Řeka v temnotě
Masadži Išikawa
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/430897/bmid_reka-v-temnote-TnR-430897.jpg
5
160
160
Přeloženo z anglického překladu (River in darkness) japonského originálu. Masadži Išikawa, po otci Korejec, po matce Japonec, strávil celý svůj život s pocitem, že nemá vlast. Když mu bylo třináct, celá rodina byla repatriována z Japonska do KLDR. Otce zlákaly sliby o řadě pracovních příležitostí, bezplatném vzdělání a lepším společenském postavení. Otevřeně líčí svou bouřlivou výchovu v dětství, třicet šest brutálních let strávených v totalitním režimu Severní Koreje, útěk, při němž málem přišel o život, a nakonec problémy, s nimiž se musel vypořádat po návratu do Japonska. Řeka v temnotě není jen šokujícím popisem života v zemi ovládané diktátorským režimem, vypovídá také o nezlomné vůli člověka po důstojném a smysluplném životě.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2020 , Kniha ZlínOriginální název:
北朝鮮大脱出 地獄からの生還 (Kitačósen dai daššucu džigoku kara no seikan), 2000
více info...
Přidat komentář
Autor vypovídá o strastiplném životě v KLDR, kdy v roce 1995 tam lidé umírali hlady a dokonce se tam objevil i kanibalizmus. My si tady žijeme v blahobytu. Alarmující autobiografie.
Málo stránek, ale moře hladu, beznaděje, nesvobody, strachu aj. Krátká zpověď ze života, který bychom nikdo nikomu nepřál a i přesto se žijí..
Silný příběh o tom jak jedno blbé rozhodnutí může podělat život celé rodině. Jak lze očekávat, osudy osob v tomto příběhu jsou stejné jako v každé knize o KLDR - bezmoc, hlad, chudoba a manipulace tamního režimu.
Stát jako koncentrační tábor. Tato útlá kniha mi dala zabrat. Takovou bezútěšnost najdete už jen v knihách o holocaustu. Japonec, který se musel s rodinou přestěhovat jako chlapec kvůli původu svého otce do Severní Koree, popisuje pekelný život v nejtotalitnější zemi na světě od šedesátých do devadesátých let. Šokující porovnání života v totalitní Číně jako luxus dává do kontrastu opravdový zmar režimu Kimů, který přivedli komunistickou diktaturu do absurdních rozměrů a rovin i v těch nejobyčejnějších aspektech života.
Nyní, kdy tam život není jistě o moc lepší a vládne vnuk zakladatele tohoto státního vězení, vidíme čilý přeshraniční ruch s RF a její ochranu Čínou. To nám dává představu jak moc tyto východní země okupující své sousedy (Ukrajina, Tibet) jsou na štíru se úctou k lidským bytostem. Spolu s Íránem tato osa zla udržuje ve světě strach a napětí.
Je nutné číst takové knihy, naštěstí v posledku jich vychází dost co se týče diktatur, které ne a ne zmizet v propadlišti dějin. Upozorňuji, že konkrétně Řeka v temnotě je těžké čtení. Podobně jako dříve čtená Kde kvete tráva pojednávající o Jižní Korei.
Exodus na základě falešných slibů probíhající pod záštitou Červeného kříže působí skoro jako mnichovská zrada. Lži a manipulace, utrpení, hlad, beznaděj, atmosféra strachu a nedůvěry k bližnímu, zničení příbuzenských vazeb a hlavně ta příšerná bezmoc. Nedočkavě hltám stránky, kdy se konečně zdaří útěk proklamovaný v podtitulku. Závěr antiklimaktický.
Nevím jestli se dá kniha vůbec hodnotit. Ne že by nebyla čtivě napsaná, jen jsem měl neustále pocit, že se nejedná o reálný příběh, ale fikci. Co tedy není problém knihy, ale čtenáře. Těžko se dá uvěřit, že se něco takového doopravdy děje i v této době a často jsem zklouzával k tomu, že jsem příběh bral více jako postapokalyptickou beletrii než příběh, který se doopravdy stal.
Velmi silná kniha. Během čtení jsem chtěl věřit, že čtu nějakou špatnou postapo scifi...
Velmi mě zasáhl smutný konec. Co je horší, strádat a umírat dennodenně hlady avšak mít po boku milující rodinu, nebo mít všeho dostatek avšak s vědomím, že rodina strádá?
Jaký smysl má žít v zemi, která z Vás dělá zvíře hodné divočiny? Která vás nutí dřít o každé zrnko rýže, na které nakonec nemáte nárok? Co dělat, abyste se z toho nezbláznili nebo dokonce nevzali život, protože se cítíte jako někdo, kdo nemá možnost světu, co dát, a je toho na Vás víc, než máte vůbec sil?
