiné ostrovy už ve velmi útlém věku.
Rachel našla sílu a odvahu, kterou střádala spoustu let, aby své děti opět našla.
Pro mě krásný příběh, psaný barevným jazykem, o době, která byla k jedné lidské rase nesmírně krutá.
A jestli se ještě někdy do Karibiku podívám, určitě si na otroctví vzpomenu a na jeho obyvatele už budu koukat jinak.
Knihu jsem objevila díky doporučení a musím říct, že jsem ráda, že jsem ji četla.
Osud otrokyně, která utekla a rozhodla se najít všechny své děti je pozoruhodné. Příběh je čtivý, občas trochu zdlouhavý, ale vzhledem k délce knihy (270 str.) je to snesitelné.
Pokud si ještě člověk představí, že je to podle skutečných příběhů otrokyň, které se rozhodli hledat své děti, tak je to neuvěřitelné čtení.
Otroctví je jednou z temných dějin nejen v Karibiku a bavilo by mě si to těchto dějinách událostech přečíst víc. Příběh není tak drastický, takže ho můžou číst i slabší povahy, které by se jinak obávali knihu vzít do ruky.
Kniha mě bavila od začátku do konce, a hlavně jsem chtěla vědět, jak to všechno dopadne a zda najde vše co hledala.
Knihu rozhodně doporučuji si přečíst. Nezabere to ani moc času.
No, toto bylo náročné... 19.stol a uprchlá otrokyně Rachel putuje přes Barbados až po Trinidad, aby nalezla své ztracené děti. Pokud jsou teda ještě vůbec naživu. Je to vyprávění plné emocí a to je asi jediný důvod, proč knize dávám alespoň 2.
Během čtení jsem si vzpomněla na knihy ze střední a VŠ, které jsem bytostně nesnášela. Knihy plné spoooousty omáčky okolo a spoooousty popisů. Tím se pro mě kniha stala náročnou nejen svým obsahem, ale i formou. Prožívala jsem tedy okamžiky, kdy mě to prostě nebavilo, pak zase jo a pak zase ne...
Knihu jsem ke konci dočetla jen díky přeskakování stran a vyzobávání toho podstatného. Dozvěděla jsem se, jak to s Rachel dopadlo a co musela prožít.
Knihu bych si rozhodně znovu nepřečetla. Rozhodně to nebyla blbost, ale fakt nic pro mě.
Knihu Řeka mě volá domů jsem si půjčila náhodně z knihovny jen podle krásné obálky. Čekala jsem dobrodružnou knihu a tu jsem také dostala i když trošku jinak. Kniha se krásně četla i přes velmi těžké téma. Bylo zajímavé zjistit, jaké to bylo, když v Americe končilo otroctví, konkrétně na karibských ostrovech Barbadosu a Trinidadu. Jedná se autorčinu prvotinu, kterou doporučuji.
Mne to přijde takové bez emocí. Ano, stalo se tam něco, ale autorka to neuměla napsat tak, aby čtenář zareagoval: "ty jo, to snad není ani pravda" nebo něco v tom smyslu.
Kniha je zajímavá, ale na 5* to určitě není, spíš na 3 a jednu dávám za netradiční téma. Jinak příběh na mne působil ne moc uvěřitelně, i když zázraky se občas dějí.
(SPOILER) Uf.. Začátek dobrý, velice zajímavé téma ale pak se to neskutečně táhlo. Pořád hledala děti a čistě náhodou vždy potkala někoho kdo to jméno znal a čistě náhodou to bylo to jediné jméno které se na té plantáží objevilo.... A když už někoho našla měla problém s tím jít nebo nejít dál... Nu a pak konec opět super. Kdyby ta knížka byla 20% začátek, pak 60% vyškrtat a pak 20% konce... Budu nadšená. Takhle se mi to prostě četlo špatně. Ale co člověk to jiný názor.
Ráda se prostřednictvím knih a příběhů dozvídám o důležitých momentech naší historie, čímž zrušení otroctví v USA bezpochyby je. Román Řeka mě volá domů odehrávající se v roce 1834 na Barbadosu se ale soustředí nejen na životy bývalých otroků, ale především také na sílu mateřské lásky a touhu po svobodě.
Příběh Rachel a jejích pěti dětí, po kterých zoufale pátrá, byl bezesporu silný. Přesto jsem čekala, že mě zasáhne trošku více. Nedokázala jsem se do hlavních postav úplně vcítit, pravděpodobně kvůli stylu vyprávění, který mi asi nesedl tolik, jak jsem doufala. Z toho důvodu nemůžu dát knížce plný počet hvězd, ale i tak to bylo opravdu zajímavé a krásné čtení, které vám určitě můžu doporučit.
K tomu, abych se do této knihy s velkým očekáváním pustila stačilo srovnání, že je podobného ražení jako kniha Hory zpívají, která mě před časem nadchla a já nedočkavě vyhlížím další knihu autorky Dítě prachu. Nevím, ale s touto knihou jsme se nějak minuly. Úplně mě nevtáhnul příběh, byť v anotaci zněl námět skvěle a emoce se také nedostavily. Nevím, možná jsem na ten poetický jazyk s pomalu plynoucím dějem neměla to správné rozpoložení, možná jsem měla příliš velká očekávání. Každopádně nehodnotím úplně nízko, protože prostředí, ve kterém se kniha odehrává, je více než zajímavé a dozvěděla jsem se mnoho informací té doby a místa, což bylo jistě přínosné. Ale já prostě čekala opravdu silný příběh, doják, který budu prožívat spolu s hlavní hrdinkou Rachel a to se nestalo. Ale kniha tu má pěkná hodnocení a tak si určitě své čtenáře najde a já jí to přeju.