Co vede diktátorský režim k tomu chovat se jako prase a proč všichni, co na ostatní v tomto režimu dohlížejí nemají v sobě zrnko pochopení a soucitu? Protože alespoň tak mají nárok na nadprůměrný život v totálně nefungující zemi? Skutečně se pak mají tak dobře, jak si nalhávají?
Masadži Išikawa si prošel (samozřejmě nejen on) brutální životní zkouškou, která ho ždímala v podstatě každodenně. Samotné vyhlídky už měl hned od začátku zkaleny tím, že byl Japoncem v Severní Koreji, ale měl by se lépe, kdyby byl "domorodcem"? Myslím si, že není vůbec podstatné, zda to byl Japonec nebo Korejec, protože samotné podmínky v Severní Koreji jsou prostě strašný. Udělají z Vás člověka, který neváhá zmlátit doktora za neposkytnutí péče. Donutí Vás vzít si sekeru a jít si vyřizovat účty. Pracujete tam, kam Vás přidělí. Děláte víc, hodnoceni jste jako byste nedělali nic. Kvůli pytlíku rýže navíc se můžete ocitnout v ohrožení života někým, komu ta rýže chybí.
Zoufalost, vyčerpanost, odevzdanost, rezignace, nulové vyhlídky na lepší budoucí život.
"Stal jsem se vůči smrti lhostejným. Pokud bych vydržel bolest a na chvíli si lehl, mohl bych někam odplynout a už se nikdy nevrátit."
Vždycky mě dokáže šokovat, kolik utrpení je člověk schopen snést
Nejlepší a nejvěrohodnější svědectví o ,,životě v Severní Koreji. Tragický příběh jednoho z milionu. Celá kniha je prodchnuta tragédií a beznadějí, přesto mi konec přišel nejsmutnější.
,,O tom, zda se narodíš, sám nerozhoduješ, prostě tu najednou jsi. Někteří lidé prohlašují, že to, kdy a kde se narodíš, určuje tvůj osud, ale s tím ať jdou upřímně řečeno do háje, o tom totiž něco vím. Já jsem se nenarodil jednou, nýbrž pětkrát, a pětkrát jsem došel ke stejnému ponaučení, že občas musí člověk ve svém životě tenhle takzvaný osud vzít pod krkem a zakroutit jím
Mé první knižní seznámení se životem v KLDR. Vzhledem k tomu, že jsem jako dospívající dívka zažila totalitu v Československu, podobné knihy velice ráda vyhledávám, protože mi neustále připomínají jaké jsem měla štěstí, že mohu žít ve svobodné zemi, ve které záleží jenom na mně jaké si vytvořím podmínky pro život. Korea doplatila na porážku Japonska a Masadži, hrdina tohoto románu, který se narodil v Japonsku, měl zase smůlu v tom, že jeho otec uvěřil planým slibům o lepším životě v KLDR. Syrová zpověď o živoření v nelidských podmínkách. O totalitě v její nejhrůznější podobě. O tom jak funguje vymývání mozků, ale také o tom jak ti nejchudší mají největší a nejlaskavější srdce. Knihu řadím na seznam knih které doporučuji. Audiokniha je neméně vydařená a velice dobře ji načetl můj oblíbený narátor pan Vasil Fridrich.
Geniálna kniha, kniha opisuje život v Severnej Kórei. Je primárne cielená pre ľudí, ako som ja, teda pre ľudí, ktorí nečítali nič ohľadom života v Severnej Kórei. Veľmi silný príbeh pána Išikawu, ktorý ukazuje na silu žitia a na potrebu bojovať aj o čo i len kúsok lepšieho života. Odporúčam knihu každému. Keďže má len niečo vyše 180 strán, prečítať si ju môže aj ten kto neholduje čítaniu. Kniha naozaj stojí za prečítanie. Prajem, v rámci možnosti, príjemný zvyšok dňa. :)
ŘEKA V TEMNOTĚ
Velice silné čtení... knížka je sice útloučká, ale četla jsem ji hodně pomalu - záměrně, chtěla jsem se na ní co nejvíce soustředit... Rozhodně doporučuji všem, které se zajímají o téma života v Severní Koreji. Ráda tuto knížku budu doporučovat dál...