Tak musím říct, že uf uf uf konečně jsem knížku dočetla. Už se asi nenechám strhnout ohlasy na sociálních sítích příště. Byť téma bylo nezvyklé, smutné a svým způsobem to v příběhu nakonec dopadlo dobře. Absolutně to nebyl můj šálek kávy. Děj se strašně táhnul, vyprávění bylo podáno tak nějak nezajímavě, styl mluvy( ačkoliv to mělo navodit styl mluvy kdysi, nebo přiblížit aspoň trochu), trochu zvratu a děje se začalo odehrávat až po straně 180, což na knihu o 280 stranách je docela mazec. Knížku jsem četla dva měsíce s místy u toho usínala. 3*
Tak tohle nebyl muj salek kavy. Tema vypadalo zajimave, ale ocekavala bych lepsi zpracovani. Chybela mi tam vetsi akce. Kapitoly, i kdyz nebyly dlouhe, tak se tahly. Misty jsem se nudila, i kdyz pribeh ma krasne poslani- laska, svoboda, ale .. Proste ne, i kdyz happyend, tak na zadek jsem si nesedla. Hodnotim, jako prumernou knihu.
Hodnocení 3,5
Je pravda, že běžně takové knihy či příběhy nevyhledávám. Na druhou stranu, si myslím, že každý by občas měl vystoupit ze své čtecí komfortní zóny a zkusit něco nového.
Ocitáme se v roce 1834 na Barbadosu v Karibiku, na plantáži, kde majitel svým otrokům oznámí, že je konec otroctví. Ale! Ano, má to své ale. Z otroků se stávají takzvaní učňové a musí na plantáži pracovat dalších šest let. Vytoužená svoboda se tak opět nekoná.
Rachel, jejíž příběh sledujeme, už to nevydrží a rozhodne se utéct a pátrat po svých dětech, ať už je prodali kamkoli. Její cesta není snadná a zavede ji na spoustu míst. Žije ze dne na den v neustálém strachu z toho, že ji chytí a odvetou zpátky na plantáž.
Dobré na tom je, že i přes tu bezmoc, kterou z ní cítíte, potkává i dobré lidi, kteří jí dávají naději a to ji pohání dál.
Bylo nesmírně těžké číst vyprávění o životě na plantáži a o všech dětech, o které přišla.
Moc jsem Rachel přála, aby se jí povedlo svou rodinu najít.
Knížka je napsaná nádherně, ale zároveň je to místy smutné, místy cítíte stejnou bezmoc, jako vypravěčka příběhu.
Byly chvíle, kdy jsem měla potřebu proložit to nějakým veselejším čtením, ale nakonec jsem v těchto slabých chvílích po jiné knize nesáhla a vždy četla dál, jelikož jsem chtěla vědět jak putování Rachel dopadne.
Hodně jsem vnímala i to, jak se autorka snažila vyzdvihnout kořeny a původ Rachel, že i když nikdy nebyla v Africe a neznala svou původní rodinu, někde uvnitř věděla a stačilo málo, aby se to v ní probudilo.
Ačkoliv mě asi kniha nezasáhla tolik, jak jsem očekávala, jsem ráda, že zase znám kousek historie a řekněme si, že o otroctví v Karibiku nečteme každý den.
Byly chvíle, kdy mi tento příběh dal po emocionální stránce neskutečně moc zabrat. I přes všechny ty silné pasáže, jsem si však myslela, že mě kniha rozhodí ještě více. Nečetla se mi lehce, docela dost mě rušily pasáže s přímou řečí otroků/učňů, které byly, samozřejmě schválně, napsány velice nespisovně, aby vynikla jejich nevzdělanost. Nicméně jako celek knihu hodnotím hodně vysoko, stoprocentně se jedná o příběh, který stojí za přečtení.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků
Asi jste slyšeli příběhy o otroctví v USA. Historii tak temnou a tragickou je pořád nutné opakovat, ale tohle je jiné. O té obrovské bezcitnosti, brutalitě a svévoli lidí, kteří si kupovali lidské bytosti a nazývali je majetky vznikla řada knih i filmů. Ale znáte nějaký příběh, který by vyprávěl o otroctví na Barbadosu? Tady ho máte.
Celou recenzi si přečtěte v záložce "Recenze" nebo na mém IG: Danasbooks22
Barbados roku 1834 .... to je doba, o níž se můžeme dozvědět pouze z odkazů ....
A tam nás zavádí autorka, která čerpá z rodinné historie ....
Příběh ženy Rachel, která se vydává na cestu za svobodou s cílem setkat se se svými dětmi, prodanými do otroctví, je velmi silný ....
A já mám velmi ráda v literatuře symbol řeky - očista, proudící čas, odplavení bolesti - a nakonec je to cesta k setkání ....
Kus dávné historie - doporučím.
Velmi silný příběh mateřské lásky a touhy po svobodě. Vlastně s každým Rácheliným dítětem se dozvídáme nový střípek historie otroků na ostrovních státech. Ráchelinu odvahu a sílu musíme obdivovat. Pro autorku je to dle doslovu osobní téma a na příběhu je to znát. Určitě stojí za přečtení.
Slyšela jsem na knihu hodně chvály, takže má očekávání byla vysoká. O to víc jsem byla zklamaná, protože nadšení se bohužel úplně nekonalo. Námět knihy zajímavý a příběh poutavý, ale žádné hlubší emoce ve mě neprobudil. Snad až na závěrečných pár kapitol, tam mi i slza ukápla. Potenciál knihy velký, ale za mě byl příběh plný až moc velkých náhod. Očekává jsem víc, ale oceňuji autorčinu pídivou práci.