Více na mém YouTube - Přečteno 1/2022 :-)
Dúfal som, že posledné stránky knihy prinesú šťastnejší koniec a pánovi autorovi sa podarilo zachrániť aj jeho rodinu, ktorá musela ostať trpieť v tom pekle, no to sa nestalo :(
Extrémne smutná kniha, autorovi knihy patrí hlboký obdiv a úcta. Celý život iba hladoval, drel, sklamanie za sklamaním a čo je najhoršie musel sa pozerať na podobný osud aj u jeho rodiny. Odporný režim neumožnil v Severnej Kórei slušným ľuďom bez konexií viesť ako tak dôstojný život a nech sa mnohí snažili ako chceli, hlad a utrpenie seba a svojich detí nedokázali zahnať. Napriek všetkému je to príbeh o ľudskosti a na viacerých miestach ma dojímala súdržnosť rodiny a obetavosť. Neviem si ani len predstaviť to utrpenie a najhoršie je, že aj keď sa hlavnému protagonistovi podarilo utiecť do Japonska, ostal sám a bez rodiny, ktorú sa mu, pokiaľ viem, stále nepodarilo zachrániť, čo je pravdepodobne nemožné :( Čo je teraz horšie? nehladovať ale nemať pri sebe rodinu alebo radšej to peklo znášať s nimi, ale predsa len spolu?
Kniha je ďalšia do mozaiky mojich poznatkov o Severnej Kórei, no tento krát z pohľadu jednotlivca ktorý tam prežil 36 rokov a opísal všetko to zlo bez obalu.
Nesmierne cenná kniha. Kam sa hrabú najlepšie dystopické romány oproti tomuto? (z pohľadu príbehu, nehovorím o literárnych kvalitách) Toto je realita, ktorá bola v KĽDR včera, je tam dnes a bude pravdepodobne aj zajtra a Masadži Išikawa je človek, ktorý odtiaľ ušiel a napísal svoj príbeh, ktorý bohužiaľ nie je fikciou.
PS: uživateľ Zdekat, keď som si prečítal Váš komentár, musel som sa zatváriť ako tá žirafa vo vašej profilovej fotke. Že Vám nie je trápne ho súdiť a fabulovať o "možná".
S knihou Svědectví o životě v KLDR je i tento životní příběh něco pro nás tak neuvěřitelného, že stojí za to, aby je znalo co nejvíce lidí. Je tohle vůbec možné? Takto se někde žije? Ne protože to život není, to je přežívání a čekání na krutou smrt. V bolesti, strachu, zimě, hladoví, zatracení, nedůležití.
Docela drsný životní příběh vyprávěný samotným uprchlíkem, kterému se podařilo utéct z komunistického ráje. Po návratu do rodného Japonska sice už neumírá hlady, ale stýská se mu po rodině.
"Když umíráte hladem, mizí vám ze rtů a nosu veškerý tuk, takže máte pořád vyceněné zuby jako nějaký zuřivě vrčící pes a místo nosu už jen dvě dírky.
Kéž bych něco takového nikdy býval nezjistil."
Velmi silná zpověď muže, který přežil neskutečné peklo. Možná měl štěstí právě kvůli tomu, aby o všem, čím si prošel, mohl přinést svědectví. Gulagy a tábory na systematické vyvražďování nepohodlných osob dodnes existují. Lidé, umírající hlady, jsou stále ještě běžnou realitou. Vždycky bude "někdo někde" držet v ruce otěže krutého systému, který vynáší do nebes všechny přisluhovače, velebí udavače a zároveň cílevědomě ničí veškeré odpůrce. Vždycky se však někde najdou lidé, kteří takové jednání s nadšením odmávají...
Je těžké pochopit, proč se lidé drábům takového systému nedokážou sami vzepřít. Ale na tuto otázku autor sám nalézá odpověď: možná díky tomu, že jejich země tu skutečnou, opravdovou svobodu nikdy nezažila.
Čtenář může jen bezmocně polykat slzy vzteku a bezmoci: vždyť ještě spousta z nás si s sebou nese jizvy a živé vzpomínky na minulost, která zatím není tak dávná. Je dobré vědět, je dobré nezapomínat.
Síla výpovědi knihy spočívá v tom, že autor nepřehání, neplete do textu zbytečnou politiku, vyhýbá se přebytečným emocím - prostě jen popisuje fakta.
O KLDR jsem přečetla již mnoho, zemi jsem i navštívila.
V této knize jsem se dozvěděla zase trošku něco nového, z jiného úhlu pohledu. Téma KLDR mě nikdy nepřestane zajímat.
Za mě ale průměr.
Hodně upřímná a hlavně smutná reportáž o 'dokonalém' životě v KLDR. Autor si prošel fakt peklem a následky z toho režimu tam si nese dodneška. Fakt silný příběh. Vazme si toho, co máme. Ne všude mají takové štěstí...
Řeka v temnotě
Bolestivé. Díky za podělení se o zkušenosti… i když nechtěné. Úzkost, která autora musí dennodenně provázet, je nepředstavitelná.